Pátek

7. října 2022

Nyní

Zítra

11°

Svátek má

Záleží mi na našem městě, chci ho posunout ještě o kousek dál

17. 1. 2022

page.Name
Dlouhá léta byl Michal Rosa (46) úspěšným architektem, a k tomu dlouholetým trutnovským zastupitelem a radním. Před koncem loňského roku se mu náhle úplně změnil život. V polovině prosince se stal v pořadí 31. starostou Trutnova. „Nemám ve zvyku být pasivním divákem. S přibývajícím věkem moje potřeba angažovat se roste,“ prohlásil krátce po svém zvolení.

Kdy ses poprvé dozvěděl, že Ivan Adamec skončí ve funkci starosty?
Začátkem listopadu jsme měli s Ivanem Adamcem první schůzku, na které mi řekl, že by mi práci starosty rád předal. A hlavně jsem se dozvěděl, že pokud kývnu, půjde to vše velmi rychle.

Jak jsi reagoval?
Pamatuji si, že jsem smlouval o termín. Pokoušel jsem se ho přesvědčit, aby vydržel aspoň do únorového jednání městského zastupitelstva. Pak mi ale došlo, že pokud do toho mám jít, tak čím delší čas před volbami bude, tím větší šanci mám se tady zaučit a připravit na případné delší angažmá.

Předpokládal jsi, že tě k něčemu takovému může Ivan Adamec vyzvat?
Už dřív se objevovaly otázky, zda jednou nebudu starostou. Usmíval jsem se nad nimi, nebral je vážně. Jak se ale blížily parlamentní volby, naznačovaly prognózy, že by mohly pro koalici Spolu dopadnout dobře. Navíc jsme věřili, že Ivan Adamec obhájí místo v parlamentu a jeho dlouholetá práce bude oceněná významnou funkcí. Bylo stále pravděpodobnější, že se ta možnost blíží. Po volbách bylo zřejmé, že se předpoklad naplní. Pořád jsem si ale myslel, že přijde nabídka, abych byl lídrem kandidátky ODS pro komunální volby, a ne starostou.

Kolik času jsi měl na rozmyšlenou?
Dostal jsem od Ivana Adamce týden. Pak jsem požádal ještě o několik dnů navíc a nakonec kývnul, že to převezmu už v prosinci.

Bylo to těžké rozhodování?
Těžké. Zvažoval jsem, zda dokážu opustit profesi architekta. Chtěl jsem ji dělat od dětství, baví mě, i když je v poslední době z hlediska legislativy a lidských vztahů složitá. Stále víc času jsem trávil řešením problémů a méně navrhováním domů. Zvážil jsem rovněž, jaký společenský dosah má profese architekta, a co můžu pro své rodné město udělat jako starosta. V tomto ohledu naopak nebylo těžké se rozhodnout. Vnímal jsem to jako určitou formu povinnosti. Mnohokrát jsem různým lidem řekl, že „když někdo může, tak musí“. Teď se mi to vrátilo.

Musel jsi to řešit i s rodinou?
Samozřejmě. Mám obavy, jak moje rozhodnutí zasáhne náš soukromý život. Tím, že jsme s manželkou Martinou byli oba na volné noze, měli jsme značnou svobodu v tom, jak nakládat s volným časem. Chodili jsme, kam jsme chodit chtěli. Dělali jsme, co jsme dělat chtěli. Moje nová práce nás v tomhle ohledu nějakým způsobem omezí. Budu se ale snažit, aby to bylo co nejméně.

Měla manželka z tvého rozhodnutí radost?
Radost tam rozhodně nebyla. Nicméně nakonec mi svoji podporu dala, což je pro mě nesmírně důležité. Bez podpory rodiny nedokážeme téměř nic.

Co se stane s tvojí architektonickou a projekční společností?
Musí dokončit závazky, které není možné opustit. Nové domy už kreslit nebudu, má práce architekta tím končí. Nevylučuji ale, že ještě budu muset jako jednatel projekční společnosti některé věci dořešit. Nemělo by mi to zabrat víc času než pár hodin týdně. Většina projektů bude hotová do říjnových komunálních voleb.

Jsi autorem rozsáhlé rekonstrukce kina Vesmír na Nábřeží Václava Havla. Budeš tam nyní chodit na kontrolu jako architekt nebo jako starosta?
V současnosti tam vykonávám autorský dozor. Je to hodně specifická stavba. Pokud bych tam přestal chodit a přestal plnit funkci architekta, mohlo by to poškodit stavbu i investora, kterým je město. Proto jsem požádal zastupitele, aby vzali na vědomí, že tento závazek vůči městu dokončím. Chtěl jsem to udělat i kvůli možnému střetu zájmů, protože je to práce pro město. Moje finanční odměna za dozor je minimální a dělím se o ni s několika kolegy.

A co další projekty tvé společnosti?
Máme nyní rozpracovaných asi deset zakázek, žádná z nich není majetkově ani investičně spojena s městem Trutnov.

Do funkce starosty jsi byl zvolen 21 koaličními hlasy z 31. Z opozice tě nepodpořil nikdo. Překvapilo tě to?
Když jsem byl na svém prvním zastupitelstvu v roce 2006, tak starostu Ivana Adamce tehdy zvolilo všech 33 zastupitelů, oba místostarostové dostali přes 30 hlasů, což i výstižně definovalo práci tehdejšího zastupitelstva. Doufal jsem, že i pro mě nyní aspoň nějaký hlas navíc bude, že mi někdo tu šanci dá. Opozice se ale zachovala tak, jako při většině hlasování. Takže to nebylo velké překvapení.

Ivan Adamec byl starostou 23 let. Slyšel jsi hodněkrát, že to po něm budeš mít těžké?
Ano, hodněkrát. Musím ale zdůraznit, že se na nové úkoly a nové výzvy těším. Je mi ctí být po něm novým starostou. Chci navázat na jeho práci. Věřím, že mohu zároveň přinést nový pohled a nápady, jak naše skvělé město posunout ještě o kousek dál.

V jaké kondici město přebíráš?
V dobré! Myslím, že všichni Trutnováci vnímají, že město funguje. Když vyjedou někam jinam, tak musí vidět, že Trutnov jde dopředu, a že zde máme věci, které nám závidí i větší města. Městské organizace i úřad fungují velmi dobře, finance jsou v pořádku. Ano, máme závazky plynoucí z úvěru, ale míra zadlužení není tak veliká, abychom si neporadili. Musíme neustále sledovat situaci, abychom nepřekročili rozumnou mez. Budu opatrný a nedopustím, aby se něco takového stalo.

Michal Rosa

  • narodil se 8. června 1975
  • je absolventem trutnovského gymnázia
  • vystudoval Fakultu architektury VUT Brno
  • v roce 2005 založil vlastní ateliér Rosa - architekt
  • je mimo jiné spoluautorem Střediska volného času v Trutnově, klubovny běžeckého oddílu na Paradráze a rozhledny na Hnědém vrchu v Peci pod Sněžkou
  • podle jeho návrhu se nyní přestavuje kino Vesmír
  • do ODS vstoupil v roce 2002
  • trutnovským zastupitelem je od roku 2006, 7 let je radním
  • od roku 2018 je předsedou Komise pro výstavbu a rozvoj
  • inicioval a vede pracovní skupinu Trutnov bez překážek
  • je ženatý, má syna Jonáše

Nevidíš naše město až příliš růžově?
Podle mne celkový obraz Trutnova vypadá velmi dobře. Rozumím tomu, že každý v našem městě ví o nějakém chodníku, který ještě není opravený, i před naším domem takový máme. A každý z nás si myslí, že by měl být chodník právě v naší ulici opravený jako první. Vím, že vždycky je co vytknout a vždycky je co zlepšit. Ale když se do Trutnova vracíš odjinud, vidíš, že to tady funguje. Jako architekt mám srovnání s jinými stavebními úřady nebo odbory rozvoje v jiných městech, trutnovský úřad z něj vycházel vždy velmi dobře. Vždycky jsem si říkal: Zaplať pánbůh, že většinu práce mám v Trutnově! Pravidla jsou tady jednoznačná a dodržují se. Takové prostředí je pro podnikání příznivé. I když se mi třeba všechna pravidla nelíbí, ale vím o nich dopředu, můžu se podle toho zařídit, a nemám důvod si stěžovat. Kde se naopak pravidla mění za pochodu a přizpůsobují se situaci, je to velmi nepřehledné a nepohodlné pro všechny. Když za mnou do Trutnova přijeli klienti z jiných částí republiky, většinou naše město obdivovali a ptali se, jak je to možné, že se mu tak daří a že je tak pěkné. To mě utvrdilo v tom, že to není jen můj pohled zkreslený patriotismem.

Co od tebe mohou Trutnované očekávat?
Jako zásadní vnímám čtyři témata: dopravu, bydlení, zdravotnictví a životní prostředí. Chci se zasadit o to, aby byl Trutnov atraktivním místem pro život, aby se do něj mladí lidé, stejně jako já po studiích vraceli, aby zde našli práci a bydlení, kvalitní vzdělání pro své děti a dostupnou zdravotní péči. Přeji si, aby nadále zvyšoval úroveň péče a servisu v sociální oblasti, aby se nám tu dobře žilo, až zestárneme. Věřím, že když svoji práci budu dělat dobře a město bude prosperovat, že ke mně lidé získají důvěru, a budou mít pocit, že jsem důstojný nástupce Ivana Adamce.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek