Když máte o houbách ponětí, víte, kam koukat, říká mykolog

Byly v expozici zastoupeny aspoň ty, které lidé běžně sbírají?
Spíš zde byly zastoupeny ty, které jsme byli schopni najít, nebo které nám lidé donesli. Co lidé běžně sbírají je to, co běžně roste. Ale pokud nějakým způsobem vybočují podmínky pro růst hub, tak samozřejmě vybočuje i druhová pestrost.

Kde můžeme vystavené houby v přírodě nalézt?
Jestliže se houba jmenuje kozák topolový, tak s největší pravděpodobností ji najdete pod topolem. Jestli se jmenuje křemenáč březový, bude pod břízou. Ale jestli pavučinec osikový, tak ten naopak vás paradoxně zklame, protože často roste pod břízou.

Sbírají laici to samé, co vy, mykologové?
Jak v čem. Já už mnoho druhů hub poznám, vím, že jsou jedlé, ale z osobního, konzervativního přesvědčení je přesto nejím. Naopak je mnoho druhů hub, které jsem se naučil sbírat právě díky mykologickému sdružení a řekněme, že je to otázka zvyku, ale stále platí pravidlo: Když tu houbu neznám, tak ji nejím. Mohu ale takovou houbu samozřejmě sebrat, a donést ji do mykologické poradny a tam si nechat poradit.

Poradnu najdu kde?
Nabízíme konzultace nejen při výstavách, jako je tato, ale i při našich setkáních. Přibližně jednou za měsíc v městském úřadě v Trutnově. Máme poradnu i přes internet. Často konzultujeme s odborníky z ostatních mykologických sdružení, protože samozřejmě víc hlav, víc ví a nikdo nezná všechno.

Vy osobně, jíte víc druhů hub, než běžní houbaři?
Asi jím o něco víc druhů, než by jedli jiní. Ne každý jí například kotrč kadeřavý. Já ho třeba jím, a jím ho rád.

Jak často chodíte na houby?
Chodím do práce jak každý jiný, pracuju v sociálních službách, takže se na houby rozhodně nestanu častěji, než běžný houbař. Mnohdy se na houby nedostanu ani o víkendu.

Ale když už jdete sbírat houby, tak jdete najisto, že?
Když jdu ráno ze zastávky do práce, tak se projdu, a ledacos najdu. Když jdu ven přes obědovou přestávku, tak mnohdy ledacos najdu. A když jdu večer z práce, tak také něco najdu. Když už máte o houbách ponětí, tak už víte, kam koukat a kouknete se i do míst, kam by se laik nepodíval.

Když vidím zaparkovaná auta v lesích, říkám si, že houbařů je u nás asi hodně.
No, já bych řekl spíš drancařů, spíš houby drancují. Každý má poblíž svého bydliště nějaký les. A pokud ne, tak má většinou chalupu. Není podle mě potřeba dělat nájezdy do lesů, zjišťovat si po internetu, kde houby zrovna rostou a tam vyjet najisto.

Jak to máte vy?
Máme to založené na principu, že objevujeme místa tím, že je pravidelně navštěvujeme a houba, která tam třeba dvacet nebo třicet let nebyla, se tam najednou objeví. A pak zase zmizí. Místa si hledáme, objevujeme, monitorujeme, někdy i zapisujeme, abychom se i my sami učili o chodu přírody. Neustálá souhra s přírodou musí být. Pokud není, tak vznikají právě taková místa, kde máte u lesa zaparkovaných třicet aut.

Co vás osobně baví na houbaření?
Barvy, pestrost, neustálé učení a vývoj mykologie jako vědy. Neustále mě něco dokáže překvapit. Nedávno jsem našel poprvé v životě pavučinec fialový, velmi vzácnou houbu, ze které jsem měl obrovskou radost. Našel jsme ji pod osikou, v místě, kam chodím už deset let. Nikdy jsem ji tam neviděl, až nyní.

Takže i mykologa může něco překvapit?
Samozřejmě. I zkušeného houbaře může něco nového překvapit, a dokonce i sedmdesátiletého houbaře může nový druh houby rozplakat.

Jak funguje trutnovský mykologický kroužek?
Aktuálně máme mezi patnácti až osmnácti členy, letos fungujeme už dvaapadesátým rokem. V dobách své největší slávy měl kroužek zhruba padesát členů. Nyní je nás míň, ale máme v kroužku velmi aktivní lidi, seniory, i mladé.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová