Pondělí

27. května 2024

Nyní

17°

Zítra

16°

Svátek má

Pro mě je to životní styl, říká rekordman mezi dárci

16. 3. 2023

page.Name
Dárcem krve se stal v osmnácti letech. Zůstal jím dodnes, i když aktuálně je především dárcem krevní plazmy. Nedávno v trutnovské transfúzní stanici absolvoval odběr s neuvěřitelným číslem 432. „Je to vysoké číslo. Nejsem ale dárcem kvůli nějakým rekordům. Chci pomáhat!“ vysvětluje jednašedesátiletý Jiří Schreiber.

Proč jste začal darovat krev?
Můj táta měl za sebou vážnou operaci. Když jsem za ním byl v nemocnici, měl nad sebou u lůžka sklenici s krví a jménem dárce. Prosil mě, abych mu přečetl jméno člověka, který mu zachránil život. Když jsem to udělal, řekl: Kdybys mohl, tak mu to, prosím, někdy oplať!

Kdy jste daroval poprvé?
V osmnácti letech. Byl jsem na vojně u speciálního útvaru v Horažďovicích, kde jsme nedostávali vycházky, jako bylo běžné u jiných útvarů. Takže už jen cesta k odběru krve do Plzně pro nás byla svým způsobem vycházkou. Odměnou pro nás pak byla skutečná vycházka.

Jak jste prožíval první odběr?
Proti dnešku to bylo velice zvláštní a složité. Vložil jsem ruku do jakési díry ve stěně a neviděl, co se na druhé straně děje. Bylo to hodně nepříjemné, ale dalo se to vydržet. Dnes je vše modernější, pohodlnější a komfortnější.

Měl jste obavy z prvního odběru?
Bál jsem se jehly. Jako dítě jsem byl hodně nemocný a píchali mi hodně léků, takže jsem na jehly neměl moc dobré vzpomínky. Ale nakonec to nebylo tak strašné, jak jsem očekával.

Věděl jste, jakou máte krevní skupinu, už před prvním odběrem?
Věděl, protože jsem byl v dětství na operaci slepého střeva. Viděl jsem to napsané ve své kartě. Mám A Rh pozitivní.

Pokračoval jste v dárcovství hned po vojně?
Po dvou odběrech na vojně jsem ke třetímu odběru šel asi až po osmi letech. Pracoval jsem totiž v zoologické zahradě jako řidič a ošetřovatel žiraf. Bylo to rizikové prostředí, kde létaly různé nemoci, takže jsem si dal od dárcovství pauzu.

Co vás motivuje opakovaně darovat krev?
Pro mě je to životní styl. Už nedaruji krev, ale krevní plazmu. Na odběry chodím jednou za čtrnáct dnů. Musím držet dietu, dodržovat určitý způsob života, abych si nezhoršil kvalitu krve. A také chci jít příkladem mladším. Jsem rád, že dárci krve jsou i moje tři děti.

Proč jste přešel jako dárce od krve k plazmě?
Kvůli práci v zoologické zahradě jsem neměl úplně stoprocentně v pořádku jaterní testy. Limity kolísaly na hranici, jednou byly lepší, podruhé ne. Na transfúzní stanici mi nabídli, že bych mohl darovat krevní plazmu, kde se na kvalitě jaterních testů tolik nelpělo.

Co se tím pro vás změnilo?
Už jsem mluvil o životním stylu. Navíc krev se může dávat pouze čtyřikrát nebo pětkrát za rok. Plazmu můžu darovat každých čtrnáct dnů.

Cítíte se po odběru unavený?
Záleží na věku. Dřív, když jsem daroval plazmu, tak jsem mohl krátce poté sednout do auta a coby obchodní zástupce jet například na služební cestu do Maďarska a zpátky. Neměl jsem žádný problém. Dnes přijedu po plazmě domů a potřebuji si na hodinu sednout, zavřít oči, v klidu si odpočinout, odpoledne už je to ale zase bez problémů. Můžu to porovnat v rodině, nejmladší syn začal darovat krev loni. První den je nejistý, odpočívá, druhý den funguje normálně.

Vyzvali vás někdy, abyste přišel darovat kvůli nedostatku krve?
Ano. Buď z transfúzní stanice pošlou zprávu, nebo zavolají. Rád vyhovím. V době covidu jsem v Trutnově daroval plazmu a s primářem jsme se dohodli, že ji pošleme do Hradce Králové, aby zjistili, kolik je v ní obranných látek. Do tří dnů mi volali, že jich je dost. Hned jak to šlo, jel jsem darovat do Hradce covidovou plazmu pro nemocné. Potkal jsem tam spoustu známých a kamarádů, kteří jsou také dárci. Všichni jsme měli dobrý pocit z toho, že pomáháme.

Pátral jste, zda právě vaše krev nebo plazma pomohly někomu konkrétnímu?
Ne. Stačí mi ten pocit, že jsem pomohl.

Setkal jste se někdy s člověkem, který byl vděčný, že existují dárci jako vy, protože mu to zachránilo život?
Mám kamaráda u záchranky, také chodí podle potřeby darovat krev nebo plazmu. Řekl mi, že v práci vidí, jak hodně je dárcovství potřeba. Jednou jsem to dokonce viděl na vlastní oči. Před naším domem se stala dopravní nehoda, přiletěl vrtulník, lékaři automaticky zraněnému poskytli připravenou krev.

Pravidelné dárce krve oceňuje Český červený kříž. Předpokládám, že už jste za vašich 432 odběrů dostal všechny jejich medaile a plakety.
Na akce Českého červeného kříže chodím, čestná ocenění přebírám a máte pravdu, že už mám všechna ocenění. Jsou to příjemné akce, setkávají se při nich lidé s podobným smýšlením. Určitě jsou takové akce přínosné.

Co byste doporučil lidem, kteří váhají, zda darovat krev?
Ať si to zkusí a pak se uvidí. Tak jsem to kdysi doporučil i svým dětem. Když to jednou zkusí, budou mít v sobě dobrý pocit, že někomu pomohli. A pokud jim to vyloženě nebude vadit nebo jim to nebude nepříjemné, věřím, že začnou chodit pravidelně. Za sebe můžu říct, že na trutnovské transfúzní stanici je příjemné prostředí, panuje tam klid a pohoda. Sestřičky jsou milé a ochotné, jsou tam časopisy a televize, můžete si číst zprávy v mobilu. Když jsem hodně unavený z práce, tak si i při odběru odpočinu a pak se zase vracím do práce svěží.

 čtěte také: Na vlastní žílu: Jak jsem se stal dárcem krve

 
Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek