Ředitel Skokan: Měníme a vylepšujeme. Decentně, jemně a opatrně

Co se tedy uskuteční?
Chceme, aby na konci října byl hotový almanach. Máme v plánu v naší Galerii Dračí ulička udělat výstavu fotografií ze života školy a absolventů. Takže vernisáž by byla jedna akce, která by se snad konat mohla. Operativně budeme řešit, co ještě bude a nebude možné uspořádat.

Kdyby nebyl covid, asi by to byla velká akce, že?
Očekávali jsme, že se sjedou stovky absolventů, budou chtít vidět školní budovu, projít si ji, pobavit se s někdejšími spolužáky. Obávám se, že ti starší se v téhle době možná tak velké akci radši vyhnou. Nedivím se jim. Sami si navíc myslíme, že by to nebylo ono. Rádi bychom, aby si lidé oslavy užili bez roušek a bez obav, ve škole, která pro ně bude přívětivá a bezpečná. To ale nyní asi nedopadne. O to větší důraz klademe na to, aby byl již v původním termínu k dispozici almanach a upomínkové předměty.

Besedy se zajímavý absolventy budou i nadále?
Určitě s nimi počítáme, chceme v nich pokračovat. Naposledy jsme měli besedy s politologem Tomášem Halamkou, a s vědcem Martinem Ledinským, který se zabývá fotovoltaikou. Besedy nechceme ohraničit jen letošním rokem, na který připadá výročí. Budeme je pořádat i v příštím roce, máme předjednanou spoustu osobností, v seznamu máme ještě řadu dalších lidí, které jsme zatím nestihli oslovit.    

Bylo ve škole velké zklamání z toho, že oslavy zhatila nákaza?
Pro mě osobně jsou přípravy oslav už od jara poměrně vyčerpávající. A myslím, že nejen pro mě. Hodně za to může právě nejistota, co a jak bude možné uspořádat. Přes léto jsme trochu pookřáli, vypadalo to nadějně, takže jsme přípravám věnovali hodně energie, ale nakonec velké akce nebudou. A je hodně vyčerpávající věnovat energii něčemu, co nemá konec. 

Stalo se někdy během sto let gymnázia, že by oslavy kulatého výročí něco takhle zásadně pokazilo?
Myslím, že ne. Pokud si já osobně pamatuju všechny předchozí oslavy, což bylo 50, 75 a 90 let, tak proběhly podle plánu. Nebyly ničím omezené.

Sto let je hodně dlouhá doba. Co se změnilo ve výuce gymnázia v posledních desetiletích?
Skladba předmětů se dramaticky neproměnila, ale mění se vyučovací metody. Kolegové čím dál častěji využívají počítače, online učebnice a další moderní vymoženosti, asi jako na většině škol. Chci po učitelích, aby se snažili výuku dělat co nejpestřejší. Snažíme se, aby si škola zachovala kvalitu, ale zároveň měla přívětivou atmosféru. Aby se tu studenti cítili dobře, a aby na gymnázium vzpomínali v dobrém.  

Změnili se i studenti? Jsou jiní než třeba ti v legendárním filmu Škola základ života?
Myslím, že studenti jsou v podstatě pořád stejní. Jsou samozřejmě jiní v tom, jak vyrůstají v odlišné době. Ti současní mají jiné podmínky v rodinách, moderní technické možnosti kolem sebe, hodně cestují a mají informace díky internetu. A většinou neřeší existenční problémy, na rozdíl třeba od filmového studenta Benetky. 

A co profesoři? Podobají se ti filmoví těm současným na trutnovském gymnáziu?
Možná, že některé rysy mají podobné. Ale dnes je jiná doba. Je přátelštější, a to i u profesorů, kteří vyznávají striktnější styl výuky. Pak jsou i tací, kteří mají výuku založenou na tom, že vztah se studenty mají velmi přátelský. Myslím, že je to dobře, že jsou rozdílní, s odlišnými přístupy. Pestrost je dobrá, jinak by to byla nuda. A důležité je, jak to celé funguje, jak dokáží naplňovat cíle a smysl své práce. 

Občas zaslechnu do absolventů, že budova gymnázia vypadá pořád stejně...
Je to historická budova. Ano, na jedné straně chceme, aby se měnila. A mění se. Nová jídelna, tělocvična, záchody, technika ve třídách, nová okna a vstupní dveře, to vše se udělalo, abychom splňovali dnešní standardy a aby prostředí bylo příjemnější. Na druhé straně budova gymnázia si zaslouží, aby vyniklo a bylo vidět, že tady je už skoro sto let a že má svého ducha. Je to devíza proti moderním pavilonovým školám. Gymnázium má svá kouzelná zákoutí. Takže měníme a vylepšujeme, ale decentně, jemně a opatrně. Posledním příkladem jsou například nově upravené chodby a zmodernizovaný vstupní vestibul s kaleidoskopem dobových fotografií.

Už před lety jste chodby proměnili ve školní Galerii Dračí ulička. Ujala se mezi studenty?
Určitě ano. Samozřejmě záleží na tom, co se v galerie právě prezentuje. Někdo ji vnímá víc, někdo méně. Myslím ale, že všichni vědí, co na stěnách visí a určitě neberou exponáty jen jako kulisu. Objevují se tam studentské práce, ale i práce našich kantorů. Obrazy, fotografie, prezentujeme školní aktivity anebo se snažíme upozornit na zajímavé projekty. Například nedávno jsme realizovali společný projekt s partnerskou školou v anglickém Liverpoolu. Porovnávali jsme Krkonošský národní park s parkem Snowdonia ve Walesu. Fotografie jsme vystavili právě v naší školní galerii. Díky ní se mnohdy o gymnáziu píše v médiích, což je samozřejmě příjemná a nenásilná reklama.

A co školní sbor?
Jsem rád, že se tuto myšlenku povedlo realizovat a Vojta Kábrt jej dokázal před osmi lety na gymnáziu založit a rozjet. Je to příjemná věc, zapadá do pestré mozaiky aktivit, které se v naší škole snažíme držet. Škoda, že teď nákaza zhatila valnou část našich oslav. Sbor měl totiž obstarat podstatnou část společenského programu v Uffu. Měli v něm společně zpívat současní studenti s absolventy. 

Absolventi často s nostalgií vzpomínají na chatu Děvín. Ještě pořád ji gymnázium využívá?
Na lyžařské výcviky už ne, ale jinak se tam dostanou studenti v rámci adaptačních nebo ekologických kurzů. Snažíme se, aby se tam postupně dostaly všechny třídy. Aspoň jednou. Děvín možná není chata úplně pro každého, ale kdo má rád přírodu a hory, a stačí mu chata se skromným vybavením, tak si Děvín většinou oblíbí. A pak se na něj vrací i jako absolvent na srazy. Vím, že kalendář obsazenosti Děvína je díky tomu hodně plný, nadační fond se o chatu stará velmi dobře. 

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek