Velký hráč, který šel do bitvy v každé situaci, říká o Adamcovi politolog

Ivan Adamec se poprvé stal členem zastupitelstva města Trutnov již v roce 1994. Na kandidátce místní buňky Občanské demokratické strany byl tehdy na 11. místě a se ziskem 4183 preferenčních hlasů ho občané Trutnova zvolili zastupitelem. Ivan Adamec tedy slouží svému městu již déle než 27 let. Ve svých funkcích zastupitele, radního, starosty a později i senátora či poslance vyrostl v ostříleného politika, který se naučil těžké politické řemeslo se všemi jeho nuancemi. Patří mezi ně umění se dohodnout, umění udělat ústupek, ale i schopnost bouchnout pěstí do stolu a být tvrdý jako skála, pokud je to potřeba. To jsou vlastnosti, které nemá každý a ani ne každý je schopen se je naučit. Úspěšný politik se bez nich neobejde.

Názory na Ivana Adamce se mohou pochopitelně různit. Někdo mu nemůže, nemusí či ani nechce z nejrůznějšího důvodu přijít na jméno. Jiný s ním nemusí souhlasit, ale respektuje ho. A pak tu jsou ti, kteří mu fandí a kteří ho vždy podporovali. Z výsledků voleb za poslední čtvrtletí je patrné, že ta první skupina byla po většinu doby ve výrazné menšině a tudíž Ivan Adamec odešel ze starostovské pracovny jako vítěz.

V análech novodobých dějin české politiky bude navíc zapsán jako člověk, který nikdy nevyměnil politický dres a nezradil. Své straně zůstal věrný i v jejich nejhorších dobách, kdy byla v sázce i její samotná existence. A i v takové svízelné situaci uspěl. Dokázal to především v roce 2013, kdy v předčasných volbách do Poslanecké sněmovny kandidoval v Královéhradeckém kraji za ODS až na nevolitelném 9. místě. Přesto se stal poslancem. Politických porážek má na svém kontě málo, ale má je. Tou největší bezesporu bylo, když na podzim roku 2008 neobhájil svoje křeslo v Senátu a i jeho smetla oranžová tsunami ČSSD, která se vezla na vlně odmítání regulačních poplatků ve zdravotnictví.

Ivan Adamec je pragmatik a umí v politice „chodit“. Jednou věcí jsou výsledky voleb, ale oním klíčovým momentem je umění přetavit voliči rozdané karty v reálný hmatatelný výsledek. A v této politické alchymii pak není nouze o překvapení. I Adamec uměl překvapit. Například tím, když se v roce 2016 stal jedním z architektů krajské koalice, která po volbách uzavřela širokou duhovou koalici a vyšachovala vítězné hnutí ANO. Druhým příkladem budiž velice prozíravý krok, když po posledních komunálních volbách v roce 2018 přibral do své koalice na trutnovské radnici Pirátskou stranu.

Michal Rosa, nástupce Ivana Adamce v čele města, to nyní bude mít velice těžké. Jednak musí co nejdříve vyjít ze stínu svého předchůdce a zvolit si svoji vlastní cestu. Musí se umět naučit komunikovat se svými partnery, ale i oponenty. Ti druzí nyní „cítí krev“ a půjdou mu po krku. Letos na podzim se budou konat komunální volby, ve kterých Rosa bude obhajovat pozice ODS ve městě, ale především svoje postavení v rámci strany a v čele města. Měl by si proto držet úzký kontakt se svým předchůdcem a nepokoušet se o radikální změny. Předpokládám, že si je toho i Ivan Adamec vědom. Poškození vztahu Rosa-Adamec by bylo smrtelnou ranou nejen pro nového starostu, ale i pro ODS v Trutnově. Adamcův odchod z čela města by se pak totiž ve svém konečném důsledku přetavil i v totální přerýsování politické mapy ve městě a zřejmě i nástup sil, z nichž většina nyní dlí v opozici.

Jiří Štefek, politolog