Josef Křech se stal rekordmanem, proti své vůli

Optimismus a vitalitu potvrzuje facebookové video z narozeninové gratulace od zdravotnického personálu. Odehrála se během Křechovy dialýzy přímo na lůžku hemodialyzačního oddělení. „Proč bych se měl cítit špatně? Vždyť se mi daří dobře, je tady příjemné prostředí a skvělý personál,“ prohlásil dobrou náladou oplývající senior.

Humor ho neopouští ani přesto, že potíže se selháváním ledvin má dlouhodobě. Bez dialýzy, tedy očisty krve prováděné specializovaným přístrojem, by se mu v krvi hromadily odpadní látky, vody a nadbytečné soli, a následně by zemřel.

Dojíždět na trutnovskou hemodialýzu musí třikrát týdně. „Vždy v šest ráno pro mě přijede sanita, na půl sedmou mě doveze sem. Tady mě sestřičky napojí a pak tady asi čtyři hodiny ležím. Končím většinou kolem půl dvanácté,“ potvrdil.

Dlouhé hodiny na lůžku (při dialýze pacient leží) netráví sledováním mobilu nebo čtením časopisů. Někdy koukne na televizi, častěji se ale dává do řeči s dalšími pacienty a hlavně se zdravotnickým personálem. O čem si ale se sestřičkami povídá? „Já jsem spíš nemluva. Ale asi nejčastěji se bavíme o rodinných potížích, nebo i o obyčejných věcech, jako je jídlo,“ řekl Křech.

Sestřičky ale jeho verzi upřesnily. „Není nemluvný! Je neustále optimistický. Ještě jsem ho neviděla naštvaného nebo zklamaného. O Velikonocích nás tady vyšlehal pomlázkou, někdy nám dokonce zazpívá. Je to miláček naší dialýzy!“ zdůraznila vrchní sestra trutnovské dialýzy Miluše Nulíčková.

Na čištění krve přístrojem Josef Křech spoléhá deset let. Začínal s ním v Praze. „Časem se můj stav zlepšil, skoro rok jsem na dialýzu nemusel. Znovu jsem na ní musel po náhlé srdeční příhodě,“ přiznal.

Do trutnovské nemocnice dojíždí na dialýzu sedm let. „Mám tady vlastně druhou rodinu. Sestřičky sice mají hodně práce, ale když je chvilka času, povíme si vzájemně, co je nového,“ řekl Křech. „Pacienti se nám tu svěřují hodně, podobně jako pan Křech. Když k vám takoví lidé jezdí na dialýzu dlouhé roky, jste téměř jako druhá rodina. Pacient pak zná vaše děti někdy dokonce líp, než ostatní lidé ve vaší rodině,“ doplnila Nulíčková.

Především ale Křech pochválil profesionální přístup lékařů a sester k pacientům. „Jsou tady pečliví, milí a hodní. Můžu to jen chválit. Zdravotnictví se navíc od doby mého mládí změnilo. Když dnes člověk přijde do nemocnice, tak zůstane doslova zírat, jak je dobře vybavená,“ vysekl poklonu trutnovskému špitálu.

Křech dospíval za druhé světové války, zažil totální nasazení. Pracoval nejprve jako telegrafista, pak se stal vojákem z povolání. Navštívil přitom i takové země, jako jsou Sýrie a Afghánistán. Za nesouhlas se vstupem socialistických armád do Československa v srpnu 1968 byl suspendován. Přestože už zemřeli jeho manželka i jeden ze dvou synů, zachovává si životní optimismus. Podle toho také vypadaly zářijové narozeninové oslavy. Veselé a velké. Měly dokonce tři části. Kromě té nemocniční ještě jednu na hřišti v jeho vesnici, přišlo asi padesát gratulantů. A pak ještě výhradně rodinné setkání.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz