Většinu Trutnova bych dokázal nakreslit z hlavy

Jak se vaší profesi říká? Jste kartograf?
To mi zní moc vznešeně, kartograf nejsem. Jsem prostě mapař.

Máte speciální vzdělání pro kreslení map?
Ne. Původní profesí jsem tiskař, mapy mám od malička jako koníčka. Už jako kluk jsem si kreslil plánky a mapy, když jsem jel s rodiči na dovolenou, tak jsem naučený podle autoatlasu navigovat, což mimochodem dělám dodnes.

Vy jezdíte bez navigace?
Ne, navigaci mám. Ale cílovou destinaci nebo mís ta, která chceme navštívit, si projedu v autoatlasu, na leteckých snímcích nebo v Google Street. Když pak do toho místa přijedu, vím, kde odbočit. Častokrát se rodina diví, že jedu poměrně najisto, i když jsem v tom místě nikdy nebyl.

Takže pečlivá příprava cesty na dovolenou?
Pro mě je dovolená něco jiného, než jsou lidé zvyklí. Neletím k moři, abych se tam plácal na pláži. Mně začíná dovolená už tím, že vyjedu autem. Samotná cesta je pro mě dovolená. Většinou ji plánujeme tak, že jsme každý den někde jinde. Máme takto proježděné téměř všechny evropské země. Naše největší dovolená měřila sedm tisíc kilometrů.

Ještě k vašemu dětství. Měl jste jako školák globus?
Za komunistů nešel jen tak sehnat. Ale nakonec mi naši nějaký sehnali. A pak jsem si slepil z časopisu ABC papírový.

Kdy a jak jste tedy začínal s kreslením map?
Profesně v roce 1993. V devadesátkách se vyráběly různé komerční mapy. Bylo jich strašně moc a taky v nich bylo hodně chyb. Zavolal jsem do jedné z redakcí a nabídl se, že jim chyby opravím. Nakonec z toho vznikla dlouholetá spolupráce,
dokonce jsem to měl jako hlavní povolání.

Čeho se týkala vaše první mapa?
Samozřejmě Trutnova. Byl to vlastně plán města v měřítku 1:11 500, základem bylo vyznačení firem a prodejen, byla to především komerční mapa. Byla dělaná ručně, bez počítače. Kolega na předpotopním počítači vyrobil jen reklamy.

Z čeho jste tehdy vycházel? Stačily vám osobní znalosti města?
Jsem trutnovský patriot, hodně se zajímám o historii Trutnova. Dá se říct, že to tady znám nazpaměť. Pořád bych z hlavy dokázal nakreslit mapu téměř celého města.

Jak přesnou?
V úplně stoprocentně přesném měřítku asi ne, zřejmě by mně to „ujíždělo“ jako autorům starých map z 19. století. Ale ona vlastně žádná mapa není přesná, už jen kvůli zakulacení zeměkoule. Když porovnáte mapy jednoho města od dvou vydavatelů, tak v nich najdete velké odchylky.

A to jsou chyby?
Mnohdy to je záměr, aby se na papír vešlo všechno, co je potřeba, tak se to v některých částech lidově řečeno zmáčklo. Ale to se dělalo vždycky.

Kolik podobných map jste už vytvořil?
Odhaduji to minimálně na desítky měst, včetně Prahy.

Jaké předpoklady musí mít dobrý mapař?
Hlavní je představivost. Mojí výhodou navíc je, že mám aspoň pro orientaci fotografickou paměť.

Co se za třicet let na vaší práci změnilo?
Dřív se kreslilo ručně, perem každá tisková barva zvlášť. Dnes se kreslí na počítači, myší. Práce na mapě se zrychlila, řadu informací lze ověřit na internetu. Hlavně se ale změnil výsledek. Dnes se už většina map netiskne. Je to příliš drahé. Zůstávají v digitálu a nechávají se částečně rozpracované, aby se do nich mohly přidávat další vrstvy.

Jak vlastně vznikají současné mapy?
Základem jsou mapové podklady. Nejčastěji se používají letecké nebo satelitní snímky. V grafickém programu se pak zvýrazní, co je potřeba.

Je to princip podobný omalovánce?
Stručně řečeno ano. Podkladem jsou většinou jen čáry. Musím zakreslit ulice i s názvy, označením památek, jmény firem, ale třeba také trasy autobusových linek. Když máte mapu v ruce, vypadá jednoduše. Je s ní ale strašně moc práce. Na leteckém snímku jsou například špatně vidět lesní cesty. Musíte mít proto ještě jiné podklady a ověřit, zda to, co považujete za cestu, je opravdu cesta. A teprve potom ji můžete zakreslit. V jedné mapě jsou často až desítky tisíc objektů. Při tvorbě jsou pak potřeba stovky tisíc kliknutí počítačovou myší.

Jaká je životnost takové mapy?
Trutnov nemá tak rozsáhlou výstavbu, takže mapa může vydržet aktuálně asi pět let. I víc. Nejvíc se ale mění firmy. Například restaurace, kavárny a jejich provozovatelé se mění tak často, že nemá smysl je do map dávat. Než mapu dokončíte, už hospoda na místě není nebo má jiný název.

Je těžké udržet mapy aktuální?
Pořád se něco mění. Například klasické křižovatky na kruhové. Přibývají nové stavby, třeba v našem kraji dálnice. Rostou nové a nové domy, mění se autobusové linky, názvy ulic. Člověk si někdy řekne, použiju starou mapu, ale brzy zjistí, že i za krátkou dobu došlo k hodně změnám, a musí se v tom pečlivě „povrtat“.

Živí vás kreslení mapy?
Živilo mě zhruba deset let, to byl velký zájem a slušná poptávka. Pak se trh přesytil, už není taková poptávka, takže dnes už kreslení map nemám jako hlavní práci. Pro město nebo trutnovský archiv mapy kreslím, ale na vedlejšák.

Změnila to i digitální doba. Vadí vám?
Určitě ne, i já sleduju mapy na internetu, ale po řád si kupuju papírové. A také autoatlasy. Obojí se v tištěné verzi velmi dobře prohlíží. Na obrazovce nebo zobrazíte musíte mapu posouvat, když ji zmenšíte, nevidíte tak dobře detaily. Je to podobně jako s knihami. Říkalo se, že nebudou, jen digitální, ale papírové se udržely. A kdo si chce čtení opravdu užít, preferuje i dnes tištěnou knihu.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek