Zemřel válečný hrdina Jan Plovajko, s armádou došel z Buzuluku až do Prahy

Jan Plovajko patří mezi výjimečné lidi, kteří jako mladíci dobrovolně nasadili svůj život v boji za osvobození Československa. V Užhorodě studoval gymnázium, ale když oblast zabrali Maďaři, v osmnácti letech utekl z rodné Podkarpatské Rusi do Sovětského svazu. Věřil, že právě tam se vytvoří armáda, která osvobodí naši republiku rozbitou hitlerovským Německem. Jenže Rusové ho neprávem podezírali a obvinili ze špionáže. A poslali do gulagu za polární kruh.

Po třech letech těžkých prací ho od smrti vyčerpáním zachránilo, že byl vybrán do nově se tvořící československé armády. S ní nakonec došel z Buzuluku až do Prahy. Zúčastnil se mnoha legendárních bitev, například o Kyjev či na Dukle. Mnohokrát přitom zažil strach i euforii.

„Strach má ve válce každý. Kdo tvrdí, že ne, tak kecá. Když postupujete s velkou armádou, s obrovskou masou, jste v euforii, strach si nepřipouštíte. Když po nečekaném útoku nepřítele vidíte naopak zmatek ve vlastních řadách, přepadne vás nejistota a strach. Ale nebyl to strach o život. Spíš z toho, aby se ze mě nestal mrzák,“ přiznal před lety v rozhovoru pro Trutnovinky.

Kdo chtěl podle něj přežít a přitom udržet vojenskou taktiku, musel zachovat chladnou hlavu. „Nesmělo se něco provádět bezmyšlenkovitě, ale naopak logicky uvažovat. A když už toto vše nedopadlo, tak člověk musel mít i štěstí,“ říká.

Za války se mu vyhnula těžká nebo smrtelná zranění. Na rozdíl od mnoha jeho kamarádů, kteří až do vlasti s armádou nedošli. „Jednou do našich řad nečekaně vletěl dělostřelecký granát. Na poslední chvíli jsem sebou praštil do potoka, nic se mi nestalo. Ale ti, co byli ode mě jen pár metrů, to schytali. Bylo mezi nimi jedenáct zraněných.“ Sám byl zraněn několikrát.

Nejlépe mu bylo, když osvobozoval česká městečka a civilisté s nadšením vítali československé vojáky. Skutečnou radost ale zažil až na konci války. „Bylo to při oznámení, že válka skončila. To se nedá popsat,“ říká.

Po válce Plovajko zůstal v armádě. Absolvoval důstojnický kurz a stal se velitelem trutnovských kasáren. Po únoru 1948 se stal nepohodlným pro komunistický režim, v roce 1950 byl propuštěn z armády. Až po Sametové revoluci 1989 se dočkal za své hrdinské činy mnoha významných ocenění. Dostal čestné občanství města Trutnova a z rukou prezidenta Václava Klause dostal v roce 2010 Řád Bílého lva za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.

5. února 2020 by se Jan Plovajko dožil 98 let.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek