Úterý

28. června 2022

Nyní

19°

Zítra

19°

Svátek má

Opona měla být scénář. Na přání mé ženy jsem z ní udělal román

9. 6. 2022

page.Name
Ondřej Hübl vydal román. Jmenuje se Opona a jen co se dostal na veřejnost, začal sbírat jednu pochvalu za druhou. Splnily se tak velice brzy předpovědi, že po první knize Hod mrtvou labutí a scénáristickém podílu na seriálu Zkáza dejvického divadla určitě vydá trutnovský spisovatel a reklamní kreativec „něco velkého“. Že to bude mít ale tak silný ohlas ani on sám nečekal.

Proč se kniha jmenuje Opona?
Kdo knihu četl, tak pochopí, že narážím jednak na neproniknutelnou železnou oponu a také na určitý symbol divadla, hry s divákem, čtenářem a hlavním hrdinou. Je důležité, co je za oponou a co před ní. Co je hra a co je realita.

V popisu knihy se uvádí: „Aby úspěšný podnikatel vyléčil dceru z levičáctví, objedná si rodinný zájezd do doby nejtužšího stalinismu.“ Jak vás takové téma napadlo? To jste měl zrovna depku nebo jste byl naopak v nějaké euforii?
To je zkrátka námět. Opona původně vznikala jako scénář dramatické minisérie pro režiséra Jiřího Stracha, když jsme spolu pracovali na námětu k Andělu Páně 3. Jirka přišel s nápadem v jedné větě, tak jsme ho spolu začali rozvíjet na třídílný seriál a já psal scénář. Posléze jsem ze scénáře, který jsem už psal sám v době covidu, udělal román. Na přání mé ženy.

Cestovní agentura ve vaší knize slibuje zažít politické procesy padesátých let, kolektivizaci zemědělství, otrockou dřinu v dolech i budovatelské divadelní hry. Ví podle vás současná společnost, co to bylo? Měla by to poznat?
Snažil jsem se o to, aby si čtenář nebo divák mohl uvědomit určitou podobnost mezi padesátými léty a současným světem. Mám pocit, že se v určitých věcech už velmi blížíme tehdejší atmosféře.

Jestli to chápu správně, je to kompletně vymyšlený svět, fantaskní prostředí. Týká se to i postav? Nebyli předobrazem některých reální lidé, které znáte?
Nedělám rozdíl mezi vymyšleným a „podle skutečné události“. Děj a postavy jsou vytvořené tak, aby byly pro diváka uvěřitelné. Hlavní hrdina je miliardář, který v devadesátých letech založil softwarovou firmu, o kterou se teď perou finanční skupiny - i to je jeden z motivů knihy. Takových lidí tady máme u nás dost. Agentura, která zprostředkovává cesty do komunismu, je zase bývalá filmová produkce, která má někde na východě postavené městečko v duchu padesátých let s herci a komparsem. V těchto kulisách to hraju.

Totalita a svoboda, to jsou vážná témata. Recenzenti o vaší knize Opona ale píší, že je to thriller, místy s temným humorem. Opravdu se čtenáři u vaší knihy mají bavit? Nebo je Opona žánrově něco jiného?
Žánrově je ta kniha těžce uchopitelná, to je pravda. Je to dystopický thriller? Existenciální drama? Nevím a je mi to celkem jedno. Humor tam ale je, občas se tomu neubráním, i když píšu vážně. Sarkasmus, ironie, nic k popukání – humoristický román to není určitě. Ale groteskní a komické prvky jsou přece například i v Kafkově díle, to nikdy není na škodu. Víte, že Kafka, když předčítal své texty přátelům, tak se u toho často řehtali?

Od vydání knihy sbíráte zatím jen samá kladná hodnocení. Objevují se jen samé superlativy. Čekal jste to?
Opravdu nečekal. Měl jsem samozřejmě dobré ohlasy od mé ženy a od přátel, kterým jsem dával rukopis číst: od spisovatelů Petra Stančíka, Bogdana Trojaka a dalších, ale přece jen to jsou kamarádi, kteří vás znají. Abych pravdu řekl, trochu jsem se obával, protože tam dost šiju do levičáctví a současný mainstream dost levicový a progresivní je. Ale nebojte, nějaký odsudek v Respektu nebo v jiném takovém časopise určitě přijde!

Místy to téměř vypadá, že to máte domluvené… Recenzenti v MF Dnes vám dali dokonce 100%. To se jen tak někomu nepodařilo. Čím je vaše kniha tak výjimečná?
Nežiju ve světě, kdy si autor může „domluvit“ nebo jakkoli ovlivnit recenzi od renomovaného a váženého kritika v prestižním deníku. A i kdyby se o to někdo někdy pokusil, byl by to jistě obrovský skandál a ostuda – ani autor ani kritik by pak už nic nemohli psát. Přece i on jde s kůží na trh, když dá něčemu 100 procent. Ale kdo ví, třeba držím jeho děti v gotickém sklepě a mučím je četbou knih Radky Třeštíkové. Ale teď vážně: samotného mě to překvapilo a musím říct, že i potěšilo. Asi to není zas tak úplně špatná kniha. Každá taková recenze vás povzbudí, takže asi budu psát dál.

Už jste zjišťoval u vydavatele, kolik knížek se v prvních týdnech prodalo?
To se bude vědět za půl roku. Jediné, co já můžu zkoumat, jsou žebříčky bestsellerů v online knihkupectvích Kosmasu a KnihyDobrovský. A Opona tam vidět je.

Všeobecně se uvádí, že knihy nakupují častěji ženy. Je Opona knihou spíš pro muže nebo si v ní najdou to svoje i ženy?
Ano, je to pravda. Knihy kupují převážně ženy, proto taky máme tolik úspěšných ženských autorek. Z legrace tvrdím, že jsem do Opony přidal deset deka lásky a dvacet deka vztahů navíc, aby si užily taky čtenářky.


Majitelé agentury Jinej Gang. Zleva: Viktor Říha, Tomáš Vápeník a Ondřej Hübl.

Co je těžší, vymyslet námět pro knihu, nebo ji napsat?
Samozřejmě je důležité mít dobrý nápad, ale ta hlavní práce je samotný proces psaní. Námětů je všude kolem nás spousta – může to být novinový článek v černé kronice, jedna věta pronesená v hospodě, anekdota na sociálních sítích, ale třeba i obraz v galerii nebo touha vyprávět lidem zapomenutou tragédii. Román má ale tři sta tisíc znaků, padesát tisíc slov. To se prostě musí sednout na zadek a napsat. To jinak nejde, to se nenapíše tlacháním. Mám spoustu známých a kamarádů, kteří mají skvělé nápady, a já jim říkám, tak to napiš a uvidíš. Já teď tvořím dvě věci: divadelní hru - postapokalyptickou komedii z nevěstince a novelu o internetovém cenzorovi, takovém tom „elfovi“, který udává lidi pro jejich nepohodlné názory. Oba náměty jsou dobré, ale jestli z toho bude skvělá hra nebo kniha nevím a nebudu vědět, dokud to nenapíšu.

Počítal jste, kolik hodin jste strávil přímo psaním? Kdy píšete? Ráno, přes den, nebo večer?
Píšu nejvíc hodně brzy ráno, protože mám čtyři děti a potřebuju klid. V praxi to vypadá tak, že píšu třeba mezi 5. a 7. ranní, pak udělám svačiny, vykopu je do školy a jdu se projít na Petřín se psem. Pak si k tomu třeba ještě sednu, když to jde, a když ne, jedu do kanclu vymýšlet reklamy. Ale psát můžu i v práci, prostor tam mám. Jsme tři spolumajitelé a vycházíme si vstříc. Každý máme svého koníčka.


Štěpán Kozub a Petra Nesvačilová z kampaně Fio. Spoluautorem reklam je Ondřej Hübl.

Bude stejně jako po vaší první knize (Hod mrtvou labutí) následovat seriálová či filmová verze Opony? Zkáza dejvického divadla měla velký úspěch…
To se uvidí, je to především scénář, tak doufám, že ano. Ale bude to asi dost drahé. Chtělo by to mezinárodní produkci. Producenti jednají, sluníčko svítí.

Zažíváte nyní slavné spisovatelské období. Jste nyní víc spisovatel nebo zůstáváte na prvním místě hlavně kreativním ředitelem reklamní agentury?
Živí mě reklama, kterou myslím, že opravdu umím, spisovatelství je fakt jen koníček. Nerad bych se dostal do stadia, kdy musím každý rok vychrlit řídkou knihu, abych měl na složenky. Založili jsme s kolegy kreativní agenturu Jinej Gang, která se jmenuje podle jedné naší slavné reklamy, a musím to zaklepat, daří se nám. Naším hlavním klientem je Fiobanka, jsou úžasní, natočili jsme pro ně reklamy se Štěpánem Kozubem jako kolotočářem a byla to pořádná jízda. Teď jsme něco velkého dodělali pro TV Prima, to bude taky legrace, točili jsme Bauhaus s Vojtou Kotkem, Amazing Places, Astratex a další věci. Máme radost, že jsme vypadli z korporátu a děláme na svém.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: z archivu Ondřeje Hübla