Historie, která nesmí být nikdy zapomenuta

V historické části Trutnova jsou tři místa se žulovými kostkami o rozměrech asi deset krát deset centimetrů, které mají do mosazné destičky vyryté jméno a životní data lidí, kteří za druhé světové války zahynuli ve vyhlazovacích táborech. Jsou na nich uvedena následující jména: Ernst Altschul, Pinkas Flesch, Marta Fleschová, Otto Flesch, Julius Kohn a Leopoldina Kohnová.

Šest obětí holocaustu spojuje kromě toho, že žily v Trutnově, také jedna důležitá okolnost. Když se v roce 1938 stalo naše město součástí nacistické říše, neodešli do zahraničí jako někteří další, ale přestěhovali se pouze do českého vnitrozemí. Když o půl roku později získal Hitler i zbytek tehdejšího Československa, již většinou neměli šanci se zachránit.

Takový osud stihl například lékaře Juliuse Kohna a jeho manželku Leopoldinu. Bydleli ve Slezské ulici v domě, kde dnes sídlí Všeobecná zdravotní pojišťovna. „Češi na Kohna vzpomínali jako na lidumila. Podle vzpomínek trutnovského učitele Jaroslava Procházky prý dokonce často léčil zadarmo,“ říká historik Ondřej Vašata. Když po Mnichovské dohodě muselo Československo postoupit pohraničí Německu, odstěhovali se Kohnovi do nedalekého Dvora Králové nad Labem, který zůstal i nadále součástí naší republiky. „Kohn si tam chtěl otevřít lékařskou praxi, ale místní byli proti. Zjevně to bylo kvůli tomu, že byl Žid, který navíc mluvil německy. Taková byla tehdy nálada mezi lidmi,“ upozorňuje Vašata. V roce 1942 byli Kohn a jeho manželka deportováni do ghetta v Terezíně. Julius Kohn byl zavražděn v prosinci 1944 v koncentračním táboře Dachau, jeho žena Leopoldina byla zavražděna v Osvětimi.

Rodina Fleschova bydlela v Jihoslovanské ulici, kde měla obchod s lahůdkami a vinárnu. Také ona se snažila uniknout nacistům útěkem do československého vnitrozemí. Marně. Pinkas Flesch a jeho druhá manželka Marta byli v roce 1942 deportováni do ghetta v Terezíně. „On zemřel 22. února 1944 v Terezíně. Jako řada jiných Židů zde zahynul na otřesné hygienické podmínky a pramalou zdravotní péči,“ tvrdí Vašata. Syn Fleschových Otto byl do Terezína deportován již v roce 1941. Zavražděn byl v březnu 1945 v koncentračním táboře Dachau.

Otto Flesch.

Ernst Altschul byl obchodníkem s textilem a žil na dnešním Krakonošově náměstí. Před nacisty utekl z Trutnova do Prahy. V roce 1942 byl deportován do Terezína, zavraždili ho v Treblince. „Víme ještě o dalších lidech s podobně tragickým osudem. Řada z nich zahynula kvůli vysokému věku již v ghettu v Terezíně. Byl to sice tranzitní tábor, kde byli lidé umístěni jen dočasně před další deportací, panovaly tam ale tak otřesné podmínky, že mnozí zemřeli již zde,“ uvádí Vašata.

Ernst Altschul.

Pořádnou porci štěstí měl naopak Eric Nettl, který bydlel ve Vodní ulici. V zabraném pohraničí v roce 1938 zůstal, Němci ho poté uvěznili v koncentračním táboře Sachsenhausen. Na počátku roku 1939 ho ale propustili. „Předválečné koncentrační tábory byly z hlediska podmínek vězněných jiné než ty válečné. Nebyly natolik likvidační. Řadu Židů tehdy nacisté pustili s jakýmsi varováním a drsnou výzvou, aby rychle opustili Evropu,“ připomíná Vašata. Nettl nakonec stihnul prchnout a po válce se usadil ve Skotsku.

Z Židů, kteří přežili zvěrstva druhé světové války nebo stihli včas utéct do ciziny, se jich do Trutnova po roce 1945 vrátilo minimum. Jejich válečná zkušenost, případně zkušenost jejich příbuzných, byla natolik otřesná, že se odmítli vrátit. To ale neznamená, že by v našem městě po válce neexistovala židovská komunita. „Například Pavel Nettl tady obnovoval židovskou náboženskou obec. Bydlel zde s manželkou Blaženou již ve 30. letech. Jejich děti válku bohužel vinou nacistů nepřežily,“ doplňuje trutnovský historik Ondřej Vašata. Do města přišli noví Židé ─ z Podkarpatské Rusi, Maďarska a Slovenska. Židovské bohoslužby se tehdy konaly v domě čp. 105 na Polské ulici. Tehdy v něm bydlela rodina Pavla Nettla. Počet Židů ve druhé polovině čtyřicátých let u nás klesal. Většinou se vystěhovali do Izraele. Další postupně vymírali, takže jejich komunita v šedesátých letech téměř zmizela.

Trutnovská radnice počítá s tím, že postupně vsadí do dlažby další kameny zmizelých. Existují ještě další tragické osudy, které jsou zmapované. Připomínky obětí holocaustu by tak mohly být například v Pražské ulici, v Polní ulici (u Střediska volného času) nebo v Poříčí. „Ve spolupráci s Muzeem Podkrkonoší tvoříme seznam dalších obětí holokaustu, které bychom tímto způsobem mohli budoucím generacím připomenout,“ potvrzuje trutnovský starosta Ivan Adamec. Známá jsou jména jako například Marie Beitlerová (obchodnice, která zahynula roku 1945 v Terezíně), Josef a Elsa Schlesingerovi (zavražděni v Osvětimi), Markus Lederer (zahynul v roce 1942 v Terezíně) nebo Leiser Engelstein (poslední předválečný trutnovský rabín).

Německy se kamenům zmizelých říká Stolpersteine (Stolpern znamená v němčině zakopnout, Stein je kámen). „Symbolicky o ně máme klopýtnout pohledem a vzpomenout si na oběti holokaustu,“ připomíná Adamec. Další připomínkou židovské minulosti jsou například hroby židovských vězněných dívek na trutnovském městském hřbitově. Na místě synagogy zničené během křišťálové noci nacisty je dnes památník, podobně jako v prostoru bývalého židovského hřbitova. Na okraji Libče připomíná pamětní tabule, že tu za války byla pobočka koncentračního tábora Gross Rosen, kde byly vězněny židovské ženy. Další památník je u bývalé Kary jako připomínka toho, že zástupci československého vojska se zde před bývalým koncentračním táborem setkali 9. května 1945 s Rudou armádou.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek a archiv Muzea Podkrkonoší