Středa

6. července 2022

Nyní

13°

Zítra

12°

Svátek má

Lidskosti není nikdy dost, říká farář Molnár o solidaritě s Ukrajinou

19. 4. 2022

page.Name
„V jednom žalmu se říká: Bůh na nebesích sedí, Zemi dal však lidem. Otázka nezní, jak to mohl dopustit Bůh, ale jak to mohli dopustit lidé. Proč se ptáme na Boha, když tady máme Putina, který si na něj hraje,“ uvedl v rozhovoru trutnovský evangelický farář Tomáš Molnár, který válku na Ukrajině považuje za ohavnost a myslí si, že je nyní nutné podat pomocnou ruku uprchlíkům. „Je třeba jim bez diskuzí pomoci, aby se tlak na ně pokud možno zmírnil a ulehčila se jim jejich nynější situace.“

Překvapila vás ruská invaze na Ukrajinu, nebo jste ji, i po našich zkušenostech z roku 1968, předpokládal?
Samozřejmě překvapila, protože jsem nepředpokládal, že by se někdo v roce 2022 do něčeho takového pustil. Jako mnoho jiných jsem to pokládal za nějaké trochu plané vyhrožování. Když to ale zpětně analyzuji, odpovídá to postoji totalitního státu, kterým Rusko čím dál tím více je, stejně jako některé další státy ve světě. Jsou to země mimo čas, trend současného světa a snaží se zvrátit jeho vývoj někam do téměř středověku. Od totalitního státu se podobná agrese dá očekávat. Putin si totiž myslí, že svět bez velkého Ruska nemá smysl. Bylo by to směšné, kdyby to nebylo tak tragické.

Co jste si v tu chvíli řekl?
Že je to nepochopitelné, když Rusové bombardují civilní cíle, kde jsou děti a těhotné ženy. Na druhou stranu jsem rád, že Ukrajinci brání svou zem před agresorem a že to nebyla blesková válka, jak si Putin představoval.

O co podle vás Rusku ve skutečnosti jde?
Putinův projev, který jsem celý vyslechl, byl směsicí mýtů o ruském národě, plný polopravd, lží a zámlk. Základní problém je však v tom, že Putina samotná historie a to, co se v ní dělo, nezajímá. Je tvůrcem mýtů, které vyhovují Rusku. V této zemi jich bylo vždy hodně a bohužel jim podléhali i intelektuálové. V Rusku bylo a je přirozené, že se násilím upevňuje moc nad lidmi. Samozřejmě jeho výbojnost, jak jsme toho svědky na Ukrajině, nevymyslel Lenin ani Stalin, ta tady byla vždycky. Rusko v jeho historii minula evropská demokracie, což trvá dodnes, a bohužel v tom sehrává svou negativní roli i pravoslavná církev, která se výrazně podílí na tvorbě státní ideologie. Evropa obecně je postavena na milosrdenství, zatímco v Rusku je tomu právě naopak. 

Jak vnímá ruskou agresi vaše komunita?
Domnívám se, že ruskou agresi na Ukrajině stejně jako já naprosto jednoznačně odmítá jako ohavnost.

Na co jste jako farář dotazován?
Jsme demokratické a spíše intelektuální společenství, takže tito lidé mají dostatek informací a vědí, co se děje. Než by se mě na něco v této souvislosti ptali, spíše o tom společně debatujeme a vyměňujeme si názory.

Dostali jste se do kontaktu s uprchlíky?
Na faře jsme ubytovali tři ukrajinské ženy a dá se předpokládat, že přibudou ještě další uprchlíci. Samozřejmě je třeba uvažovat i o tom, co bude dál. Ještě před nedávnem žili ve svém vlastním bytě, v prostředí přátel a rodiny tam, kde jim bylo dobře. Teď se z nich stali uprchlíci a mohou dostat jen to, co jsme jim schopni okamžitě nabídnout. Jsou tedy v situaci, na kterou se nemohli připravit, a jsou to lidé pod nesmírným, pro nás nepředstavitelným tlakem. Je třeba jim bez diskuzí pomoci, aby se tlak na ně pokud možno zmírnil a ulehčila se jim jejich nynější situace.

Do pomoci Ukrajině se zapojila nejen spousta organizací, ale i jednotlivců. Co říkáte této nebývalé vlně solidarity?
Samozřejmě mě to velmi potěšilo, protože lidskosti není nikdy dost. Milosrdenství je zásadní věc. Bohužel jsou lidé, kteří pomoc zpochybňují. Mojí ženě přišla na Facebook zpráva, kde jistá žena prohlásila, že se všem rozdává a ona by z toho taky ráda něco měla, proto přikládá číslo svého účtu. Člověk nad tímto přístupem žasne, ale tak už to mezi lidmi chodí. Vzhledem k situaci, s možným snížením životní úrovně, se pravděpodobně takové hlasy budou ozývat častěji. Z mého pohledu faráře tady máme desatero, které nás jako pomyslný provaz vede tmou k cíli. Jedním ze základních přikázání desatera je, že člověk nemá závidět, protože ho to pak nepochybně vede k takovým skutkům, jako jsou loupež, vražda, nenávist a podobně. Proto věci dobra, mravnosti mě vždy přesahují a mám jich být poslušný. Toho by se měl člověk držet a milovat svého bližního, který potřebuje pomoc.

Domníváte se, že po skončení války se budou chtít Ukrajinci vrátit domů?
Mnozí z nich nebudou mít kam. Jak jsem měl možnost poznat Ukrajince, jsou to pracovití lidé, kteří se tady určitě neztratí, pokud se rozhodnout u nás zůstat. Myslím si ale, že pro většinu z nich však bude touha po domově s možností návratu silnější.

Je vůbec možné odhadovat budoucí vývoj na Ukrajině? Máme se něčeho obávat?
To úplně netuším, protože nejsem žádný politolog nebo vojenský odborník. Jedno však zůstává stále stejné, Rusko zachází s lidmi jako s materiálem a není v tom žádná úcta k životu nejen Ukrajinců, ale ani vlastních lidí. Samozřejmě, Rusko je nevyzpytatelné a určité obavy jsou zcela jistě na místě.

Jak nepropadnout strachu a beznaději, když se nedaleko od nás odehrává válka?
To, že se takové věci jako válka na Ukrajině stát mohou, je holý fakt. Pokud tedy nemohu některé věci ovlivnit, nemá smysl se zbytečně strachovat. Člověk by měl dělat to, co dělat má. Abych se v hrůze zapouzdřil doma obklopen cukrem, olejem a hladkou moukou, to není zrovna dobrá cesta, protože cukr vodnatí, olej žlukne a do mouky se dávají červi. Pochopitelně strach dělá s lidmi divy.

Kdo válku nakonec nejvíce odnese?
My všichni. V tomto propojeném světě jsou všechny války nesmyslné a nikam nevedou. Musíme pracovat na tom, aby se svět měnil k lepšímu a k dobrému. Lidi se nemají předčasně bát a děsit, mají být zodpovědní, to je myslím základní věc.

Občas zaslechnu, že Bůh nemůže být dobrotivý, když něco takového dopustí.
V jednom žalmu se říká: Bůh na nebesích sedí, Zemi dal však lidem. Otázka nezní, jak to mohl dopustit Bůh, ale, jak to mohli dopustit lidé. Proč se ptáme na Boha, když tady máme Putina, který si na něj hraje. Chtěli jsme snad, aby s námi Bůh pohyboval jako s figurkami na šachovnici? Jsme přece svéprávní a svobodní lidé. Navíc zlo nemá poslední slovo a je třeba se proti němu postavit.

Co byste jako farář chtěl sdělit nejen ukrajinskému, ale i českému lidu?
Asi bych lidem poradil, aby žili směle. To znamená chovat se tak, jak se chovat mám, vědět, co je pravda a co lež, méně myslet na sebe a uvědomit si, že strach je špatný rádce a nikam nevede.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek