Když bude nemocných víc, nemusíme to zvládnout, varují lékaři

Právě on je jedním z příkladů lékaře, který musel opustit svoje oddělení a nyní pomáhá v první linii. Na prvním covidovém oddělení, kde se zhruba třicet zdravotníků stará o necelé tři desítky pacientů. V pátek jsme ho zastihli na konci směny, při které měl na starosti příjem nových pacientů. „Rozhodoval jsem, kdo bude hospitalizovaný, komu dáme infuze, koho lokálně spravíme během dne a pustíme ho domů, anebo kdo nepotřebuje hospitalizaci,“ tvrdí Palla.

Rozdělit pacienty nakažené covidem do čtyř skupin není snadné. Na rozhodnutí je málo času. Čím víc má pacient nemocí, tím je situace pro lékaře složitější.

„Starší pacienti jsou většinou multimorbidní. Pokud má někdo například cukrovku, vysoký tlak a je například ještě po nějaké operaci, tak může brát třeba až dvacet léků. Než ho vyšetříte, než to všechno sepíšete, než ho pošlete na rentgen plic, laboratoř, EKG, a než to všechno zhodnotíte. Do toho máte tři další podobné pacienty. Vše řešíte na čtyřech frontách a na oddělení, kde není jediné lůžko s kyslíkem,“ vysvětluje Aleš Palla.

Sanitky přivážejí pacienty téměř neustále. „Celé dopoledne jsem se nezastavil, ani jsem nebyl na záchodě. Záchranka vozila jednoho za druhým. Všechny infekční. Měl jsem na sobě speciální ochranný oblek. Špatně v něm vidíte, špatně slyšíte, jste celý zpocený, bolí vás uši od roušek,“ přiznává.

Některá rozhodnutí přitom nesnesou odklad. „Jednoho pána nám dnes ráno přivezli ve velmi vážném stavu. Museli jsme ho okamžitě řešit přes interní JIPku, u nás na covidovém jsme ho nemohli nechat. Nebylo tu adekvátní lůžko s kyslíkem. Museli jsme to řešit ad hoc. Jako v dalších podobných případech. Kde je volné lůžko, tam hned někoho umístíme,“ upozorňuje.

Mladý lékař Jan Procházka začínal v listopadu ve špitálu jako rentgenolog. Po měsíci přešel na covidové oddělení. Ve skafandru se stará o hospitalizované. Sanitky přitom dál vozí nové pacienty. „Třeba dopoledne během chvíle přijelo osm záchranek,“ říká Procházka.

Jako příklad přeplněnosti covidového oddělení uvádí jednu z mnoha příhod: „Nebylo už reálně místo pro pacienta, jenže v tu chvíli přijelo pět ambulantů. Z jednoho pokoje jsme udělali provizorní ambulanci, kde pacienti čekají na vyšetření. Byla tam tři lůžka, zaplnila se během půl hodiny. Další dva ambulanti museli na vozík. Takový přetlak byl v jednu chvíli na kyslíkové lůžko, které jsme v tu dobu neměli. Musím pochválit sestřičky za práci, kterou tu odvádějí. Obdivuju je, jak to zvládají,“ vypráví Procházka.

Další příklad je z minulého pondělí. Psala o něm i celostátní média. „Pacientku jsme potřebovali přeložit na ARO, vysokoprůtoková kyslíková oxygenoterepie nestačila. Nikde v kraji nebylo místo. Museli jsme ji převézt až do Pardubic,“ připomíná Procházka.

„Lidé nemají přístup na covidové jednotky, takže nevědí, jak vypadá dušný pacient, který je fialový, selhává a je těsně před smrtí, a že takových pacientů je tady obrovská spousta,“ doplňuje Aleš Palla.

Zařizování takového převozu zabere víc času, než u běžného pacienta. Klidně i 45 minut. Jak přibývá nemocných, volná lůžka v kraji mizí.

Žena se vrátila z denní z Covidária. S nikým se nechce bavit. Ani se mnou, ani s dcerou.
Vykoupala se a sedí dole v obýváku a dívá se na Medúzu. Mlčí a nepřítomně civí na televizi.
Sedím ve vaně, brečím. Mám vztek a cítím bezmoc. Nevím, jak jí mám pomoct. Tohle nedopadne dobře.

— Pavlos (@PavelMaron) January 11, 2021

Okolností, která přispívá k přeplněnosti nemocnic, je také těžký průběh nemoci. „Vyvine se velmi rychle, ale pak trvá dlouho. Někteří lidé potřebují na uzdravení klidně i dva týdny. Velmi dlouho trvá, než se pacient dostane například z oboustranného zápalu plic,“ vysvětluje primář plicního oddělení Jan Kolář, který rovněž aktuálně slouží na covidovém oddělení.

U některých lidí má covid mnohem horší průběh než chřipka, s kterou bývá často srovnáván. „I kdyby mělo jen pět procent pacientů těžký průběh covidu, tak pět procent z deseti milionů obyvatel naší republiky je poměrně vysoké číslo, které nemusí český zdravotnický systém pojmout. A čím vyšší počet nemocných k nám přijde v kratším období, tak to bude ještě horší,“ tvrdí Kolář.

Nemocnice sice zřídila třetí covidové oddělení, ale další personál už k dispozici nemá. Přibližně čtvrtina zdravotnického personálu v minulých dnech chyběla. Nezbylo tedy než zavřít některá oddělení a z nich lékaře a sestry přesunout na covid. „Počet lidí, kteří jsou schopni péči nemocným poskytovat je konstantní. Ale pacientů neustále přibývá,“ varuje Jan Kolář.

Nejen lékaři varují, že když se počet nemocných bude zvyšovat, nemusí špitály situaci zvládnout. „Když jich přijde pět nových pacientů za hodinu, ještě to nějak zvládneme, ale patnáct už nedáme. Pokud by se to zhoršilo, tak opravdu nevím, kdo to bude dělat,“ obává se ředitel nemocnice Miroslav Procházka.

„Aktuální úvahy o znovuotevření vleků mi nepřijdou úplně na místě. Nejde snad o možnost se nakazit, ale spíš o úrazy. Ortopedi také slouží a pomáhají v boji s covidem, tedy pacientům v přímém ohrožení života,“ připomíná primář Kolář. Jinými slovy: kdo si způsobí úraz na sjezdovce, může se mu stát, že ho nebude mít kdo ošetřit. A nejen v trutnovské nemocnici.

Stejně tak lékaři varují před zlehčováním situace okolo covidu. Nejčastěji ho podle nich podceňují ti lidé, kteří ho neměli, anebo ho prodělali jen s mírným průběhem „Ne vždycky to znamená, že ho nechytne za dva tři měsíce znovu a nebude mít těžký průběh,“ upozorňuje lékař Jan Procházka.

„Přijde mi, že lidé v boji s covidem poklesli, rezignovali a i proto to možná takhle vypadá. I kdyby vláda zavedla přísnější restriktivní opatření, tak se to asi moc neprojeví,“ odhaduje primář Aleš Palla.

„Aspoň ať lidé nosí roušky,“ přeje si jeho kolega Jan Kolář.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz