Na odvahu a hrdinství veteránů upozornily vlčí máky
11. 11. 2020
13 snímků
Plukovník Jan Plovajko patří mezi výjimečné lidi, kteří jako mladíci dobrovolně nasadili svůj život v boji za osvobození Československa. V Užhorodě studoval gymnázium, ale když oblast zabrali Maďaři, v osmnácti letech utekl z rodné Podkarpatské Rusi do Sovětského svazu. Věřil, že právě tam se vytvoří armáda, která osvobodí naši republiku rozbitou hitlerovským Německem.
Za hranicí byl však zajat sovětskými pohraničníky a předán k výslechu na NKVD. Rusové ho neprávem podezírali a obvinili ze špionáže. "Teď mě postavili ke sloupu, já koukal, jestli mě oběsej," vzpomínal. Nakonec jej „jen“ odsoudili za domnělou špionáž a poslali do gulagu za polární kruh.
Po třech letech těžkých prací ho od smrti vyčerpáním zachránilo, že byl vybrán do nově se tvořící československé armády. S ní nakonec došel z Buzuluku až do Prahy. Prošel těžkými boji u Kyjeva, Dukly a u Liptovského Mikuláše. Zúčastnil se mnoha legendárních bitev, například o Kyjev či na Dukle. Mnohokrát přitom zažil strach i euforii.
„Strach má ve válce každý. Kdo tvrdí, že ne, tak kecá. Když postupujete s velkou armádou, s obrovskou masou, jste v euforii, strach si nepřipouštíte. Když po nečekaném útoku nepřítele vidíte naopak zmatek ve vlastních řadách, přepadne vás nejistota a strach. Ale nebyl to strach o život. Spíš z toho, aby se ze mě nestal mrzák,“ přiznal před lety v rozhovoru pro Trutnovinky.
čtěte také: Připomínka osudů lidí, kterým život ovlivnily totality |
Po válce Plovajko zůstal v armádě. Absolvoval důstojnický kurz a stal se velitelem trutnovských kasáren. Po únoru 1948 se ho pokusili komunisté získat ke spolupráci, což Jan Plovajko pro neblahé zkušenosti se sovětskými komunisty rezolutně odmítl. Komunisté s ním v reakci na to zinscenovali několik procesů a propustili jej z armády. Rehabilitace se dočkal až po listopadu 1989.
Za své hrdinské činy získal mnoho významných ocenění. Dostal čestné občanství města Trutnova a z rukou prezidenta Václava Klause dostal v roce 2010 Řád Bílého lva za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost. Byl navíc velmi aktivní ve veteránských organizacích.
Zemřel letos 11. ledna ve věku nedožitých 98 let.
čtěte také: Nejlepší kamarádství je na frontě, vzpomíná veterán |
Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek, archiv a Paměť národa
Video: Paměť národa
