U karikatur můžu přehánět, portréty jsou přesnější

Romane, podle jakých kritérií si vybíráš obličeje, které kreslíš?
Podle pocitu a sympatií. Když se mi líbí nebo mě na první pohled něčím zaujmou, tak se mi obvykle dobře kreslí. Prostě mi sednou.

Evidentně převažují muži. A čím víc vrásek mají, tím víc se ti asi líbí, že?
Asi jo. V jejich tváři je vidět, že už něco mají za sebou. Přijde mi, že je v tom vidět i nějaký výraz nebo nálada. Kreslí se líp než mladí.

Ženských portrétů je tu vystavených méně…
Já vím. Chlapi se mi kreslí líp. Dají se více vypracovat.

Které své kresby máš hodně rád?
Je jich hodně. Kolik jich můžu říct? Například spisovatele Kunderu a Hrabala, herce Čtvrtníčka a Peška, novináře Černého. Hodně se mi líbí portrét Zdeňka Svěráka. A taky slovenské prezidentky Zuzany Čaputové.

Víš předem, jestli budeš kreslit portrét nebo karikaturu?
Jsem rozhodnutý předem. U karikatur si můžu trochu něco domyslet svého, nebo trošku přehánět. U portrétu se snažím rysy udělat co nejpřesněji.

Jak dlouho trvá, než nakreslíš jednu osobnost?
Zhruba 45 minut. Je to vlastně tak akorát na jednu školní hodinu výtvarky.

To jsi tedy poměrně rychlý.
Baví mě to!

Jak jsi přišel na nápad kreslit právě portréty a karikatury?
Nevím. Já vlastně ani nevěděl, že něco takového umím. Řekl bych, že jsem to dřív asi neuměl, až teď nedávno, při distanční výuce, jsem to zkusil. A najednou mi to šlo a začalo mě to bavit.

Vzpomeneš si ještě, koho jsi namaloval jako úplně prvního?
Tak to si musím vzpomenout. A to bude hodně těžké. Asi někoho z politiků, Zápotockého, Háchu…, teď opravdu nevím. Třeba si ještě vzpomenu.

Komu jsi jako prvnímu ukázal svůj první obrázek?
Mamce. A řekla, že je to výborný. To mě nadchlo. Pak už to šlo samo.

Kde hledáš obličeje pro své kresby?
Většinou na internetu. Prohlížel jsem fotky, když mě obličej nějakého člověka zaujal, tak jsem ho nakreslil.

Takže maluješ výhradně podle fotografií?
Ano. Podle fotek a podle toho, aby mi ten obličej tak nějak sednul, nějak mě zaujal. Neřeším, jestli je to tvář prezidenta, herce nebo sportovce, jestli je to Čech nebo cizinec. To je mi jedno.

Nekritizují tě za výběr lidí, které kreslíš? Třeba Al Capone byl mafián, Stalin a Castro diktátoři…
Nikdo mě nekritizuje. Většina lidí mě chválí, jak jsem ty lidi nakreslil.

Zjišťuješ vůbec, koho přesně kreslíš? Čím se proslavil nebo co udělal?
Některé osobnosti jsem ani pořádně neznal. Prostě mě zaujaly jejich obličeje, tak jsem je nakreslil. Teprve když k nim bylo potřeba přidat popisky pro školní výstavu, tak jsem si vyhledal, čím jsou ti lidé známí.

Všiml jsem si, že některé osobnosti jsou kreslené perem a jiné fixem. Proč?
Propiskou jsem začínal. Fixu jsem přidal až později. Dnes to střídám. Podle obličeje, který kreslím. Propiskou bývá obrázek propracovanější. Kreslit fixou je naopak o něco rychlejší.

Předělával jsi některou z kreseb, protože ti takzvaně ujela ruka?
Nic jsem nepředělával. Ruka mi možná ujede, ale na obrázku to není poznat.

Čím začínáš, když kreslíš portrét?
Nejdřív začínám spodní linií, většinou límcem košile. Nebo bradou, pokud je to jen portrét obličeje. Kreslím vlastně obrázek odspoda nahoru.

Proč některé osobnosti nemají nakreslenou úplně celou hlavu?
Přišlo mi to nějakým způsobem zajímavé, tak jsem to tak udělal. Někomu jsem například nekreslil vlasy, ale pouze obličej od brady k čelu. Někomu jsem zase „ukončil“ portrét hned u ucha.

Co říkají spolužáci na to, jak kreslíš a že máš ve škole vlastní výstavu?
Někteří nic. Někteří mi možná trochu závidí.

Jak často kreslíš?
Když se nudím. Snažím se kreslit každý den, abych nevyšel ze cviku.

Pátral jsi v rodině, po kom máš výtvarné sklony?
Možná po dědovi. V mládí kreslil, dokonce právě karikatury.

Už víš, kam bys chtěl jít na střední školu?
Na nějakou výtvarnou.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek