Brali jsme se, abychom spolu vydrželi co nejdéle!

Málokdo přemýšlí na svatbě o tom, jak dlouho mu manželství vydrží. Krčmářovi v tom měli od počátku jasno. „Brali jsme se proto, abychom spolu vydrželi co nejdéle. Jasně, často máme na některé věci odlišný názor, dohadujeme se, ale jeden z nás
vždycky ustoupí,“ uvádí Ladislav. „Každý z nás má tvrdou hlavu, to už tak v manželství bývá,“ přiznává Miroslava.

Během tolika let společného života na druhém samozřejmě našli i spoustu chyb. „Každý nějaké chyby má, nebo je dělá. Někdy větší, někdy menší, to už tak v životě chodí,“ říká Miroslava. Například ženy často říkají, že po sobě muži neuklízejí. „Na to je manželka přísná. Musí mít všechno uklizené, naleštěné, úhledné a všechno perfektně na svém místě. Jistě, že se stane, že po mně uklízí, to pak hned dostanu přednášku,“ vtipkuje Ladislav.

Připouští, že jako v řadě jiných manželství nastalo také u Krčmářů několik krizí. Nikdy ale nebyly tak vážné, aby vedly k rozchodu. „Daleko nejhorší situace nastala, když manželka vážně onemocněla a doma se mnou zůstali dva naši synové. Jednomu tehdy bylo pět let, druhému dva roky. Nemoc ženě způsobila invalidní důchod na celých deset let,“ vzpomíná Ladislav. „Když nás v manželství ten druhý naštve, v dnešní době už to vyřešíme rychle. Za mlada to ale bývalo mnohem horší, mnohdy hádka skončila třeba i tichou domácností,“ směje se Miroslava.

Mnoha párům pomáhají společné zájmy manželů. Krčmářovi ale překvapivě společné koníčky nemají. „Manžel je sběratelem modelů aut, já mám zálibu v moderním bydlení a zajímám se o módní oblečení,“ vysvětluje Miroslava.

Poznali se v září 1956 na taneční zábavě ve Vlčicích. „Mirka měla na sobě modré šaty, bílé boty na vysokém podpatku a vypadala úžasně. Mně bylo osmnáct, jí šestnáct a půl,“ vzpomíná Ladislav. „Čtyři roky jsme spolu chodili na vycházky, taneční zábavy, do kina a do divadla. Pro svatbu jsme si vybrali termín 27. července 1960,“ prozrazuje Miroslava. Jak přesně probíhala žádost o ruku, na to už si dnes Krčmářovi nevzpomenou. „Oznámili jsme to ale mamince manželky předem. Já koupil zásnubní prstýnky,“ vypráví Ladislav.

„Svatbu jsme měli v Praze. Hostinu v salónku s obsluhou a hudbou Hotelu Hybernia. Jako hosty jsme měli jen třináct nejbližších příbuzných,“ říká Miroslava. Společně vychovali dva kluky a na oba jsou náležitě pyšní. Starší Ladislav vystudoval zemědělskou vysokou školu, mladší Miroslav střední školu se zaměřením na opravy aut. „V roce 1993 spolu založili firmu se specializací na prodej náhradních dílů na auta a traktory,“ oceňuje otec Ladislav.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Petr Tomm