Je vzácná a nenahraditelná, proto je krev nad zlato

Co vás přimělo uspořádat Valentýnské darování?
Potřebujeme neustále podporovat povědomí o dárcovství krve a zvýšit počet pravidelných dárců. Snažíme se o to dlouhodobě, podle možností se ale zapojujeme do kampaní i jednorázových akcí, nebo je dokonce sami pořádáme. Například ve spolupráci s místními firmami a organizacemi. Všem tímto děkuju za snahu spolupracovat a jednotlivcům za ochotu darovat krev.

Občas se pro veřejnost objevují výzvy k darování krve. Jsou přesné?
Myslíte Daruj krev, zachráníš život? Určitě! Ještě bych k tomu doplnil, že pro některé pacienty je krev jediným lékem, doslova pro ně má cenu zlata. Stále je to totiž vzácná a nenahraditelná tekutina. Navzdory moderní době a vyspělé vědě.

Jak jste na tom s dobrovolnými dárci?
Jejich počet bohužel klesá. V celém Česku je za posledních deset let o sedmdesát tisíc dárců méně, než by mělo být. Podobné to je i u nás. V Trutnově bylo v minulosti kolem tří tisícovek dárců. Aktuálně jich je asi o tři sta méně. Ideální by bylo vrátit se znovu na tři tisíce.

Proč ubývají?
Mnozí dosáhnou věku 65 let, tedy horní hranice pro dárcovství. Někteří vážně onemocní a další bohužel přejdou do zařízení, kde jim zaplatí. Prvodárců nám navíc výrazně ubylo v covidové době. Před pandemií jich k nám chodilo ročně zhruba 250 a víc. Za covidu jich bylo jen 150, loni 179. Je tam tedy deficit, proto jsme rádi za každého nového dárce.

Kdo je nejčastějším dárcem?
Většinou lidé ve věku mezi čtyřiceti a šedesáti lety. V poslední době jsem si ale všiml fenoménu, že jako prvodárci přicházejí lidé ve věku třicet až čtyřicet let, často jde o partnery. Reagují na informace
a výzvy na internetu a sociálních sítích nebo mají nemocného známého a vnímají, že potřebuje krev. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby se povedlo získat i mladé prvodárce, těsně po osmnáctém roce.

Kdo se může stát dárcem?
Zdraví lidé ve věku od osmnácti do šedesáti let. Pravidelní dárci můžou dávat až do pětašedesáti. Na darování si lépe zvykají lidé kolem dvacátého roku. Dárci musí být občané České republiky, mít zdravotní pojištění a praktického lékaře.

Co potřebuje člověk před prvním odběrem?
Pokud je zdravý, potom už mu stačí jen přijít k nám s občankou a průkazkou zdravotní pojišťovny. Večer před odběrem se může dietně najíst, čtyřiadvacet hodin před odběrem nepít alkohol a v den odběru nekouřit. Před každým odběrem krve provádíme vyšetření krevního obrazu, kde vidíme základní hodnoty červených a bílých krvinek a krevních destiček. Teprve na jejich základě dárce pustíme k odběru. Při úplně prvním navíc děláme základní lékařské vyšetření.

Je překážkou užívání léků?
Dárce by měl přesně vědět, jaké léky bere. Před každým odběrem vyplňuje dotazník, kde je musí vypsat. Musí uvést, zda v posledních čtyřech týdnech neměl klíště, zda nepodstoupil zubní nebo chirurgické ošetření nebo lékařské výkony jako například gastroskopie či kolonoskopie, nebo zda nebyl očkován. Naopak překážkou není ženská antikoncepce. Pokud si dárci nejsou jistí, je na našem webu kontakt na lékaře, s kterým mohou užívané léky zkonzultovat.

Kdo určitě nemůže být dárcem?
Trvale jsou vyloučení z dárcovství injekční uživatelé drog, i vyléčení, a lidé se závažnými chorobami, například s onkologickým onemocněním nebo po transplantaci orgánů. Překážkou jsou i diabetes na inzulinoterapii, infekční choroby jako hepatitida B a C a pozitivita HIV. Darovat nemůže ani ten, kdo provozuje prostituci. Šest měsíců nesmějí darovat ani lidé, kteří měli sexuální kontakty s nakaženými HIV či žloutenkou. Překážkou může být i nedávný pobyt v tropických a exotických oblastech. Seznam překážek je na našem webu.

Co když si potenciální prvodárce není jistý?
V dotazníku a poučení dárce krve jsou jednotlivé překážky přesně vyjmenované. Když se v nich najde a zjistí, že vlastně nemůže darovat, vyplní jiný formulář, kterému říkáme Samovyloučení. Tím se vyloučí z dárcovství, aniž by musel uvádět důvody nebo někomu něco vysvětlovat. My ho tím pádem nebudeme zvát.

Stává se často, že lidé až u vás zjistí, jakou mají krevní skupinu?
Ano. Řadu lidí to zajímá během odběru, chtějí to většinou vědět ještě ten den. Definitivně známe krevní skupinu zhruba čtyři hodiny po odběru.

Jak dlouho trvají odběry?
Dárce zde stráví asi hodinu až hodinu a půl. Nejprve mu odebereme vzorek krve, pak se jde najíst, dá si rohlík a čaj. Vlastní odběr trvá do dvanácti minut. Pak u nás dárce zůstává ještě dvacet minut, aby se zotavil a najedl. Odchází, až když je úplně v pohodě. Darování plazmy je delší, protože samotný odběr trvá asi čtyřicet minut.

Čím se liší?
Je to asi deset na sebe navazujících malých odběrů krve. Krvinky se ve speciálním přístroji - separátoru odstředí, plazma se sbírá do satelitního vaku a krvinky se vrací ve fyziologickém roztoku zpátky do těla dárce. Proto není člověk po darování plazmy unavený tak hodně jako po darování krve.

Kolik člověk daruje krve?
Dospělému člověku odebíráme 465 mililitrů krve. Některá pracoviště mají jinou techniku, odebírají 450 mililitrů. Drobnějším lidem, kteří váží třeba jen padesát kilo, nebo mají nižší tlak, můžeme odebrat jen 415 mililitrů. Níž jít nemůžeme.

Jakých chyb se dopouštějí dárci?
Někteří přijdou nalačno, protože si tak navykli chodit na kontrolní odběry ke svému lékaři. V našem případě vůbec nevadí lehká snídaně, například rohlík s medem nebo marmeládou, ale bez másla, možné je vzít suchary, piškoty nebo ovoce a hlavně přijímat dostatek tekutin.

Nedělá se jim při odběru špatně?
Drtivá většina odběrů proběhne bez problémů. Komu se dělá špatně, jsou jen prvodárci, většinou mají nepřiměřenou psychickou reakci při pohledu na jehlu nebo mají slabost po hladovění. Pokud někdo trpí kolapsy, zkusíme ho pozvat ještě podruhé. Pokud se problém opakuje, už ho znovu nezveme. U zkušených dárců se takové potíže vyskytují vzácně.

Omezuje dárcovství člověka nějak?
Bezprostředně po odběru lidem doporučujeme se u nás najíst a napít a odejít, až když se cítí dobře. Zdravé lidské tělo odběr zvládne. Krevní plazma se doplní do osmačtyřiceti až dvaasedmdesáti hodin. Pak už by měl dárce mít normální krevní tlak, měl by se cítit v pohodě. Může být přechodně trochu unavený, ale pokud se dobře hydratuje, tak by to měl zvládnout. U dárců krve může období únavy a třeba i určité mírné námahové dušnosti trvat až týden. Nedoporučujeme jim proto dva až tři dny po odběru dělat namáhavou práci nebo výškové práce a musí omezit fyzickou zátěž a sport. Piloti nesmějí nejméně čtyřiadvacet hodin po odběru létat.

Můžou lidé po odběru do práce?
Dárce krve má dvacet čtyři hodin od nástupu k odběru nárok na uvolnění ze zaměstnání.

Za jak dlouho se k vám může dárce vrátit?
Ženy mohou darovat krev jednou za čtyři měsíce, muži jednou za tři měsíce. Nejkratší interval mezi odběry krevní plazmy je čtrnáct dní.

Co se s odebranou krví děje? Dostane se od dárce ve stejné podobě a množství až k pacientovi?
To se dělo v minulosti. Dnes plná krev prochází procesem, kdy se při centrifugaci oddělí koncentrát červených krvinek a krevní plazma. Pacienti pak dostanou jen to, co nezbytně potřebují. Kdo má nedostatek červených krvinek, dostane erytrocytový koncentrát. Kdo má potíže se srážením krve, dostane krevní plazmu.

Jak krev skladujete?
Nesmí být dlouho při pokojové teplotě. Takže po zpracování, nejpozději do tří hodin po odběru, se ukládá do lednice, kde se uchovává při teplotě dva až šest stupňů. Červené krvinky se takto mohou uchovávat až dvaačtyřicet dní. U krevní plazmy je to složitější. Musí se zmrazit na minus třicet stupňů. Prochází tzv. karanténou, kvůli možnému přenosu infekcí. Některé mají až šestiměsíční inkubační dobu, proto se plazma na půl roku uloží do mrazicího boxu. Pak dárce zkontrolujeme, zda se u něj nevyvinula například žloutenka typu C. Pokud je v pořádku, teprve pak uvolníme plazmu k podávání. Používat se může ještě dalšího
dva a půl roku.

A co krevní destičky?
Koncentrát trombocytů vydrží pouhých pět dnů a to ještě za specifických podmínek - při dvaceti stupních, ale destičky se musí celou dobu pohybovat. Vak se po odběru uloží do termostatu na třepačku - tromboagitátor. Aby krevní destičky mohly plnit svoji funkci, musí být neustále v pohybu, v aktivovaném stavu.

Kolik krve je potřeba na záchranu nebo léčbu?
To záleží na velikosti krevní ztráty. Většinou se pacientovi podávají minimálně dvě jednotky krve najednou, takže vlastně dostává krev od dvou dárců. Ale u náročných operací, třeba kardiologických, je potřeba krev od deseti i dvaceti dárců.

Pro srovnání, kolik krve je potřeba pro novorozeně?
Dětské transfúze dáváme v Trutnově jen velmi vzácně. Potřebné množství je od padesáti do sto padesáti mililitrů podle váhy dítěte.

Je možné darovat krev sám sobě?
Tomu se říká autotransfúze. Byla u nás možná do roku 2020, ale nebyl o ni zájem. Takže jsme tento typ odběrů ukončili. Ale ještě kolem roku 2005 bylo období, kdy jsme měli až sto autotransfúzí ročně. Lidé si prostě darovali krev před plánovanými operacemi.

Nastala v Trutnově krajní situace, tedy že by krev úplně chyběla?
Určitě ne. Zásobujeme sice ještě královédvorskou nemocnici, výjimečně nás požádá o krev Jilemnice nebo Náchod, většinou když mají vážnějšího pacienta. Ale úplně bez krve jsme nebyli.

Transfúzní stanice se časem přesune ze Slezské ulice do areálu nemocnice. Co se tím změní?
Především to, že nebudeme muset auta s převozem krve opakovaně posílat přes frekventovanou silnici a křižovatku. Naproti městskému úřadu sídlíme od roku 1994. Nevím, jestli si lidé ještě vzpomenou, že tu s námi byla Pragobanka. Krevní banka a peněžní banka v jedné budově. To bylo něco velmi neobvyklého. Trutnováci ukázali, že vědí, co je skutečně cenné!

 
Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek