Vyšla kniha Cesty Vlachů. Vznikla díky nálezu „ztraceného“ starého rukopisu

Zásadním zdrojem pro vydání nové publikace se stala středověká vlašská kniha. Osmdesát let byla považovaná za válečnou ztrátu. Předloni ji s trochou štěstí našli v berlínské státní knihovně právě nadšenci ze spolku Trutnov - město draka. „Náhodou jsem si všiml na internetu původní vroclavské signatury, což mě to trklo do očí. Požádali jsme knihovnu o faksimile, pak jsme tam udělali návštěvu, abychom rukopis viděli na vlastní oči,“ vzpomíná Štemberka.

Díky tomu se mohli s kolegou Zahradníkem začíst do dobového vyprávění Antonia z Florencie, který cestoval po Krkonoších, Jeseníkách, Jizerských a Lužických horách v době, kdy začínalo jejich osidlování. Společně s poznatky získanými při dřívějším bádání pak velkou část „přepsali“ do nové knihy.

Čtenáři si tak díky publikaci můžou poopravit některé dějiny. Například tvrzení o osidlování Krkonoš. „Uvádělo se, že začalo v 16. století, což se nezakládá na pravdě. Nové poznatky to posouvají o sto let zpátky,“ upozorňuje Štemberka.
O alchymii se dlouho psalo, že by jen těžko zakořenila mezi prostým lidem. „Ale nyní víme, že sice obyčejní lidé nepracovali s drahými kovy, ale přenesli to do bylinářství. A to je také velmi zajímavý svět,“ popisuje Štemberka.

Autoři rovněž upřesňují, kdo skutečně byli Vlaši. Nejdřív se věřilo, že to byli Italové, kteří k nám přišli jako první. Časem se takový výklad zavrhl a slovem vlaši s malým „v“ byli označováni všichni hledači kovů, jejich italský původ byl potlačován. „My teď Italy bereme trochu v ochranu, protože na základě toho, co jsme prostudovali, si naopak myslíme, že italská vlna, která probíhala mezi lety 1300 až 1500, sehrála klíčovou roli, co se týká zanesení nových myšlenek a možná to byl i předstupeň české renesance,“ naznačuje Štemberka.

A ještě jeden zásadní objev kniha přináší. Dosud neznámou podobu Krakonoše nebo chcete-li Rýbrcoula. Nejde ani o lidskou nebo zvířecí postavu, ale o jakýsi obrazec - na jednom konci je trojzubec, na druhém kříž. Podle autorů publikace je to pravděpodobně jedno z nejstarších vyobrazení Rýbrcoula. Hledači používali obrazec při obřadech, kdy se očišťovali a chtěli získat ochranu a požehnání ducha při hledání vzácných pokladů a nerostného bohatství. „Dosud bylo známé jako nejstarší vyobrazení Rýbrcoula s parohy z Helwigovy mapy z roku 1561. Jenže, on byl nejdřív ztvárňovaný jako duch - symbolem ďábelské vidlice, vyvažované křesťanským křížem,“ upřesňuje Štemberka.

Více než dvousetstránková kniha může sloužit také jako přehled tipů na výlety. Lokality s bájnými příběhy jsou v publikaci dobře popsané, lidé se na ně mohou poměrně snadno vypravit. Například k Červánkovému hradu u Sklarske Poreby, kde v tamní vidlicové skále sídlí duch Rýbrcoula.

Kniha je považovaná za významný počin, protože v ní autoři snaží propojit alchymii s vlašskými rukopisy. „Jejich objevení mi přijde jako velmi šťastná náhoda. Někdy náhoda přeje připraveným,“ říká historik a spoluautor publikace Pavel Zahradník.

Otto Štemberka věří, že středověká vlašská kniha nezůstane největším nálezem, který se mu za života povedl. Doufá, že objeví originál Hüttlových pověstí. „Neustále po něm pátráme. V jednu chvíli už se zdálo, že ho máme na dosah, ale uteklo nám to. Po dražbě skončil v soukromé sbírce. Věříme, že zůstal zachovaný a že není ztracený," dodává Otto Štemberka.

Kniha je v prodeji na pultech českých knihkupectví.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek