Úterý

24. listopadu 2020

Nyní

Zítra

Svátek má

Kasper, Tuna, Hindráková a další. Absolventi vzpomínají na gymnázium

26. 10. 2020

page.Name
Proč jste si vybral ke studiu právě gymnázium? Jaký jste byl student? Které předměty a které profesory jste měl nejradši? Jak dnes vzpomínáte na studium? S humorem? Nebo snad s trpkostí? Známým absolventům trutnovského gymnázia jsme položili čtyři otázky, aby si zavzpomínali na svoje studijní léta. Odpovídají Rudolf Kasper, Martin Jiránek, Barbora Peterová, Petr Prouza, Jan Tuna, Kateřina Hindráková a Martin Vlášek.

Rudolf Kasper

  • podnikatel, zakladatel strojírenského a stavebního holdingu Kasper Group
  • maturitní ročník 1977

Proč jste si vybral ke studiu právě gymnázium?
Ve čtrnácti letech jsem neměl vyhraněnou představu, čemu se budu profesně věnovat. Na základní škole jsem měl velmi dobré výsledky, a proto jsme s rodiči zvolili gymnázium. Škola měla velmi dobrý zvuk a jak jsem se za čtyři roky studií přesvědčil, také velmi solidní úroveň. Šel jsem na ní s tím, že všeobecné znalosti a maturita na gymnáziu budou nejlepším základem pro další studium na vysoké škole. Což se také potvrdilo.

Jaký jste byl student?
Gymnazista jsem byl průměrný, trend mého prospěchu měl mírně sestupnou tendenci. Prioritou pro mě a celé čtyři roky studií na gymnáziu byl sport, kterému jsem se intenzivně věnoval. Na škole jsem měl samozřejmě i pár průšvihů, ale když o tom přemýšlím, jsem rád, že jsem ta léta strávil hlavně se sportem, ten mně dal hodně do života.

Které předměty a které profesory jste měl nejradši?
Na většinu předmětů i profesorů vzpomínám v dobrém, často s humorem. Dobré výsledky jsem měl například s Milanem Losou, jeho výuka mi vyhovovala. Rád vzpomínám i na předměty s Petrem Justem, pro kterého jsme byli první třída po studiích. Občas jsme spolu válčili, ale vše negativní odvál čas a zůstávají jen ty dobré, humorné vzpomínky. Drtivá většina kantorů byla dobrá a z předmětů jsem si odnesl do života hodně dobrých znalostí. Když to srovnám se studiem na ČVUT, byly pro mne znalosti získané na gymnáziu mnohem širší a použitelnější pro život.

Jak dnes vzpomínáte na studium? S humorem? Nebo snad s trpkostí?
Určitě u mě převažují pozitivní vzpomínky, ty čtyři roky jsem si „odstudoval“, jak jsem potřeboval a jak mi vyhovovalo.

Martin Jiránek

  • poslanec a krajský zastupitel
  • maturitní ročník 1996

Proč jste si vybral ke studiu právě gymnázium?
Vlastně jsem moc nevybíral. Bavil mě dějepis, zeměpis, přírodopis i matematika a gympl byl jediný, který to vše nabízel. Navíc jsem už na základní škole zvažoval, že se vydám směrem k právnímu vzdělání po vzoru rodičů, což opět mířilo na gymnázium.

Jaký jste byl student?
Samozřejmě skvělý (smích). No, byl jsem student tak trochu rozevlátý. Většina předmětů mě bavila a do hlavy mi lezla docela snadno, takže měl můj mozek větší prostor ke kreativitě. To se projevovalo různými vtípky a komentáři, takže jsem byl, což vám potvrdí spolužáci a určitě i všichni učitelé, rušivý element. Maminka se pak pravidelně vracela ze setkání rodičů s učiteli roztrpčená, protože často zaznívala věta: „On je vážně chytrý, jen kdyby tak nezlobil.“ Ale na druhou stranu jsem bral vzdělání vážně, spolužáky jsem měl rád a měli jsme dobrou partu a celkově mě středoškolská léta bavila.

Které předměty a které profesory jste měl nejradši?
Vlastně všechny předměty, které vedl vyučující, který uměl zaujmout. Například fyzika mě nějak moc nebrala, ale pan učitel Turek mě bavil. Také pan třídní učitel Buďárek podával matematiku způsobem, který mi seděl. Prostě při zpětném pohledu mi někteří učitelé dokázali pro mě nelákavé předměty předávat natolik poutavě, že mě to začalo bavit. A naopak jiné předměty, které mě svým obsahem zajímaly a bavily, jsem občas musel překousávat se slabším učitelem.

Jak dnes vzpomínáte na studium? S humorem? Nebo snad s trpkostí?
Určitě pozitivně. Na kamarády z ročníků i ty mladší a starší. Na vtipné situace, napínavé momenty, ale i lidsky nehezké situace a zážitky, které se občas staly. Vše mi něco dalo a formovalo mě.

Barbora Peterová

  • bývalá mluvčí vlády, dnes SÚKL
  • maturitní ročník 2005

Proč jste si vybrala ke studiu právě gymnázium?
Očividně musím provést hned na úvod malé odhalení. Nejsem manuálně příliš zručná. Takže kromě toho, že jsem tušila, že na osmiletém gymnáziu se „vyhnu“ šití, dílnám a podobným kratochvílím, bylo jasné, že bych nebyla ani dobrou cukrářkou či kadeřnicí. Takže nezbývalo v podstatě nic jiného než spoléhat na vlastní hlavu. Také jsem spíše humanitně zaměřená, takže jakkoliv jsem musela „přetrpět“ i nějaké ty přírodní vědy, věřila jsem, že gymnázium mi dá právě ten nejlepší základ pro další studium. A v tom jsem se nemýlila.

Jaká jste byla studentka?
Rozhodně jsem nebyla celých osm let samá jednička. S postupujícími lety studia jsem se soustředila více na ty předměty, u nichž jsem už tehdy tušila, že mě znalosti z nich budou provázet i dalším, nejen studijním životem. I když, jak se to vezme. Když jsem začala pracovat jako tisková mluvčí v elektroenergetické společnosti ČEPS, trochu jsem si vyčítala, že jsem na hodinách fyziky raději četla pod lavicí Malostranské povídky, místo abych dávala větší pozor.

Které předměty a které profesory jste měla nejradši?
Vždycky mě bavily jazyky. Ať už ten český či cizí. Ráda vzpomínám i na nejrůznější sportovní kurzy, při kterých jsme si mohli vyzkoušet aktivity, ke kterým by se třeba někteří z nás nikdy nedostali. Respekt si však zaslouží všichni profesoři, kteří vnímali, že někdy ani píle nedožene to, že student jednoduše na něco nemá nadání. Ne vše se lze nabiflovat. U mě to byl třeba příklad matematiky a konkrétně geometrie. Počítání mi celkem šlo. Jakmile jsme však měli vzít do rukou pravítka, úhloměry a kružítka, nastal můj konec. Naštěstí v tomto případě díky chápavé paní profesorce Mileně Přibilové ne doslova.

Jak dnes vzpomínáte na studium? S humorem? Nebo snad s trpkostí?
Snad když ocituji pár profesorských hlášek, bude jasné, že rozhodně s úsměvem:
„Jak berušky polezete po mapě…“
„Sedíte tu jako pecky.“
„Co bolí, to sílí.“
„Bez takže…“
Kde jinde, než na střední škole se vám totiž stane, že možnost nechat opsat diktát z češtiny vyměníte se spolužačkou mířící na veterinu za to, že na oplátku nepřizná, že jste celou pitvu žížaly nechali na ní.

Petr Prouza

  • spisovatel
  • maturitní ročník 1961

Proč jste si vybral ke studiu právě gymnázium?
O žádné jiné možnosti jsem neuvažoval. Chtěl jsem studovat dál na vysoké škole, takže maturita byla nutnost.

Jaký jste byl student?
Byl jsem student značně rozporuplný, premiant v češtině, dějepisu, zeměpisu a naopak chemie, matematika chabá.
Které předměty a které profesory jste měl nejradši?
To vyplývá z předchozí otázky. Výborně jsem si rozuměl s profesorem Trnkou v češtině a profesorem Vítem v dějepisu.

Jak dnes vzpomínáte na studium? S humorem? Nebo snad s trpkostí?
S tím nynějším velkým časovým odstupem vzpomínám na gymnaziální léta velmi rád. Svět se otevíral a nabízel vějíř událostí.

Jan Tuna

  • novinář
  • maturitní ročník 1991

Proč jste si vybral ke studiu právě gymnázium?
Tak nijak jsem o ničem jiném neuvažoval. Už si ani přesně nepamatuji. Trutnovský gympl měl vždy dobré jméno, třeba úspěšnost přijetí jeho absolventů na vysoké školy. I když se zároveň vědělo, že studium na něm je poměrně náročné. Na přijímačky jsem se chystal v osmičce, na češtinu jsme měli velmi přísnou paní učitelku Brolíkovou. Tehdy jako děti jsme ji za tu přísnost neměly rády, až později jsem pochopil, jak byla skvělá a před pár lety jí za to poděkoval. Přijímačky z češtiny jsem díky ní na gympl udělal levou zadní, na gymplu neměl s gramatikou problémy a žiju ze základů od ní dodnes. No a trutnovský gympl vystudovala i moje mladší sestra a nejstarší dcera. Obě dostaly stejně jako já ten nejlepší základ do života.

Jaký jste byl student?
Trochu rebel, který nedržel ústa a krok a měl problémy s kázní. Vždycky, když byla rebelie, byl jsem mluvčím třídy a někdy za to nesl následky. Během Sametové revoluce během generální stávky jsme třeba s pár spolužáky utekli z tělocvičny, kam byla svolaná celá škola, na trutnovské náměstí na demonstraci. Na nástěnku na chodbě pod ředitelnou jsme v té době vyvěšovali pozvánky a zakázané texty, které jsem doma kopíroval na starém psacím stroji. Ředitel Strnad je vždycky sundal. Ale musím uznat, že nám kvůli  tomu nedělal problémy a nemstil se. Byl to jinak moc hodný člověk a měl jsem ho rád. Vždycky jsem se rád bavil, ve třeťáku a ve čtvrťáku chodil se svou holkou za školu, abychom mohli být sami doma, než přijdou rodiče.

Které předměty a které profesory jste měl nejradši?
Úplně nejvíce pana profesora Víta. To byl zlatý člověk. Jen jsme bohužel ve své mladické pitomosti jeho dobroty zneužívali, a tak jsem se němčinu na gymplu moc nenaučil. Hodně nás všechny vzalo, když po naší maturitě zemřel. Zakopl na chmelu o vyvazovací drát a zlomil si nohu. V den, kdy jsme měli pomaturitní rozlučkový večírek, jsme za ním byli v nemocnici, byl v pohodě a říkal, že ho zítra pustí. A bohužel, zatímco my se bavili, on v noci náhle zemřel. A koho jsem si obrovsky vážil, byl profesor Losa. Úžasný člověk. I když jsme z něj na gymplu měli respekt, skoro strach. Měl nás na ruštinu. A díky němu jsem přelouskal (tehdy ne dobrovolně) všechny ruské klasiky. A oblíbil si je. Ruštinu vůbec neučil ideologicky a stranicky. Naopak nám někdy drastickými metodami ukazoval to, co v této zemi komunisti zničili a zadupali. Dodnes na něj s láskou a respektem vzpomínám a jsem mu vděčný. Škoda, že už ho také jako pana Víta nikdy nepotkám a nebudu mu to moci říct osobně.

Jak dnes vzpomínáte na studium? S humorem? Nebo snad s trpkostí?
Byla to náročná léta. Musím říct, že na vysoké jsem si oddychl. Najednou bylo studium jednodušší. Ale bylo to dobře. Základ na celý život. Což ale v „nácti“ většinou nedoceníte. Tedy děkuji a vzpomínám s láskou i humorem. Vzpomínám rád na spolužáky, všechny učitele, chodby, jídelnu ve sklepě, učebny včetně podzemní „Ponorky“, Děvín a citronové šoky paní profesorky Dušánkové. Nebo na to, jak jsme na lyžáku na Děvíně, když jsme měli službu, se spolužáky obalili a usmažili učitelům jako řízky místo masa hadry z kuchyně. A pak sledovali, když se do nich s chutí zakrojili. Vzpomínám i na rodičáky, když jsem tam chodil jako táta mé Zuzky. Jediné, co bych už nechtěl opakovat, byly nulté hodiny od sedmi od rána, kdy jsme za ranních mlh, tmy a zimy běhali okolo gymplu nebo seděli na laborkách.

Kateřina Hindráková

  • bývalá basketbalistka, dnes vyrábí dorty a sladkosti
  • maturitní ročník 2007

Proč jste si vybrala ke studiu právě gymnázium?
Já šla na gymnázium už po páté třídě, takže to asi nebylo až tak mé rozhodnutí, jako rozhodnutí rodičů, ale vzhledem k mému vynikajícímu prospěchu na základní škole se to nabízelo.

Jaká jste byla studentka?
To byste se musel zeptat spíš mých vyučujících, ale určitě by se mezi hodnocením objevila i slova příkladná, bezproblémová, možná trochu drzá a samostatná. Tenkrát mi to tak nepřišlo, ale když se zamyslím zpětně, tak pyšná asi trochu jsem, ono to není jednoduché, když od sexty (2. ročník střední školy) studujete prakticky celou dobu individuálně, nestíháte výklad na hodinách a veškeré věci se musíte doučit mezi tréninky a po nich. Ale neměnila bych.

Které předměty a které profesory jste měla nejradši?
Nejradši jsem měla předměty, na které jsem se nemusela učit, jako třeba matematiku nebo deskriptivní geometrii či zeměpis, kde šla většina věcí hezky odvodit nebo vymyslet a s tím se pojí i oblíbenost učitelů. Zmínila bych Petra Justa, kterého jsem měla 8 let na matematiku a který nás hodně naučil, leckdy i zábavnou, u matematiky neobvyklou, formou. A pak musím zmínit pana učitele Honzu Rejla mladšího, kterého jsem měla na zeměpis a biologii a na jehož „debilní omluvu“ se nedá zapomenout. Žák mohl jednou za pololetí tuto omluvu použít na začátku hodiny, když neuměl látku na zkoušení, což ho zachránilo před pětkou.

Jak dnes vzpomínáte na studium? S humorem? Nebo snad s trpkostí?
Rozhodně ne s trpkostí, ale že bych byla nějak nostalgická a často vzpomínala, to také ne. Většinou lidé nejradši vzpomínají na lyžáky, školní výlety a různé akce, ale těch já jsem zažila poskrovnu. Ale kdybych to měla porovnat s vysokou školou, tak na gymnázium vzpomínám s humorem.

Martin Vlášek

  • ředitel Krkonošského gymnázia a Střední odborné školy, pořadatel absolventských plesů a setkání, sportovních turnajů
  • maturitní ročník 2000

Proč jste si vybral ke studiu právě gymnázium?
Pokud si dobře pamatuju, reprezentoval jsem v 5. třídě základní školu v okresním kole matematické olympiády a umístil jsem se zřejmě na nějakém lepším místě, protože mi paní učitelka doporučila zkusit přijímačky na gymnázium. Z počátku jsem toho několikrát litoval, protože to byl obrovský skok, ale postupem času se to srovnalo a nakonec jsem byl rád, že si mě gymnázium
vybralo.

Jaký jste byl student?
Neměl jsem rád matematiku, to byl boj, i když jsem se vlastně díky ní na gympl dostal. Jinak jsem to zvládal. Měl jsem spoustu aktivit, takže na učení moc času nezbývalo. A jestli bych byl i dnes na sebe pyšný? Byl, nic bych neměnil.

Které předměty a které profesory jste měl nejradši?
Oblíbenými předměty byly tělocvik a zeměpis. V tělocvičně jsme po vyučování byli každý den. Učitele jsem ve své podstatě měl rád všechny. I když měli různé představy, že na nás budou přísní a zkoušeli různé metody, tak jsme nakonec dokázali vyjít se všemi. Bylo to o kolektivu, měli jsme zázračné přesvědčovací schopnosti. Pokud bych měl některé učitele jmenovat, tak určitě Petra Skokana a Karla Urbana. Ti mi do života předali nejvíce dovedností a zkušeností. Díky nim jsem mohl poznat organizaci školy a různých akcí. A kdybych měl vybrat učitele z hlediska výuky, tak Milana Losu. To byl učitel s přirozeným respektem, dokázal nám předat obrovské množství znalostí a zkušeností, a později jsem ho poznal i jako skvělého člověka.

Jak dnes vzpomínáte na studium? S humorem? Nebo snad s trpkostí?
Jako na svá nejlepší studijní léta. Vytvořili jsme bezvadnou partu. V podstatě se se spolužáky scházíme téměř v plném počtu několikrát do roka. Pokud by opravdu platilo, že smích prodlužuje život, tak nám studium na gymnáziu pár let přidalo.

Pavel Cajthaml
redakce@trutnovinky.cz