Šedesátá léta? Poslední slavná doba EPO1

Do trutnovské elektrárny nastoupil po vysoké škole. Coby absolvent strojní fakulty v Praze, Katedry energetiky se zaměřením na kotle a turbíny se stal referentem pro těžbu germania z uhlí. „Začínal jsem v montérkách, jak se říká od píky. Časem jsem ale detailně poznal celou elektrárnu. Musím říct, že tehdy byl provoz v elektrárně v porovnání s dneškem hodně nebezpečný,“ říká.

Z technického hlediska byl zajímavý nový kotel s výkonem 75 tun páry za hodinu, v té době nejmodernější v republice. Byl vybavený cyklonovým topeništěm, sloužil pro specifické vlastnosti k těžbě germania z uhlí. Většina lidí ani netuší, že i díky tomu byla tranzistorová rádia vyráběná v šedesátých letech vybavena germaniovými diodami. „Byly vyrobené z materiálu získaného v Poříčí. Já se na tom aspoň malou měrou mohl podílet,“ upozorňuje.

V Epo jedničce tehdy pracovalo asi 130 až 150 lidí. „Podle mne je to historicky trochu opomenutá, poslední slavná doba Elektrárny Poříčí 1,“ myslí si. Nepotřebnou se totiž stala už na konci šedesátých let, kdy se Poříčí napojilo na novou elektrárnu označovanou jako EPO2. Definitivní konec nastal v roce 1970 s odstřelem komínů. „Bylo to symbolické. Když padne komín, padne elektrárna,“ tvrdí Příhoda.

Léta opuštěný prostor teď přetvořili manželé Kasperovi na galerii současného umění. Epo jednička díky tomu dostává nový život. „Zaplať pán bůh za to, že se do toho pustili. Je to od nich sympatický a velmi záslužný čin,“ chválí.

Do části zmodernizovaných prostor už nakoukl v říjnu 2021 při vernisáži výstavy fotografií Jiřího Havla. Už se ale nemůže dočkat oficiálního otevření celého areálu. „Jsem zvědavý, jak to bude vypadat ve strojovně, kde byly dřív turbíny a nyní tam budou sochy. Z dřívějška tam zachovali jeřáb, i to bude určitě zajímavé skloubení historie s novým pokračováním,“ odhaduje.

Květnová slavnost má pro něj ještě osobní rozměr. Právě v Epo jedničce před šedesáti lety nastartoval svoji kariéru v energetice. „Dodnes si pamatuju, že jsem 3. ledna vyrazil vlakem z Hradce, všude byl sníh a bílo. Když jsem dojel do Poříčí, bylo všechno černé. Žádný bílý sníh. Elektrárna totiž nebyla vybavená odlučovači, takže z komínů se valil obrovský kouř,“ vysvětluje.

Postupně se vypracoval až na pozici ředitele, Elektrárnu Poříčí 2 vedl v letech 1991 až 2001. Nyní je v zaslouženém důchodu a těší se zpět do Epo jedničky. „Líbí se mi, že se tak krásný objekt nezlikviduje nebo že nebude chátrat, ale že zůstane zachovaný a bude mít i parádní využití,“ dodává Jiří Příhoda.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek a archivy SOkA v Trutnově a Hradci Králové