Chtěl jsem vyrobit něco vlastního. A centrum Trutnova se mi líbí

Proč právě papírový model?
Už dřív jsem vyráběl papírové modely vystříhané z různých časopisů, nebo i ze složitějších předloh, které jsem sehnal. Nejvíc mě ale bavily stavby a krajiny. Vytvořil jsem dokonce i model našeho domu. Takže zkušenosti jsem měl, ale chtěl jsem vyrobit něco vlastního. Nakonec jsem zvolil centrum Trutnova.

Proč?
Líbí se mi… :)

Čím jsi začal?
Budovou muzea a Školní ulicí. Následovala Stará radnice a blok vedlejších domů. Potom jsem se vrátil k muzeu, a vytvořil vedlejší kostel a sousední městský úřad. Později jsem přidal střední bloky domů, například městskou knihovnu. A pak jsem se pustil do poloviny jižnějších objektů a teprve potom začal tvořit plochu náměstí, zasadil do ní sochu Josefa II., kašnu a morový sloup. Končil jsem ulicí Na Struze. (do rozhovoru vstupuje Matyášova maminka Jitka: „Říkala jsem si, že takový model bude vyrábět dlouho. Nemusela jsem ho ale popohánět, měl dost vlastní snahy model udělat.“)

Zjišťoval jsi přesné výšky budov, nebo jsi jejich velikost jen odhadoval?
Přesné rozměry jsem nehledal. Snažil jsem se je odhadovat. Když jsem dělal třeba vedlejší ulici, tak jsem se mrknul, jak vysoké jsou sousední domy a podle toho pracoval dál.

Mě jsi předběžný náčrtek?
Nejdřív jsem si model nakreslil, abych viděl, jak bude velký a ve finále pak nepřetáhl. Každý bod jsem si postupně předkreslil, aby se vše do modelu vešlo. Každý dům jsem si na čtvrtce přesně naměřil, pak nakreslil a vystřihl.

Velikost modelu jsi určil sám, nebo to bylo zadání ze školy?
Ne, skutečnou velikost jsem určil podle výšky věže kostela. Celý model je v měřítku 1:800.

Je v modelu zachyceno vše věrně, nebo má odchylky od reality?
Někde občas něco možná trochu nevyšlo, není úplně všechno stejně velké. V modelu nejsou stromy, trvalo by moc dlouho je vyrobit. Domy v mém modelu ale mají stejné barvy, počty oken, podloubí, i stejnou barvu střechy jako ty skutečné. Každý by proto měl domy v modelu poznat.

Jak dlouho ti trvala práce na modelu?
Asi dva a půl roku. Nejdřív jsem na něm pracoval zhruba jednou týdně, zpravidla ve čtvrtek a jen pár hodin. To jsem stihl muzeum a bloky radnice. Druhý školní rok jsem to dotáhl až k městské knihovně. Pak jsem si to vzal na prázdniny domů, to jsem udělal Jihoslovanskou ulici a náměstí. Zbytek jsem dodělával letos doma, takže na to bylo víc času. (do rozhovoru opět vstupuje Matyášova maminka: „Řekl vždycky: Jdu lepit! Přišel za dvě hodiny a dodal: Mám dva domy!“)

Je celý model jen z papíru? Nepoužil jsi špejle, lékařské špachtle nebo jiné pomůcky?
Základem modelu je bílá čtvrtka. Použil jsem tavící pistoli, díky ní vše drží pohromadě. A samozřejmě fixy, například modrou barvu na okna, černou na podloubí a obtahování. Ze začátku jsem domy nejdřív lepil a pak barvil. Časem bylo v modelu méně místa, špatně se tam zasahovalo štětcem nebo fixou. Tak jsem ten postup musel otočit.

Co je na modelu „nej“?
Nejpracnější byl Hotel Grand na rohu Krakonošova náměstí, který má hodně zajímavý i vnitřní prostor. A samozřejmě hodně náročné byly nová radnice a schody u věznice. Nejhezčí je Haasův palác. Má pěkné kreslené ornamenty. Věž Staré radnice se také docela povedla.

Kdo byl první hodnotitel modelu?
Pan učitel Jaroslav Dvorský při výtvarce. Viděl, jak model vzniká. Od začátku se mu to líbilo, takhle prý má vypadat správná absolventská práce. Když jsem pak na modelu pracoval doma, tak ho samozřejmě viděla rodina.

Kdo viděl dokončený model jako první?
Strejda, protože u nás byl na návštěvě právě v den, kdy jsem model dokončil. Jako druhá ho viděla maminka, po ní babička. A potom už pan učitel Dvorský.

Jaká zazněla od prvních kritiků hodnocení?
Pozitivní. :)

Co na model říkali ve škole?
Taky se jim líbil. Někteří ho viděli, když vznikal, jiní úplně poprvé. Ale všem se líbil.

Co s modelem bude?
Nyní je vystavený v knihovně na náměstí. Vezmu ho s sebou na absolventský koncert klavírního oddělení základní umělecké školy a pak ho zase vrátím do knihovny. Zájem o něj má Muzeum Podkrkonoší, za to jsem rád.

Jsou výtvarka a modelařina tvými jedinými zájmy?
Ne, ještě hraju na klavír, právě tady na Základní umělecké škole. A taky mě baví geocaching, teď se věnuji jedenadvaceti městským částem Trutnova. Vždy do každé z nich dám nějakou kešku. Trutnov, to totiž není jen centrum města, ale také spousta sídlišť a vesnic. 

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Lenka Hurdálková