Pátek

27. listopadu 2020

Nyní

Zítra

Svátek má

Na vodě mě fascinuje všechno, říká hydrogeolog Petr Tichý

1. 8. 2020

page.Name
Když se budete potřebovat dozvědět něco o vodě v našem regionu, nenajdete povolanější osobu, než je Petr Tichý. „I jednotlivec toho v boji proti suchu může v lokálním měřítku udělat dost,“ říká v rozhovoru o životodárné tekutině hydrogeolog z Trutnova.

Už je to pár let, co se mluví o tom, že naši republiku sužuje sucho. Trápí nás opravdu nedostatek vody? Jaká je podle vás realita?
Úbytek vody v naší krajině je objektivní a souvisí především s faktem, že uplynulých pět až šest let bylo ve srovnání s mnohaletým průměrem za předchozí období výrazně srážkově podprůměrných. K tomu se nově přidává efekt časově i prostorově spíše nepříznivého rozložení množství srážek během roku, související zřejmě s oteplováním klimatu. V zimním období ubývá objem srážek spadlých ve formě sněhu a tím výrazně klesá - pro doplňování podzemních vod ideální - pozvolné zasakování tající vody v jarním období do země. V jarně-letním období se naproti tomu srážky daleko častěji vyskytují v podobě krátkodobých, ale velmi intenzivních přívalových dešťů, často na relativně malé ploše. Protože tak velké množství vody v krátkém čase není schopná půda pojmout, k dotaci podzemních vod z těchto srážek dochází jen omezeně. Rychle povrchově odtékající voda z těchto srážek pak často vede k lokálním povodním a může tím paradoxně ohrozit i kvalitu vody ve zdrojích pro zásobování obyvatel pitnou vodou. Praktické dopady takových událostí bohužel zažívá v poslední době řada občanů na vlastní kůži. A to doslova.

Jaké zásoby podzemní vody jsou na Trutnovsku?
Trutnovsko má s ohledem na poměrně velkou výškovou i geologickou pestrost svého území oproti řadě jiných regionů v republice poměrně příznivé podmínky pro obnovu a udržení zásob podzemní vody v krajině. To ale neznamená, že by se zde nepříznivé dopady uplynulých srážkově deficitních let nebo oteplování klimatu obecně vůbec neprojevovaly. Navíc se zde poměrně značné zásoby podzemních vod nacházejí v hustě osídlených oblastech s řadou průmyslových či zemědělských aktivit a s nemalým množstvím tzv. ekologických zátěží z minulosti, což se pochopitelně může v řadě míst projevit ohrožením či přímo znečištěním těchto zásob podzemní vody.

Jak často se na vás lidé obracejí s požadavky, že potřebují studnu?
V našem regionu je naštěstí potřeba pitné vody pro obyvatele z podstatné části zajišťována veřejnými vodovody, takže těch požadavků není tolik. I tak se může takových požadavků někdy sejít klidně pět až deset do měsíce. To potom bohužel znamená, že takové zákazníky musím odmítat a posílat za dalšími kolegy.

Je nyní složitější objevit nový zdroj vody?
Složitější je to především v případech, kde jsou vyšší požadavky na vydatnost a kvalitu nového zdroje vody. A hraje zde pochopitelně velkou roli i skutečnost, že velké množství míst vhodných pro získání zdroje či zdrojů vody bylo již nalezeno a využito v uplynulých 50 až 100 letech. Protože ne všechny zdroje v republice jsou však spolehlivě evidovány, může se občas stát i to, že v nějakém zajímavém místě ověřujete možnost vybudování nového zdroje vody a jaké je překvapení, když tam naleznete už starší hotovou studnu. Přesněji řečeno, je tedy vždy složitější najít dobrý zdroj vody a dobrý zdroj vody nemusí být nutně nový.

Využíváte k tomu „proutky“? Do jaké hloubky jste s nimi schopen odhalit zdroj vody?
Proutkaření má v hydrogeologii v zásadě stále své místo jako doplňková metoda k tradičním metodám, založeným na ryze odborném základě. Jako u každé metody vyhledávání zdrojů vody musíte znát a respektovat její omezení. V případě proutku je to i jeho „hloubkový dosah“, kde si dokážu představit jeho reakci na výskyt podzemní vody či na porušení hornin v podloží do hloubek v řádu desítek metrů. Takže ano, proutek neboli virguli používám, ale spíš jen okrajově, někdy třeba i trochu jako malé „divadelní“ představení pro zákazníky. Společně pak spokojeně zíráme, jak ta v zásadě nepochopitelná a fyzikálně nevysvětlitelná metoda opravdu funguje.

Na jakém zajímavém místě jste našel vodu?
Z pohledu hydrogeologa jsou asi nejzajímavější mohutné prameny či pramenní okrsky s velkými vydatnostmi, časté například v rozsáhlých krasových oblastech na Balkáně, kde se vám najednou skoro vyschlý potůček v údolí změní v řeku. U těchto pramenů si ale dnes těžko může našinec připsat roli objevitele, neboť u většiny z nich lze při troše snahy nalézt tisíce let staré stopy pobytu našich předků. Zajímavý je vždy výskyt vody na kopci, tedy na místě, z něhož by měla voda logicky odtékat do údolí. Dovolím si zde zneužít a zmínit takový objev mého kolegy a kamaráda RNDr. Petra Chyby, dnes už bohužel nežijícího, kterému se v Krkonoších poštěstilo vyhloubit přetokový vrt ve vrcholových partiích Černé hory. Jelikož jsem mu vypomáhal, zažili jsme společně krásný a dvojnásobný hydrogeologický úžas.

Co všechno obnáší práce hydrogeologa?
Hlavní náplní hydrogeologie je tradičně vyhledávání a ochrana zdrojů podzemní vody, včetně návrhu způsobu a podmínek jejich následného využívání a ochrany s ohledem na místní přírodní a jiné podmínky. Samozřejmě to zahrnuje i řadu dílčích činností, metod a specializací. Například sanační hydrogeologie se zabývá vyhledáváním a odstraňováním znečištění podzemních vod škodlivými látkami. Významným vývojem u nás v uplynulém století prošla i tzv. důlní hydrogeologie, zabývající se podmínkami a riziky podzemního dobývání nerostných surovin. V období posledních desítek let je mimo jiné velký zájem i o posuzování možnosti a podmínek zasakování dešťových a vyčištěných odpadních vod z nemovitostí do půdního a horninového prostředí. Aktuálně může být velmi perspektivní oblastí zájmu hydrogeologů umělé zmnožování zásob podzemních vod ve vhodných geologických strukturách. Řešení každého hydrogeologického úkolu pak zpravidla probíhá ve třech základních etapách. Zaprvé je to studium a analýza nových i archivních podkladů. Zadruhé je to terénní průzkum k ověření či získání potřebných informací k danému úkolu. A následuje konečné shrnutí a vyhodnocení řešeného úkolu formou písemné zprávy. Ta v případě nového zdroje vody musí obsahovat zhodnocení jeho kvality a vydatnosti i návrh jeho optimálního využití a ochrany.

Co vás na vodě fascinuje?
Úplně všechno.

Co si myslíte o kvalitě trutnovské kohoutkové vody?
Jako trutnovský rodák ji piju odmalička až dodnes a nikdy jsem neměl důvod si o ní myslet něco špatného. Jako poučený hydrogeolog můžu samozřejmě dumat nad tím, že je v ní té vody podzemní spíše poskrovnu, ale to ji v mých očích nijak nediskvalifikuje. Naopak! Za kvalitní pitnou vodou z kohoutku je vždycky neuvěřitelné množství práce a úsilí velkého množství lidí nyní i v minulosti. Málokdo si dnes například uvědomuje, jak rozsáhlé množství kvalitativních parametrů a jak často musíte u vody veřejného vodovodu z hlediska hygienických a dalších předpisů kontrolovat. Minimálně v této míře kontroly a zabezpečení kvality může u nás vodě z veřejného vodovodu málokterý soukromý zdroj vody konkurovat.

Co je v silách jednotlivce udělat v boji proti suchu?
V lokálním měřítku je toho překvapivě dost. Vlastníte-li i sebemenší pozemek, můžete jej udržovat ve stavu přírodě blízkém (co nejméně „zabetonovaném“), aby na něm mohla dešťová voda snadno zasakovat. Můžete šetřit vodou z vlastního zdroje vody tím, že kde to jde, využijete vodu dešťovou. Můžete začít pečovat o nějakou studánku či mokřad nebo podpořit někoho, kdo se o tyto přírodní fenomény už stará. Podobně významná je výsadba a ochrana kvalitní zeleně, především ve městech. Můžete klást zvídavé otázky svým poslancům, jaké zákony na ochranu a udržení vody v krajině připravili či připravují. I zde platí to, že kdo hledá cestu, najde ji.

Jak hospodaříte s vodou vy? Chytáte dešťovku?
Jelikož máme u domu menší zahradu, záhony a skleník, tak dešťovou vodu samozřejmě zachytáváme a využíváme k zalévání. A jak si nyní uvědomuji, je tomu tak vlastně ještě od dob, kdy se o „dešťovce“ mluvilo pouze v souvislosti se žížalou. Systém okapů, sudů a dalších záchytných prostředků jsme v uplynulých zhruba šesti sušších letech pochopitelně postupně zdokonalili. Finální závlahovou „technologií“ ale nadále zůstává konývka. Čili ušetříme nejen za vodu, ale i za víceméně nadbytečnou návštěvu posilovny.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek