Práce jako na kostele? To rčení je trefné, říká zachránce kostelů

Proč zachraňujete právě kostely?
Baví mě to. Od malička se zajímám o historické objekty. Nevnímám kostel jen jako místo bohoslužeb. Pro mě je kostel zároveň dominanta města a vesnice. Je dobré kostely zachovat, nejen proto, že jsou nádherné, ale zejména proto, že k městu a obci patří. Když spadnou, co budou mít vesnice jako dominantu? Silážní věž?

Čím je záchrana kostelů specifická?
Co kostel, to jiná zkušenost. Na každém kostele se člověk učí. Každý kostel je z jiného období a v každé době se používala jiná technologie.

V jaké fázi jsou opravy kostela sv. Šimona a Judy ve Starém Rokytníku?
Zaplaťpánbůh jsme ho dostali z nejhoršího. Je opravený strop v lodi (prostor pro věřící) a letos by se měl opravit strop nad presbytářem (prostor ko lem oltáře), kde je zatím omezený vstup. Lidé kos tel využívají, ale s určitými podmínkami. Musí se opravit omítky, nepředpokládá se ale, že by mohl spadnout celý strop. Potřebujeme ještě dva kroky, abychom mohli říct, že kostel je zachráněný.

Snaha lidí o zachování rokytnického kostela je hodně známá.
Je dobře, že díky lidem okolo Štěpánky Tryznové a Jaroslava Jirmana kostel žije. Kdyby se záchrany neujmul tamní spolek a kdyby se k tomu město nepostavilo čelem a na opravu nepřidalo peníze, tak by kostel spadnul. Pokud se do kostela díky spolku navíc vrátí život, tak to rozhodně nebude zbytečná investice.

Jak jste daleko s opravami v kostele Nejsvětější Trojice v Pilníkově?
Letos se vrátí dřevěná báň s lucernou zpátky na věž. První a druhé pole klenby máme zajištěné, třetí pole je naprojektováno. Zbývá zajistit čtvrtou část, která je v havarijním stavu. Doufám, že ještě letos dospějeme do stavu, že kolem klenby bude obrubní ztužující pás a tím pádem už nebude hrozit pád části kostela.

Které další vámi zachraňované kostely byste ještě zmínil?
Například kostel svatého Jakuba v Dolní Olešnici, kde se podařilo udělat odvodnění a má novou střechu. Mimochodem, ten kostel je renesanční unikát, na němž se v minulosti výrazně podepsal architekt a stavitel Carlo Valmadi. Postavil v regionu i další kostely, například v Dolním Lánově, kde se nyní předělávají střecha a krov, a budou se obnovovat omítky. Pomáháme také se záchranou kostela svatého Jana Křtitele v Janských Lázních, kde hrozilo zřícení stropu a bude se dělat nová krytina. V kostele svatého Petra a Pavla v Dolní Malé Úpě jsme spravili krov, který bezprostředně hrozil zřícením. Letos se opravily římsy a část stropu, takže se kos tel zase bude smět používat pro kulturní a společenské akce. Měla by se tam ještě udělat nová krytina.

Musel jsem uzavřít kostel v Solnici, který hrozil zřícením. Otevřely se v něm trhliny v klenbě, nyní se bude dělat podpůrné lešení a statické zajištění. Palce držím sdružení ve Zdoňově, kde má kostel v péči tamní parta nadšenců. Od nás mají projekt na pořízení nové krytiny a zajištění krovu. V Choustníkově Hradišti také hrozilo zřícení krovů, snažíme se tam opravami dostat kostel aspoň z toho nejhoršího. V Hostinném se teď mění krytina a opravuje krov na kostele Nejsvětější Trojice.

Jak se dostanete k záchraně kostela?
Máme určité reference, že jsme dali některé kostely dohromady. Ví se, že to se mnou není jednoduché, ale že jdu na podstatu věci, před problémem necouvám a umím ho vyřešit. Obracejí se na mě většinou vikariátní technici nebo lidé, kteří mají kostely na starosti. Kdy se ozvou? Většinou, když jsou v průšvihu, dalo by se říct pět minut po dvanácté. Zajedu se k nim podívat a na základě zkušenosti jim už dokážu říct, co se děje.

Býváte překvapený?
Už jsem řekl, že se učím každou historickou stavbou. Důležité je pochopit konstrukci objektu. Například jsem dal dohromady krov v jízdárně chlumeckého zámku. Nejdřív jsem ale musel přijít na to, co se krovu děje a dělo. Staré budovy totiž často prošly mnoha přestavbami a některé byly špatné. Ne vždy ale byly špatné úpravy z poslední doby. Například v jízdárně jsem se domníval, že problémy zapříčinily změny z dob raného socialismu, ale bylo to jinak. Majitelé si tam kdysi vyřízli vazné trámy, aby v objektu mohli hrát tenis. Nejprve jsem nemohl přijít na to, jak celá soustava působí. Seděl jsem tam asi tři hodiny a maloval si, jak by to mělo správně fungovat. Trvalo mi tři dny, než jsem našel ten správný výpočetní model konstrukce. Ale povedlo se a dnes na to rád vzpomínám a chlubím se tím.

Když vymyslíte, jak kostel zachránit, kdo tak specifickou práci udělá?
Podle mne to s řemeslem v Čechách není tak špatné. V okolí je řada tesařských firem, které dokážou udělat, co potřebuju. Martin Zeman, Jiří Matoulek, Jan Rydlo a další umí i způsoby a technologie, které jsou přijatelné pro památkáře.

Opravy památek stojí velké peníze. Přitom jsou například limitované požadavky památkářů. Jak těžké je v takovém prostředí pracovat?
Důležité je vysvětlovat. Přestože se na památkáře hodně nadává, já s nimi mám dobré vztahy. Vysvětlíme si situaci a oni o mně už vědí, že je nepodrazím a nenarvu do kostela něco zbytečného. Už jsme si na sebe zvykli, i když leckdy máme protichůdné názory. Pokud se lidé shodnou, že společným cílem je záchrana památky, tak se většinou přestanou hádat a spěje to ke zdárnému cíli.

A peníze? Bez nich přece opravovat kostely nejde.
Peníze se dají sehnat. Když mě někdo osloví, tak si prohlédnu kostel a řeknu, co je potřeba udělat a jakým způsobem. Sestavím projekt, třeba jen na první etapy, a nacením opravy. Majitelé pak vědí, kolik peněz a na co potřebují. Díky tomu můžou začít shánět peníze, například z dotací nebo veřejných fondů. Ideální je, když na kostel přispějí církev i obec.

Dokážete už při první návštěvě kostela lidem říct, jak dlouho opravy potrvají?
Přesně ne. Na základě obrovských zkušeností, které mám, ale do - kážu říct, co a kde je za problém a co se s tím dá zhruba dělat. Vše ostatní se dozvědí později.

Která okolnost z vašeho pohledu byla pro kostely nejhorší?
Absolutně zanedbaná údržba v posledních desetiletích. Dokud byl v kostelích život, starali se o ně farníci. Jakmile byly zavřené a přestali tam chodit lidi, tak se o kostely nikdo nestaral. Hlavním problémem je většinou střecha. Rozpadne se krytina, a protože kostel nikdo neudržuje, začne do něj zatékat. Pak se v něm chytí dřevomorka, uhnije dřevo a konstrukce dosedne na klenbu. Tím se zničí klenba… a takhle to postupuje dál a dál.

Řekl jste někdy někomu, že kostel nejde zachránit?
Říct, že s kostelem nebudeme nic dělat a necháme ho spadnout, to pro mě není řešením. Měli bychom ho aspoň zakonzervovat.

Jak podle vás lidé v minulosti opravovali kostely? Byli dost šikovní?
Je to stejné jako dnes. Záleží na řemeslníkovi, jak je šikovný. Někdy se stalo, že tesař odvedl skvělou práci. Jinde ale nepochopil celou soustavu. Vyřešil sice lokálně nějakou závadu nebo problém, ale zkomplikoval tím situaci někde jinde. A pak se zpravidla udělalo další dílčí opatření, často jen provizorně.

Kolik času vám zaberou kostely?
Asi pětinu pracovní doby. Rozhodně je nemám jako koníček po práci. Vytvořit projekt na záchranu kostela není žádná sranda. Na to je potřeba velké kvantum práce. A hlavně je potřeba se to naučit.

Znáte rčení Práce jako na kostele?
Znám. Nepoužívám ho, ale je trefné. Zachraňovat a opravovat kostely je dřina. Vracíte se do už zachráněného kostela, třeba jako návštěvník? Jasně, zajdu se podívat, ale stejně mi to nedá a ještě se dívám, co by se dalo udělat. V kostele totiž není nikdy hotovo. Stejně jako na většině dalších staveb. I nový rodinný dům přece musíte neustále udržovat.

Jak se koukáte na kostel? Jako návštěvník, nebo jako statik?
Jsem svojí profesí postižený, takže si vyhodnocuju, jestli má nějaké vady, jakou má konstrukci, jak je pojatá a čím se liší od jiných kostelů. Nejde jen o kostely. Podílel jsem se na opravách hradu Kost nebo zříceniny Vízmburk. Umím určit období, jak to lidé tehdy stavěli. Je zajímavé se dívat nejen na vzhled památek, ale i na to, jak jsou postavené.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek