Neděle

19. května 2024

Nyní

17°

Zítra

20°

Svátek má

Odložme, co nás rozděluje. Stavme na tom, co máme společné, vyzval Rosa

28. 10. 2022

Odložme, co nás rozděluje. Stavme na tom, co máme společné, vyzval Rosa 0 snímků
Koncertem zpěváka Richarda Samka s klavíristou Davidem Švecem a projevem starosty města Michala Rosy si Trutnov v sobotu připomněl v Uffu 105. výročí vzniku samostatného československého státu.

Na úvod projevu Michal Rosa připomněl, že dnes už nežijí pamětníci zrození naší republiky. Vznik Československa se tím podle něj dostává mimo dosah mezigenerační paměti. „Žádný děda už nemůže vlastní prožitek z této doby sdílet s vnoučaty. Hrozí, že tento svátek ztratí svůj obsah a poselství, a to by byla velká škoda,“ uvedl.

Připomněl, že zásadním problémem pro nový stát byly hranice a upozornil na Němce žijící v pohraničí, kteří tehdy usilovali o připojení k Německu a Rakousku. „Nový československý stát nemohl bez pohraničí ekonomicky ani politicky existovat, a proto se politická reprezentace rozhodla pro vojenské obsazení nárokovaného území Sudet a vojenské potlačení následné sudetské demonstrace,“ zdůraznil Rosa.

Poukázal přitom, že vojenským konfliktem vyvrcholily spory na slovensko-maďarské hranici, a poukázal rovněž na sedmidenní válku o Těšínsko. Spory se povedlo vyřešit za velmi vysokou cenu. Naznačil, jak s takovými historickými zkušenostmi naložit. „Udržujme dobré styky se svými sousedy. Odložme stranou vše, co nás rozděluje, a stavme na tom, co máme společné. Pokud nám nepomůže náš soused, nepomůže nám nikdo,“ prohlásil.

Projev starosty Michala Rosy k výročí republiky

 Vážené dámy, vážení pánové, milí hosté,

dnešní koncert pod patronací města Trutnova je věnován připomínce 105. výročí vzniku samostatného státu. Dnes již nežijí žádní pamětníci této události a vnik Československa se tak dostává mimo dosah mezigenerační paměti. Žádný děda už nemůže vlastní prožitek z této doby sdílet s vnoučaty. Hrozí, že tento svátek ztratí svůj obsah a poselství, a to by byla velká škoda.

Rozhodl jsem se tedy každý rok vybrat jeden inspirativní aspekt této historické zkušenosti a uvést ho v kontextu aktuálních událostí. V loňském roce jsem se zamýšlel nad vlastenectvím. Dnes se zaměřím na to, co nás odděluje od našich sousedů: hranice.

Československo bylo vyhlášeno 28. října 1918. Mladý stát potřeboval vyřešit mnoho složitých úkolů včetně ústavy a vlastní měny, ale jeho největším problémem byly právě hranice.

Větší část průběhu hranic s Německem a Rakouskem byla stanovena na základě historického vývoje. Nicméně Němci žijící v pohraničí vznik Československa neakceptovali a usilovali o připojení k Německu a Rakousku. Nový československý stát nemohl bez pohraničí ekonomicky ani politicky existovat, a proto se politická reprezentace rozhodla pro vojenské obsazení nárokovaného území Sudet a vojenské potlačení následné sudetské demonstrace.

Ještě složitější byla situace na Slovensku, protože zde historická hranice neexistovala. Události na Slovensku vedly k maďarsko-československé válce, která trvala od roku 1918 až do srpna 1919. Že se nejednalo o nic bezvýznamného, dokládá fakt, že na konci konfliktu se bojů na obou stranách účastnilo téměř 120 tisíc vojáků.

K vojenskému střetnutí o Těšínsko došlo i s nově vznikajícím polským státem. Sedmidenní válka proběhla ve druhé polovině ledna 1919. K ukončení konfliktu s Polskem došlo až na nátlak zemí Dohody.

Vojenské operace i paralelně vedená diplomatická jednání postavená na dobrých vztazích s vítěznými mocnostmi byly úspěšné. Až na výjimky dosáhli představitelé tehdejšího vedení republiky vytyčených cílů. Cena za to však byla vysoká. S výjimkou Rumunska, s nímž jsme sdíleli část hranice Podkarpatské Rusi, nebyl žádný z našich sousedů naším spojencem.

Bezpečnost zemí v našem regionu byla zajištěna pouze bilaterálními smlouvami s velmocemi, zejména s Francií a Británií. Toto uspořádání se ukázalo jako osudné o necelých dvacet let později nejprve pro Československo a vzápětí i pro Polsko.

Lze si dnes, z této historické zkušenosti odnést nějaké ponaučení? Řekl bych, že ano, a je tak banální, že se ho skoro stydím vyslovit: Udržujme dobré styky se svými sousedy. Odložme stranou vše, co nás rozděluje, a stavme na tom, co máme společné. Pokud nám nepomůže náš soused, nepomůže nám nikdo.


Pavel Cajthaml

pavel@trutnovinky.cz
Foto: Jiří Petr