Sobota

13. dubna 2024

Nyní

14°

Zítra

10°

Svátek má

Nejoblíbenější učitelka Daniela Krátká naslouchá, ale není kamarádka

10. 6. 2023

Nejoblíbenější učitelka Daniela Krátká naslouchá, ale není kamarádka 0 snímků
Je svá, plná energie, sympaťanda, dokáže zaujmout, má inovativní metody vyučování, studenty bere jako rovnocenné parťáky a hodně se s nimi nasměje. A proto je tak oblíbená. Dokonce nejoblíbenější! Má na to i korunku královny, respektive vítězky letošního jubilejního 30. ročníku ankety Zlatý Ámos o nejoblíbenějšího učitele Česka. Daniela Krátká (29), češtinářka z České lesnické akademie v Trutnově.

Těšíte se už na prázdniny?
Myslím, že ať potkáte začátkem června ve škole kohokoliv, studenta nebo učitele, tak vám na tuto otázku shodně odpoví, že ano. Akorát já tedy ráda dodávám, že učitelé nemají prázdniny, to mají studenti, pro nás to jsou dny dovolené, jako to mají jiní zaměstnanci. A zpět k otázce, těším se velmi!

Ale já bych řekl, že učitelé to přeci jen mají nastavené trošku jinak než běžní zaměstnanci. Volna máte víc.
Ano, máte pravdu, tento fakt i já vnímám jako jednu z nepopiratelných výhod naší profese. Každá mince má však dvě strany, nejinak to je i v kantořině. Pokud je počet dnů dovolené pro někoho důležité pracovní kritérium, stojí za to podle mého názoru zvážit učitelskou dráhu, ostatně prognózy říkají, že učitelů je málo. Na druhou stranu je dobré si uvědomovat i pozadí této výhody. Dovolenou si vybíráte v čase, kdy musíte, v čase, kdy ceny odpovídají tomu, že je hlavní turistická sezona, a kdy většina vašich přátel chodí do práce. Jak říkám, je to něco za něco.

Ale tady nejde jen o hlavní prázdniny. Během školního roku jsou další prázdniny a volných dnů tam prostě nastřádáte víc.
Řekla bych, že v kalendáři mnohých učitelů se takové dny stávají pomyslnými záchytnými body. Třeba pro mě jsou státní svátky mnohdy časem, kdy dodělávám resty, které během běžného pracovního režimu, a určitě i vlivem mé mírné prokrastinace, zkrátka nestíhám. Ku příkladu poslední květnový prodloužený víkend jsem měla ve znamení opravování písemek ze světového romantismu.

Jak dopadl test z romantismu?
Úspěšně. Průměrná známka byla dvojka, což je super.

Blíží se konec školního roku, takže jaký byl váš druhý rok na Lesárně?
Upřímně, tento školní rok to byla docela jízda! Někdy krásně plynulá, někdy těžce škobrtající. Po pracovní stránce to byl souhrou okolností jednoznačně nejvytíženější rok, co jsem na své učitelské dráze měla. Zároveň to byl ale i rok, jenž mi dal plno krásných zážitků, příležitostí a zeleného oblečení. (smích) Uvidíme, co za výzvy přinese rok třetí!

Ta vaše učitelská dráha je ale zatím relativně krátká.
Vlastně má dráha není tak moc krátká, jak by se možná mohlo vzhledem k mému věku a příjmení zdát. Ve školství jsem totiž začala pracovat už v prvním ročníku na vysoké škole. Od té doby jsem učila žáčky na prvním i druhém stupni ZŠ, několik let jsem učila ve Rtyni v Podkrkonoší na ZUŠ a nyní je to naše Lesárna. V součtu to již pár let praxe činí.

Když jste šla na vysokou školu, měla jste jasno, že z vás bude učitelka?
Jasná volba to tedy rozhodně nebyla. Na pedagogickou fakultu jsem si dávala přihlášku jako tápající maturantka, která příliš neví, kam se sebou, avšak s jistotu ví, že to vzhledem k matematickým výkonům nemůže být nic technického. (smích) Maturovala jsem v roce 2013 a bez okolků přiznávám, že tehdy lákavost učitelského povolání představovaly především ony dva měsíce dovolené. Pamatuji si, že ještě v posledním týdnu, který byl stanoven pro podání přihlášek na VŠ, jsme s kamarádkou řešily, kam to „hodit“. Nakonec mezi mými přihláškami dominovaly pedagogické obory. Jestli to bude správná cesta, nebo nebude, jsem nechala již náhodě.

A kdy vás to začalo bavit?
Myslím, že zlom přišel při prvních samostatných praxích, tedy zhruba ve třetím ročníku VŠ. První léta učitelského vzdělávání jsou stále, bohužel, přehlcena množstvím odborné teorie, která trochu dusí a ubírá pozornost od pedagogiky samotné. Ve vyšších ročnících však přišly první náslechy a vlastní výstupy před třídou, během kterých jsem poznala, že mě učení baví.

Královnu Danielu Krátkou vítala celá lesárna

První školní den, po vítězství v anketě Zlatý Ámos o nejoblíbenějšího učitele v Česku, se učitelce češtiny a občanské výchovy na České lesnické akademii v Trutnově Daniele Krátké dostalo slavnostního přijetí od svých kolegů a studentů. O velké přestávce se všichni shromáždili v tělocvičně a potleskem ocenili historický úspěch.

Fotogalerie z přivítání ZDE.

Co rozhodnutí, že z vás bude češtinářka?
Pro mnohé asi překvapivé! Témata související s komunikací a prací s jazykem mě vždy zajímala, ráda jsem se zamýšlela nad texty a interpretovala je v rámci literárních kontextů, ovšem v češtině jsem byla vždy „dvojkař“. Mé diktáty rozhodně na střední škole nebyly takové, jaké by se očekávaly od studenta, který se uchází o studium českého jazyka a literatury. Dnes tento fakt uvádím svým studentům jako důkaz toho, že pravopis se naučit dá a že známky rozhodně nejsou všechno.

Ale ono to asi nebude jen o těch diktátech, že?
Vždycky říkám, že čeština rozhodně není jenom o pravopisu. Je to výuka o jazyce, komunikaci, textech, o významech slov, která denně používáme, o literární interpretaci... No, je to hodně komplexní předmět.

Tenhle váš pohled na věc jste si udělala sama, někde ho naučila, vzala si k srdci od někoho zkušenějšího... Jak si vlastně hledáte cestu ke svým studentům?
Myslím si, že se ve mně svým způsobem otiskl každý učitel, kterého jsem potkala, ať to bylo v roli mého kantora, či kolegy. Někdo vám zkrátka ukáže tu pozitivní praxi, ze které čerpáte inspiraci, díky dalšímu si zase uvědomíte, jak to dělat nechcete. Vyloženě vzor nemám, ale skvělý základ mi dala má češtinářka z gymnázia, paní Jana Ročňová. Nicméně je to tak, že si každý učitel musí najít ten svůj styl, ve kterém mu je dobře.

A ten váš je tedy asi hodně zajímavý, souhlasíte? U studentů jste oblíbená a teď vůbec nenarážím na to, že jste získala ocenění pro nejoblíbenějšího učitele. Když jsem vás viděl v hodině, máte takový drajv, jdete do toho dost aktivně a plná energie.
Je pravda, že v evaluacích mi studenti tohle „zapálení“ často zmiňují jako jeden z kladů našich společných hodin. Když se na to podívám z jejich perspektivy, je to pro ně mnohdy několikátá vyučovací hodina, oni sedí, jsou už unavení, mozek nepřijímá. Když to tedy jde, snažím se je svou energií nakazit k jejich vlastní aktivitě.

Kamarádka?
Jako kamarádka svých žáků se rozhodně nevnímám, protože vždycky jsem ve třídě v roli učitele, a to je pro mě svým způsobem i hranice, kterou sama, minimálně dokud jsou to moji žáci, nechci překlenout. Spíše se snažím být naslouchající učitel, který své žáky jednoduše respektuje. Rozhodně bych to ale nezaměňovala se slovem kamarád, jelikož kamarád vám nevyká a neopravuje testy...

Dobře, ale věkově stále máte ke studentům blíže než většina ostatních učitelů. To určitě hraje nějakou roli, ne?
Ano, v mnoha ohledech je to bezesporu výhoda. Máte společná témata k hovoru, znáte skoro všechny druhy moderních taháků, protože jste je kdysi používali také, a je poměrně vysoká šance, že se alespoň s jedním studentem potkáte na nějakém letním hudebním festivalu. (smích) Musím přiznat, že já osobně svůj mladší věk jako nějaký zvláštní faktor své výuky nevnímám. Těch deset let, co mezi námi v průměru je, mi paradoxně mnohdy připadá jako docela velký „skok“. Doba, kdy jsem chodívala k sousedům na internet, abych si našla informace do referátu, se tak může optikou dnešního středoškoláka jevit nejspíše jako temný středověk.

A tak myslíte, že vám se daří učit? Vidíte za sebou výsledky své práce?
Já jsem v hodnocení svých „pedagogických výsledků“ možná trošku nestandardní učitel. Pod úspěšným výsledkem totiž nevidím a priori první místa v soutěžích, ale třeba i to, když si zarytý „nečtenář“ přečte kousek knížky, silně introvertní student přednese před třídou mluvní cvičení nebo to, když si žáci navyknout přemýšlet nad verbalizováním svých myšlenek...

Byl by rozdíl v tom, kdybyste češtinu učila někde jinde a ne na Lesárně? Tady mi přijde, že se studenti spíš budou soustředit na jiné předměty.
Jsme škola odborná, a proto doménou našich studentů jsou skutečně především odborné předměty souvisejí s lesnictvím a ochranou životního prostředí. Většina našich absolventů jde po maturitě studovat na vysokou školu podobně zaměřený obor, ovšem jsou i tací, kteří pokračují ve studiu v humanitních oborech. Za ty dva roky, co na Lesárně učím, vím i o absolventech, kteří dokonce studují učitelství právě českého jazyka a literatury. V každé třídě se najdou 2 až 3 studenti, kteří do češtiny zabřednou více, a s těmi se pak scházíme na školním čtenářském klubu, kde je prostor se literatuře věnovat více do hloubky.

Co se vám vybaví, když se vás teď zeptám na soutěž Zlatý Ámos?
Vybavuje se mi především naše finálová scénka s mými úžasnými studenty a veškerý její nácvik, který tomu předcházel. Díky Zlatému Ámosovi jsme si společně užili spoustu srandy, trémy, vzájemné podpory, spolupráce a v neposlední řadě focení na titulku. (smích)

Co pro vás znamená titul nejoblíbenějšího učitele v Česku?
Je to velká motivace a satisfakce. To, že si vaší práce studenti váží, je ta nejlepší cena, kterou učitel může dostat. Zároveň je to také závazek, aby se člověk dál vzdělával, dál posouval a neusnul na vavřínech.

Budete stejná učitelka i za dvacet let?
Upřímně nevím, co budu dělat za pět let, natož za dvacet. Jestli budu stále učit, je otázka. V současné době mě to baví a naplňuje, ale co bude za dvacet let? To je ve hvězdách. Jedno vím ale jistě. Nechtěla bych být učitelem, který nezná odpověď na otázku, proč vlastně učí a co má na tom rád. Pokud to přijde, bude čas rozjet něco jiného... třeba kariéru zpěvačky. (smích)

A co zpíváte?
Má oblíbená píseň je v poslední době zejména „Teď královnou jsem já“. (smích)

Královna Daniela lesní

Zamilovaný Trautenberk je název scénky, kterou učitelka českého jazyka a občanské výchovy na České lesnické akademii Trutnov Daniela Krátká se svými studenty nacvičila pro finále soutěže Zlatý Ámos o nejoblíbenějšího učitele v Česku. Představení o cestě Trautenberka, který literaturou a četbou knih k lásce přišel, sklidilo u poroty úspěch a stalo se významným dílem ve skládačce velkého vítězství trutnovské češtinářky v jubilejním 30. ročníku ankety. Když jsme v redakci rozhodli, že absolventka místního gymnázia, která pochází ze Žacléře a žije v Mladých Bukách, by si zasloužila místo na titulní straně našeho magazínu, napadlo nás, že by se dala vymyslet fotka se všemi aktéry scénky. A samozřejmě v lese a na trůně, když máme tu královnu z Lesárny... Vzniklo několik verzí, na titulku jsme vybrali tu první, ale tady se můžete podívat i na další návrhy.


Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek