Politolog Petr Just: Vyznamenání jsem neměl ani jednou

Stěžoval si na vás někdy někdo?
Vím minimálně o jednom případě, kdy si na mě opravdu jeden kantor šel po hodině stěžovat. Ale otec tehdy nebyl zrovna v kanceláři, jak jsem se od toho pedagoga dozvěděl, když se vracel zpátky k sobě kabinetu a potkal mě na chodbě.

Co na vašem otci oceňovali spolužáci? Nebo ho naopak kritizovali?
Měl jsem pocit, jakoby nevěděli, jak se o otci přede mnou bavit. Po čase se to trochu rozvolnilo, ale asi u nich nějaká „autocenzura“ stále přítomna byla. Myslím, že měl mezi spolužáky spíše kladné hodnocení, oceňovali kromě jiného i jeho smysl pro humor. Ale nevím, zda právě moje přítomnost ve třídě nefungovala jako brzda případných hlasitějších kritických komentářů. A taky musíte brát v potaz, že často studenti svůj vztah k příslušnému pedagogovi odvozují od toho, zda je baví a zda jim jde ten předmět, který dotyčný pedagog učí. Ale dnes, když máme třídní srazy, tak na otce všichni vzpomínají jen v dobrém.

Jaký jste byl student?
Vyznamenání jsem na gymnáziu neměl ani jednou, čímž spíš naznačuji, jakým studentem jsem nebyl. Vždycky jsem měl na vysvědčení alespoň dvě trojky. Čtyřky ani pětky jsem na vysvědčení neměl, ale při běžných zkouškách během roku se tam samozřejmě také objevovaly. Z tohoto pohledu jsem byl průměrný student. Byly předměty, které mě bavily jako takové a pak ani učení na ně nepředstavovalo žádná muka. A pak byly předměty, u kterých jsem trpěl jak při hodinách, tak doma při učení. Ale počkejte, teď si vzpomínám, že jsem přece jen měl jedno vyznamenání! Z maturity!

Které předměty jste měl nejraději?
Hlavně společensko-vědní předměty, tedy dějepis a základy společenských věd. Mezi další oblíbené předměty patřila i angličtina nebo zeměpis. Souviselo to samozřejmě s tím, kam jsem chtěl směřovat po střední škole. Velmi zajímavou zkušeností ale byla volitelná latina. Tu jsem si vzal hlavně kvůli tomu, že jedním z oborů, na který jsem se po gymnáziu hlásil, bylo i právo, kde by se základy latiny mohly hodit.

A co matematika, kterou učí váš otec?
V matematice jsem se sice vyloženě nenašel, ale ani na druhou stranu nepatřila k předmětům, které bych vyloženě neměl rád nebo které bych zatracoval. Měl jsem k ní neutrální vztah, a to platí dodnes. Ostatně v politologii se občas matematice nevyhnete. Je využitelná třeba při studiu volebních systémů či výpočtu různých indexů fragmentace stranického systému nebo volatility, tedy dynamiky podpory jednotlivých stran v čase. To s druhým otcovým oborem, fyzikou, to bylo mnohem horší. Ta byla společně s chemií mým nejméně oblíbeným předmětem.

Jak vzpomínáte na studium na gymnáziu?
Asi jako většina studentů jsem v době vlastního studia zažíval lepší i horší situace, úspěchy i neúspěchy, měl oblíbené a méně oblíbené předměty, oblíbené a méně oblíbené pedagogy. S odstupem času na roky strávené na gymnáziu, na studium i řadu mimostudijních aktivit, na pedagogy a spolužáky vzpomínám jenom v dobrém. A vždycky jsem rád, pokud mezi svými studenty na vysoké škole potkávám absolventy trutnovského gymnázia a můžeme probírat, co se na gymplu změnilo, co je nového a podobně. Měl jsem i pár případů studentů, kteří přišli z trutnovského gymnázia, kde třeba celé čtyři roky nebo v případě víceletého gymnázia i osm let měli jednoho Justa, mého otce, a na vysoké je čekal další Just, já!

Dnes je z vás známý politolog. Neuvažujete o návratu do Trutnova, že byste šel ve šlépějích vašeho otce a učil na gymnáziu?
Přestože se i nadále cítím v první řadě Trutnovákem a nikdy tomu nebude jinak, se svým oborem bych tu asi dlouhodobé a stálé uplatnění nenašel. Pro výuku na střední škole vlastně ani nemám vzdělání. Sice jsem se hned po maturitě hlásil i na pedagogickou fakultu, na aprobaci angličtina - společenské vědy pro střední školy, ale nedostal jsem se. Přestože jsem skončil do 20. místa, na tuto kombinaci brali tehdy jen 10 uchazečů. A ta část přijímací zkoušky, která mi zlomila vaz, se týkala předpokladů pro pedagogickou práci. S předsedou komise, bývalým ministrem školství profesorem Petrem Piťhou, který tuto část u ústního kola přijímaček zkoušel, jsme se neshodli na tom, zda je vhodné, aby pedagog používal při výuce a při komunikaci se studenty ironii či sarkasmus.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek