Je to roztomilé a krásné, oceňuje hlavní sestra dárky od dětí

Děti ve věku od čtyř do sedmi let vám vyrobily spoustu dárků. Jako poděkování za váš statečný boj s pandemií. Co na to říkáte?
Je to roztomilé a krásné, úžasný počin. S kolegyní vrchní sestrou jsme obě slzely a dojímalo nás to ještě, než to sem donesli. A nyní, když to tady vidíme, tak slzíme znovu. Děti do toho musely dát srdíčko a je úžasné, jak to vnímají, že to kolem nich neprochází, ale že opravdu každé dítě to vnímá po svém. Na jednu stranu je to úžasné, na druhou smutné, že i takhle malé děti si dokáží uvědomit tu situaci. Těžko říct, co to v nich zanechá.

Jak situaci vnímají vaše vlastní děti?
Vidí, že chodím domů pozdě. Vnímají, že jsem unavená. Mají ale také strach, aby neonemocněl Ježíšek.

Kam umístíte dárky od předškoláků?
Máme v nemocnici tři covidová oddělení, mezi ně se dárky rozdělí. Obrázky by mohly být třeba v i koridorech nebo u ambulance.

V boji s covidem jste v první linii. Jaká je podle vás aktuální situace? Je pravda, že nestíháte?
Já se pořád snažím držet rčení, kde je vůle, tam je i cesta. Kdo chce pomáhat, tak pomůže. Nezáleží vždycky jen na vzdělání, i když sestřičky nám chybějí asi ze všeho nejvíc, a jsou asi nejdůležitější a nezastupitelné. Je to složitější situace, co se týká hlavně našeho oblékání a svlékání, kde je to náročnější, abychom se nedekontaminovali. Ale jinak je to práce o nemocného člověka, v jakémkoliv věku, je nutná a je to ten smysl a důvod, proč jsme šli na zdravotní školu a proč je naše povolání i posláním. Myslím si, že ho děláme všichni rádi.

V médiích se objevují odhady, že pandemie je možná na vrcholu, nebo že už dokonce mírně klesá. Jak to vidíte vy v Trutnově?
Já média moc nesleduju, ani nějaká čísla. Mám ale pocit, že aspoň malinko to možná klesá.

Vidíte světlo na konci tunelu?
Drobné světélko. Věřím, v to hodně. Nepřemýšlím nad tím, že by byly nějaké černé scénáře. Věřím tomu, že všechno špatné jednou skončí a že zase sluníčko vyjde.

Kolik let pracujete v nemocnici?
S přestávkou na mateřské šestnáct let.

Zažila jste za tu dobu podobně hektické období jako nyní?
Ne, nikdy jsem to nezažila. Nikdy jsem si ani neuměla představit, že by se mě to mohlo týkat. Pro mě je to jako biologická válka. Nejsou úplně reálně zbraně, ale je to boj.

Kdy si definitivně oddychnete a řeknete si: Je to za námi!?
Asi až bude vyléčen poslední pacient s diagnózou covid-19.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek