Přijel pan prezident! Na náměstí kvůli němu přišlo 30 tisíc lidí

Podle dobových záznamů byl skandující dav na trutnovském náměstí skutečným vrcholem jednodenní prezidentské návštěvy. „Ať žije Havel, ať žije Havel!“ skandovali lidé, když prezident vstoupil do podloubí Staré radnice. Hned jak vystoupal po schodech do prvního patra k balkonu, dav pokřik změnil. „Je tady doma, je tady doma!“ vítali Trutnovští „svého“ Havla.

Ještě než ho místní přivítali květinami a než se pozdravil se všemi, kteří na něj čekali, nedočkaví lidé na náměstí opět změnili pokřik: „My chceme Havla, my chceme Havla!“ Prezident je vyslyšel. Vstoupil na balkón a náměstí hromadně jásalo. Znovu se ozývalo „Ať žije Havel, ať žije Havel!“

Mnozí lidé ho osobně znali z dob, kdy byl pro komunistický režim nepohodlným disidentem. Potkávali ho v práci (koulel sudy v trutnovském pivovaru), na nákupech nebo když jen tak vysedával na náměstí na lavičkách. Ke svému druhému domovu se i coby prezident z balkóna Staré radnice hrdě hlásil. „Máme se ženou chaloupku nedaleko od tohoto města. Jezdili jsme sem na nákupy. Známe zde mnoho lidí a považuji toto město za svůj domov,“ prohlásil hned v úvodu svého projevu.
 

Na Hrádečku se totiž pravidelně objevoval od roku 1967. A když už byl na chalupě, téměř vždy se zastavil i v našem městě. „Toto náměstí tedy dobře znám. Přiznám se, že mě nikdy v životě nenapadlo, když jsem po něm chodil, nebo když jsem tady sedával na lavičce, že bude jednou plné lidí a že já tady budu stát na balkoně a budu mět lidem něco říkat,“ poukázal na Sametovou revoluci a neuvěřitelnou změnu k lepšímu, která u nás v listopadu 1989 začala. Když hovořil, náměstí ztichlo a pečlivě ho poslouchalo.

V davu se objevilo několik transparentů s hesly. Například: „Véno, kluku šikovnej, jsi z nás ze všech nej!“ nebo „Luční bouda: Zdravíme pana prezidenta!“ Trutnovany Havel uprostřed projevu pochválil, že nečekali jako dřív na nějaké souhlasy z hlavního města, a sami se svobodně pustili do práce. Jednou z prvních věcí, kterou udělali, bylo změna názvu - z Gottwaldova náměstí na Krakonošovo. „Přejmenovali jste si náměstí, aniž byste žádali v Praze. Zdá se, že tu funguje Občanské fórum, které mnoho jiných věc dokázalo udělat samo,“ řekl.

A pak ještě jednou připomněl svůj vztah k Trutnovu a okolí. Například, když se pozastavil nad některými tehdejšími „doplňky“ Krakonošova náměstí. „Nyní mluvím ne jako prezident, ale jako občan, který má toto náměstí rád. Jako takový sděluji, že se mi nelíbí ty železa a ty lampy. Já jse byl určitý čas ve vězení a v té době to tu postavili. Když jsme po čase přišel, tak jsem se zhrozil. Takové krásné náměstí, a tak ohyzdná železa,“ rýpnul si do autorů tehdejší veřejného osvětlení.

Pak si Havel v davu všiml a pozdravil souseda z Hrádečku Vladimíra Pechana. Když pak následně dostal otázku, zda se bude lépe cítit na Hradě nebo na Hrádečku, překvapil dav neobvyklou odpovědí. „Na Hradě se budu cítit docela dobře, až se tam pár věcí změní. Až zmizí nevkusný nábytek, mazanice, které namazali různí členové předsednictva svazu výtvarníků,“ uvedl a hned dodal, že už se pustil do změn. „Má kancelář na Hradě je obklopena třemi koupelnami. V jedné z nich už je kancelář., ale vedle kancelářského stolu je vana,“ rozesmál náměstí.

Vzápětí už ale svůj projev ukončil. „Zdá se mi, že se trochu zaplétám, a že je nevyšší čas, abych skončil. Ahoj!“ zvolal do náměstí. Z něj se ozvalo hlasité „Néé!!!“ Přesto ale předal prezident slovo i dalším dvěma významným hostům - federálnímu ministru vnitra Richardu Sacherovi (který pocházel z Úpice) a bývalé úspěšné gymnastce Věře Čáslavské, která se stala prezidentovou poradkyní. Když oficiální část návštěvy skončila, ptali se přítomní novináři, kam prezidentská kolona zamíří. Od doprovodu dostávali zatvrzelé odpovědi, že domů, do Prahy.

Skutečnost ale byla jiná. Vydala se do sousední Úpice. Stálí návštěvníci tamní Dřevěnky tak zažili nečekané hosty, když na pivo do jejich oblíbené hospůdky dorazili prezident Václav Havel a ministr Richard Sacher. A z Úpice se Havel vydal na svůj oblíbený Hrádeček. Na místo, které opuštěl jako obyčejný občan, a na které se vrátil prezidentským vozem.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Ctibor Košťál, Jiří Svoboda a archiv Muzea Podkrkonoší