Nebude až tak zle. Ale bude potřeba rozum, říká starosta Michal Rosa

Během deseti měsíců tě zastupitelé podruhé zvolili starostou města. Zažíval jsi při říjnové volbě stejné pocity jako loni v prosinci, kdy tě zvolili poprvé?
Posunout se z místa řadového zastupitele na stupínek a řídit schůzi městského zastupitelstva je významně odlišný pocit. Loni v prosinci jsem měl velkou trému. Nyní to bylo jiné. Několik standardních schůzí zastupitelstva jsem už odřídil. Ale na druhou stranu je ustavující jednání jiné a koná se jednou za čtyři roky. Jako zastupitel jsem to zažil už popáté. Pečlivě jsem se proto připravoval, abych při řízení tak důležitého jednání neudělal chybu.

V zastupitelstvu je třináct nováčků. Vzpomeneš si ještě na své začátky?
Když jsem začínal jako zastupitel, dostávali jsme jen písemné materiály a podklady. Zastupitelstvo bylo jinak složené a fungovalo odlišně. Už jen to, že Ivan Adamec při volbě starosty dostal třiatřicet hlasů z třiatřiceti! To se zřejmě nebude opakovat.

Do jaké míry se ti změnil život, práce a myšlení o městě, když porovnáš své začátky v zastupitelstvu s nynější pozicí starosty?
Zásadně se u mě nic nezměnilo. Zvýšila se možnost nebo síla s nějakou věcí či problémem něco udělat. Dřív měl člověk spíš pozici inspirátora nebo toho, kdo upozorní na problém nebo příležitost. Nyní je na mně věci dotahovat, zadávat konkrétní úkoly a hlídat, jak se na nich pracuje.

Jak se uvádějí nápady do života? Jdeš po městě a vidíš něco, co by se mělo změnit. Svoláš hned schůzku?
Projektování je týmová práce. Vždycky si najdu partnera, s kterým původní myšlenku proberu. Třeba s vedoucím odboru nebo s místostarosty, podle toho, o jaký nápad se jedná. Schůzek může být i víc, postupně si skládám puzzle, až mám obrázek, se kterým se dá pracovat. Potom se řekne: Fajn, takhle by to mohlo vypadat, tolik peněz by to stálo, chceme to zkusit a jdeme do toho.

Uveď, prosím, nějaký příklad.
Oslovili mě občané z Bojiště, že mají problém dostat se do města. Pracujeme tedy na tom, jak vytvořit linku hromadné dopravy, která by obsloužila Bojiště. Současně jsme k tomu přidali ještě Nové Dvory, protože tam také autobus nezajíždí. Z mých úst už několikrát zazněla výzva k obyvatelům Trutnova: Nechte auta doma, pokud můžete, a jezděte hromadnou dopravou! To se ale těžko říká lidem, kteří takovou možnost nemají. Takže na tom pracujeme. Samozřejmě narážíme na určitá omezení, ale hledáme cestu.

Máš zápisník na nápady?
Když někdy vidím třeba přeplněné koše, rovnou zavolám těm, kteří to mají na starost. Když je to nějaká složitější myšlenka, tak si píšu poznámky a postupně je rozpracovávám.

Dalo se za tvého starostování už něco zařídit? Nebyla to příliš krátká doba?
Během deseti měsíců jsem nastartoval několik projektů. Některé se dotáhnout povedlo, jako například zavedení městských vlaků z Libče a Poříčí na hlavní nádraží v centru. Za velkou věc považuji průzkum veřejného mínění na Zelené Louce. Navenek není moc vidět, jak intenzivně jsme pracovali na klikacím rozpočtu, který bude mít Trutnov od Nového roku. Nechtěli jsme, aby byl povrchní jako u jiných měst, ale aby se dalo doklikat až na jednotlivé akce. Naopak se mi zatím nepodařilo dotáhnout výběr městského architekta. Ale určitě to dotáhneme.

Zaskočilo tě něco během prvních deseti měsíců v pozici starosty?
V chodu města ne, ale spíš fungování některých státních organizací. A to velmi nepříjemně.

Jak jsi prožíval volební kampaň poprvé v pozici lídra?
Velmi dlouho jsem byl v klidu. Pak to na mě začalo doléhat, odeznívá to až nyní, po volbě starosty. Přece jen odpovědnost je velká. Když jsem loni v prosinci začínal, tak mi téměř všichni říkali, jak to budu mít po Ivanu Adamcovi těžké. Už jsem na tu větu byl pomalu alergický. Samozřejmě, že není snadné převzít práci po někom, kdo ji dělal dlouho a dobře. Říkal jsem si, že si s tím nemůžu lámat hlavu, ale že ze sebe musím vydat to nejlepší. Buď Trutnovany přesvědčím, že na to mám, nebo ne.

Setkal ses při volební kampani s nějakými nepříjemnostmi?
Říkal jsem to už při podpisu koaliční smlouvy. Mám radost, jak klidně a slušně volební kampaň v Trutnově proběhla. Nezaznamenal jsem osobní útoky ani jiné excesy. Proběhlo to korektně. Vypadá to jako samozřejmost, ale není to vždy úplně samozřejmé.

Loni jsi bezprostředně po zvolení odmítl razantní změny s vysvětlením: „Není to nepřátelské převzetí radnice.“ Jaká je situace nyní? Chystáš zemětřesení?
Poznal jsem provoz a fungování města, kladu otázky, hledáme na ně odpovědi, respektive řešení. Nic ale není ve fázi, abych mohl říct: Tohle změníme! Město je poměrně složitý organismus. Změny je potřeba dobře promyslet a udělat je citlivě, aby nedošlo ke škodám. Například až vybereme městského architekta, tak se začne měnit fungování komise pro výstavbu a rozvoj, většinu její agendy převezme právě městský architekt. Bude poskytovat servis investorům, kteří v něm budou mít partnera, za kterým mohou přijít se záměrem dřív, než začnou něco kreslit. On je tím provede, aby se nedostali do slepé uličky, které občas v komisi řešíme.

Co považuješ za největší úkoly pro poslední týdny letošního roku?
Největším úkolem je příprava městského rozpočtu na příští rok. Zastupitelstvo by o něm mělo hlasovat v pondělí 12. prosince.

Před volbami se napříč stranami a hnutími objevila řada nápadů na investice. Jak velká část z nich se dá uskutečnit? Mají šanci i návrhy z opozice?
Je jiné sestavovat volební program strany, která má velkou šanci ho uskutečnit. Musíš být velmi opatrný, protože jestli bude někdo za čtyři roky zkoumat, co kdo slíbil a co z toho splnil, tak se bude zkoumat program ODS. Jiné programy nikdo zkoumat nebude. Proto jsme museli být zdrženlivější a nemohli jít do takových detailů. Byli jsme konkrétní jen ve věcech, o kterých jsem věděl, že půjdou udělat. Některé akce se často nepodaří z malicherných důvodů, třeba se nepovede získat potřebné pozemky pro stavbu. V tomhle měly ostatní strany svobodnější volbu. Vždycky můžou říct: Byly jsme menší koaliční strany nebo byly jsme v opozici, neměly jsme tu sílu něco prosadit. Já tuto výmluvu nemám. V programech, které jsem měl možnost vidět, byly i konkrétní akce, které velmi pravděpodobně budeme realizovat.

Bude potřeba být jako starosta v následujících čtyřech letech opatrný, nebo naopak odvážný?
Bude potřeba rozum. V téhle době je i určitá míra konzervativnosti důležitá. Po dvou letech covidu, kdy se věci začaly teprve rozbíhat, kdy se lidi znovu učí chodit na akce, společensky, kulturně a sportovně žít, nemůžeme říct, že v rámci šetření něco omezíme, nebo dokonce zavřeme. To by bylo moc špatně. Ale já si nemyslím, že bude až tak zle, aby se muselo jít takhle daleko. Proto jsem nechtěl strašit, i když tušíme, že to jednoduché nebude. Nevíme, jak dlouho bude trvat válka na Ukrajině. Nevíme, jak se zachová německá veřejnost, jejíž mínění má zásadní vliv na energetickou ekonomiku.

O kolik je nyní situace pro město složitější, když se k loni odstartovanému všeobecnému zdražování letos přidal ještě značný růst cen energií?
Je to brzda. Mluvili jsme o elektrické energii, kde je nárůst největší, ale zdražovat bude i voda a další náklady. Nedávno se také navyšovaly mzdy. To vše ukrajuje z městského rozpočtu a snižuje naše investiční možnosti.

Chystá se Trutnov osadit většinu městských budov solárními panely? Nebo existují i jiné varianty, jak dosáhnout energetických úspor?
Nevyřeší to vše, ale touto cestou jít musíme. Jiná není. Musíme snížit spotřebu a zvýšit vlastní zdroje. Máme tři budovy osazené fotovoltaikou, ale nebyla možnost energii z nich využívat v rámci města. Pokud vím, chystá se zákon o sdílení energií, to by nám pomohlo. Místo toho, aby se například ze střechy Základní školy Komenského energie ve chvílích přebytku dodávala do sítě, mohli bychom ji pak využít v jiné městské budově. Ale určitě potřebujeme mít mnohem víc vstupů, než máme.

Dopravní situaci ovlivňují omezení kvůli rekonstrukcím, například Na Pražské. Řekl jsi, že to bude zkouška před chystanou výměnou Špitálského mostu, kdy současně bude hotová polská dálnice. Jak jsme obstáli?
Nemyslel jsem to jako zkoušku pro občany, spíš jako možnost vyzkoušet si, co se bude dít v momentě, kdy naše město nebude tak dobře průjezdné. Chystaná oprava Špitálského mostu totiž není v našich rukou, takže nemůžeme říct žádné termíny. Je ale jasné, že to bude na plnou uzavírku. Veškerá doprava pojede po Úpském nábřeží a ulicí Československé armády. To bude těžký moment. A další těžké období bude zvýšená doprava, která k nám pojede z polské dálnice.

S novým rokem spustí město další změny v odpadovém hospodářství. Zjednodušeně řečeno, je nutné víc třídit. Je na to správná doba?
Není to o načasování, ale o nutnosti. V roce 2030 budeme smět dát na skládku jen odpad, který už se nedá vytřídit a recyklovat. Třídění je nezbytnost, musíme se na to zaměřit. Je to navíc i o penězích. Jen pro příklad: recyklace bioodpadu vyjde na 500 za tunu a uložení na skládku na 2000. Jinými slovy, když slupky od brambor dám do biopopelnice, město to stojí čtvrtinu toho, než když je dám do černé. To je jednoznačný ekonomický přínos.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek