S pájkou nebo na klávesnici. Naši lidé umějí velké věci

Řekněte mi na začátek, jak jste se vlastně poznali?
Pavel: Petr s Honzou se jako Žacléřáci znají odmalička a my všichni jsme se poznali první den na střední škole v Jičíně. Byla to taková vtipná scénka.
Jan: Pavel přišel na pokoj na intr až večer úplně jako poslední. My jsme si mysleli, že už tam nikdo pátý nebude. Spadl nám na zem banán, no a jako patnáctiletí teenageři jsme pořádně nevěděli, čím to utřít, takže jsme vzali prostěradlo z volné postele. Když pak večer přišel Pavel a začal rychle stlát, protože se tam objevil vychovatel, vytáhl prostěradlo a na něm byl flek od banánu. Pamatuji si, jak jsme dostali záchvat smíchu.

Co se vám vybaví, když se řekne BScom?
Pavel: Vybaví se mi ta dlouhá cesta od počátků až do teď, kdy vlastně Honza před dvaceti lety přišel s nápadem, že se do toho vrhneme.

Co vás přesvědčilo, že je to dobrý nápad?
Pavel: Bavilo nás to a byli jsme čerství po škole. Už při škole jsme do počítačů hodně dělali. Seznámili jsme se tam s kamarády, kteří měli v Jičíně IT firmu a ještě jednu pobočku v Kolíně.
Jan: Ve škole jsme se o stavbě počítačů až tolik nedozvěděli, takže já jsem to nejdřív zkoušel vše sám, většinou metodou pokus–omyl. Celkem brzo jsem začal jak po softwarové, tak hardwarové stránce opravovat počítače i ostatním, zejména příbuzným a sousedům. Nicméně metoda pokus–omyl nedopadla vždy dobře, a tak jsem se právě dostal k té firmě v Jičíně a domluvili jsme si praxi.
Pavel: My jsme tam chodili i za školu. Byla to jedna velká jízda. Přes den se makalo a večer se více či méně popíjelo. Takže do světa IT jsme propluli tímto způsobem.

Takže jste věděli, že byste po škole chtěli zakotvit v tomto odvětví?
Jan: Já jsem to věděl už asi od deseti let a čtyři dny po maturitě jsem nastoupil do pobočky v Kolíně. V té době se ale zrovna společníci rozcházeli, pobočka se osamostatnila a vznikl nový název firmy Infercom. V roce 2003 pak vznikla myšlenka otevřít její pobočku v Trutnově. Bylo to v Horské ulici nad Kotvou.
Pavel: Já jsem nevěděl, co budu dělat. Hned dva týdny po maturitě jsem odjel na vojnu. Když jsem se vrátil, sice jsem nastoupil do té pobočky v Trutnově, ale plánoval jsem pak letět trhat jablka a kiwi na Nový Zéland. Díky bohu mě ale Honza přesvědčil.
Jan: Hodně se v tom angažoval i Pavlův táta, ať zkusíme podnikat. I když si myslím, že rodiče se hlavně báli, aby jim Pavel neodjel na Zéland. (smích) Rozjet vlastní firmu jsem chtěl i proto, že jsem nebyl spokojený s postupy Infercomu. Spoustu věcí jsme znali, ale viděl jsem, že by šly dělat ji- nak. Chtěli jsme to zkusit. Byla to výzva. A velkou roli v tom sehrálo například i to, že jsme se asi dva měsíce předtím potkali s Alešem Zavoralem, zakladatelem Alzy. S ním proběhl i jeden z prvních telefonátů, jestli u něj budeme moci nakupovat. A následovaly pak ještě další telefonáty s dalšími lidmi.
Pavel: Dohodli jsme se, že bychom pobočku v Trutnově převzali a otevřeli na sebe. Když jsme bádali na tím, jak se budeme jmenovat, vymýšleli jsme různé názvy, ale ve finále z toho vznikl BScom, tedy Brzák, Šolín...
Jan: Vím, že kluci ve firmě byli naštvaní a tvrdili, že jsme to takhle plánovali, ale bylo to fakt hodně spontánní rozhodnutí.

Neměli jste obavy, že narazíte a neuspějete?
Jan: Šli jsme do toho s tím, že budeme jen stavět počítače. A když se to prostě nepovede, tak se to nepovede.
Pavel: Byli jsme mladí střelci. Náš byznys plán nebyl dokonalý, ale shodli jsme se na tom, že bude stačit, když každý sežene sto tisíc. Já jsem si půjčil peníze od svého táty a Honza prodal auto, které zrovna předtím dovezl z Německa.
Jan: Na prodejnu jsme objednali nový nábytek. Za pár tisíc se něco vzalo do skladu a rozjeli jsme to. Abychom ušetřili, koupili jsme jedno auto – Formana a střídali jsme si ho, protože v té době jsme ještě nebydleli v Trutnově. Já jsem bydlel v Žacléři a Pavel v Hostinném. Takže jsme si auto po týdnu střídali a jeden z nás jezdil vlakem nebo autobusem, nebo jsme třeba spali u toho druhého. Takhle to trvalo pár měsíců.
Pavel: Samozřejmě v té době žádná výplata neexistovala. Pamatuji si to do dneška. Jak jsme se těšili, že pojedeme zapařit na víkend, a každý jsme si vzali z kasy dvě stovky.

Kdy se vám rozjely kšefty?

Jan: První dva týdny jsme nic neměli a vzpomínám si, jak jsme tam hráli počítačové hry. Ale na takovéhle legrácky už potom nikdy nebyl čas. Pavlův táta i brácha jsou grafici, měli zkušenosti a vymyslelo se, že se vytisknou letáky a roznesou se do schránek. To tenkrát skoro nikdo nedělal. My jsme toho využili, stálo to pár halířů, včetně roznosu od pošty. Lidi na to slyšeli a hned první Vánoce jsme stavěli desítky počítačů. Ve firmě jsme i spali. První měsíc jsme udělali obrat přes milion. Dvacetiletí kluci, to byl mazec.

K rozhovoru v kanceláři vedení přisedá také Petr, který přišel z lekce angličtiny.

Jakou jste tady měli konkurenci?
Jan: Tenkrát nám říkali, že jsme blázni, když chceme v roce 2002 otvírat počítačový obchod. Že jsme zaspali a měli jsme s tím přijít před pěti lety. Jenže to jsme byli asi ještě na základce. (smích) V Trutnově bylo hodně firem, ale žádná neměla e-shop. Ten náš přišel už po pár měsících, i když jsme ho ještě nevytvořili my, ale jednalo se o partnerský e-shop Alzasoftu. Bylo to tak domluvené skoro od začátku s Alešem Zavoralem. Tenkrát ale frčely ceníky. Tiskly se na A4. Petr, který byl na vysoké škole v Praze, na to udělal software, abychom mohli vzít ceník dodavatele a bez práce ho přetvořit v náš ceník. My jsme se vždycky snažili takhle programově přemýšlet. Lidé tenkrát ještě neměli doma internet, a tak si chodili pro ceníky, studovali je a vybírali si, co si koupí. Myslím, že to vydrželo tak dva tři roky, než se pak začaly masivně rozjíždět e-shopy. A s ním jsme v Trutnově byli určitě první.
Pavel: Já bych k tomu určitě ještě dodal, že hned v začátku nám taky pomohlo to, že jsme nastartovali spolupráci s vámi – Trutnovinkami.

Firma se rozvíjela. V roce 2006 jste se přesunuli do Spojenecké ulice, přicházeli noví zaměstnanci a hlavně se zrodil BSSHOP, kde vytváříte e-shopy a internetové obchody propojené s ekonomickým systémem Pohoda. Jak jste to vnímali?
Jan: Vezmu to trošku ze široka. První e-shop, co jsme dělali, nebyl náš. Byl k ničemu, protože nebyl s ničím propojený. Objednávku jste si museli vytisknout a přepsat do Pohody. To, co jsme měli na skladu, na e-shopu vůbec nebylo vidět. Nedalo se to propojit a nefungovalo by to. A tak přišly myšlenky, že bychom si udělali vlastní e-shop, který bude s Pohodou propojený. Když přijde objednávka, abychom ji nemuseli přepisovat. Když naskladníme nějaké zboží, aby se objevilo na e-shopu. To je dodnes problém. Spousta firem to nemá a má s tím dost starostí, pokud tedy nemají e-shop od nás. S Petrem programujeme od základky a neznám nikoho chytřejšího, kdo umí takové věci. Vytvořil aplikaci, která spolupracovala s Pohodou, a nazvali jsme ji BSadministrator, dnes zkráceně BSADMIN.
Petr: Weby nám tenkrát dělal Jakub Brabec, ale po nějaké době jsme se rozhodli, že i ten web si budeme dělat sami. On se rozhodl jít jinou cestou, nebylo to úplně to, co chtěl dělat, ale hlavně tomu moc nevěřil.
Jan: Řekl bych, že pro naši firmu to bylo zlomové rozhodnutí, že jsme si i vývoj vzali celý pod sebe. Už od dětství jsme s Petrem chtěli dělat nějaký software. O webech jsme ani tak nepřemýšleli, jelikož nám přišlo, že tomu moc nerozumíme, ale spíš, že bychom prodávali ten BSADMIN.
Petr: Vlastně jsme začali dělat něco, čemu jsme opravdu nikdo pořádně nerozuměl. Člověk věděl, že nějaké webové technologie existují, ale dělalo se to na koleně. V té době se to moc neučilo.
Jan: Dodnes si to pamatuji, jak za mnou Petr přišel a řekl: Co kdybych to všechno udělal já, sice tomu nerozumím, ale naučím se to. Dnes by to bylo daleko složitější, kdyby se to mělo všechno rozjíždět od nuly.
Pavel: Velký skok byl rok 2010, kdy se Petr vrátil zpátky z Prahy do Trutnova.

A byl to pořádný skok, když se podívám kolem sebe ve vašich kancelářích, kde teď sedíme...
Jan: Je to tím, že jsme rostli po celou dobu ve všech směrech. A také díky tomu, že jsme si naproti ve Spojenecké ulici nejdříve pronajali prodejnu a potom jsme vzali vzadu další a další prostory. Mezitím jsme také udělali e-shop i panu Vanžurovi, který měl naproti nám firmu s kováním. E-shop se mu tak rozjel, což nám tvrdil, že potřeboval do většího, takže to tam opustil a my jsme si tam zřídili druhou prodejnu. Byli jsme tam přes deset let. Do majitele domu, pana Borůvky, jsme pět let rejpali, ať nám to prodá. Nechtěl. A pak se objevilo tohle místo a postavili jsme si náš dům. Do vlastního jsme chtěli už dlouho, staré prostory už nešlo dál nafukovat, i když možná, že kdyby nám to prodal, třeba bychom to nějak přestavěli a zůstali. Ale asi to tak mělo být. Tohle je úplně něco jiného. Je však vtipné, jak lidé chodí a říkají, jak jsme to pěkně zrekonstruovali, ale tady vlastně nic nestálo. Možná někdy před padesáti lety.

Výstavba vlastního zázemí je jeden z velkých milníků společnosti. Jak na to vzpomínáte?
Petr: Pamatuji si, že když Honza přišel poprvé s myšlenkou, že si to tady postavíme, tak jsem mu řekl, že se zbláznil.
Pavel: Je pravda, že v tomhle byl největší střelec Honza. Ale přesvědčil nás. Peca byl úplně proti, já na vážkách. Byl to hrozně velký skok.
Jan: Myslím, že nás to zase hodně posunulo a stoupli jsme také v očích lidí, zákazníků, firem... Teď, když sem přijde potencionální zákazník, už se na nás dívá jinak. A také představitelé místních významných společností jako pan Kranát, pan Kasper nebo předchozí starosta pan Adamec, ti všichni nás znali, ale brali nás jako kluky, co tam mají nějakou svoji prodejničku. Obecně si myslím, že v Trutnově je pořád povědomí o tom, že BScom je jen počítačová prodejna a jsme zaškatulkovaní, že zvládneme opravit telefon nebo vyměnit grafickou kartu v počítači. Ale lidé, co u nás teď jsou, umějí velké věci ve všem možném, a to ať už s pájkou, nebo klávesnicí. Ten náš záběr je obrovský.
Pavel: O firmy pečujeme už kompletně. Děláme jim počítačové sítě, kamerové systémy, staráme se o servery, řešíme zabezpečení, prostě takové ty pokročilejší věci a to se také neví.
Jan: Možná bychom to měli začít víc sdělovat, že tady programujeme nějaké e-shopy. Ne že bychom je po Trutnově potřebovali prodávat, ale třeba to bude zajímat nějaké lidi, kteří by u nás mohli eventuálně pracovat. Že je tady trutnovská firma, která řeší vývoj a další podobné věci.
Petr: Je fakt, že když se mě někdo zeptá, kde pracuji, raději řeknu BScom, než abych vysvětloval, co je BSSHOP. (smích)

Kdo je dnes tahounem – BScom, nebo BSSHOP?
Pavel: BSSHOP.
Petr: BSSHOP by ale bez BScomu nikdy nemohl vzniknout. Těžko by dnes někdo udělal e-shop od nuly. Jde také totiž o to, že musíte vědět, co dělat. BSSHOP byl úspěšný hlavně z toho důvodu, že jsme to dělali primárně pro BScom. Vytvářeli jsme funkce, co jsme potřebovali. Nevymýšleli jsme nic, co by mohlo být asi dobré a mohlo se prodávat. Vždy jsme dělali funkce dle potřeb našich zákazníků. BScom a BSSHOP, to je synergie.
Jan: Hlavně je boží, že přijede zákazník do BSSHOPu, zajímá se o to, že chce e-shop, a teď vlastně zjišťuje, že potřebuje vyřešit nějaký účetní systém, v němž jsme ta jednička, jak to máme spojené s Pohodou. Potřebuje nějaký server, počítače, notebooky, řešit zálohování, zjistí, že potřebuje kamerový systém... Sedí tady a říká si, že je na nejlepším místě, kde může být, protože my mu můžeme pomoct skoro se vším, co se IT týče. A firmám tohle vyhovuje, nechtějí komunikovat s padesáti lidmi. Máme už i klienty, kterým jsme udělali e-shop, dodali jsme jim počítače, servery, elektroniku do domu a nakonec kompletní elektroinstalaci celého domu. A funguje to i opačně.

Prošla si vaše společnost vůbec nějakou krizí?
Pavel: Krizí vyloženě asi ne, ale takové ty nejkrizovější věci nás potkaly hned na začátku.
Jan: První půlrok nás hodně vyškolil. Po měsíci nás totiž vykradli a za půl roku nás obrala jedna firma o 250 tisíc, což byl v té době fakt průšvih. Mysleli jsme si, jak jsme chytří, že jsme si nechali podepsat směnku, ale... Doteď jsme neviděli ani halíř.
Pavel: To jsem i já byl s vymahačem v Ostravě a čekali jsme na něj v autě. Byl to nějaký bílý kůň.
Jan: Zrovna předevčírem nám volal náš první advokát Aleš Mědílek, který to řešil a dotáhl to až k exekutorovi, že ten exekutor jde do důchodu a předává to jinému. Zjistilo se, že člověk, který nás okradl, sedí a že má nějaké exekuce na plat. A že se splácí něco před námi, ale pak už jsme prý na řadě. Tak třeba něco z téhle skoro dvacet let staré věci uvidíme zpátky. Od té doby to pak na nás zkusilo několik lidí, ale řekli jsme buď zaplatit dopředu, nebo nic. To byla cenná zkušenost, která ale asi potká každého, kdo podniká.

Dokázali byste vypíchnout klienta, který vám utkvěl v paměti?
Petr: V BSSHOPu to za mě byl Výprodejskladu. To byl velký zákazník v tom, že měl reklamu v televizi. A my jsme to naprosto nedávali. Nedokázali jsme potom ukočírovat tu návštěvnost, padaly nám servery a e-shopy nefungovaly. Strašně nás to vyškolilo. Zjistili jsme, jak spoustu věcí děláme špatně a nemáme je optimalizované, což nás také hodně posunulo. Hlavně to ale bylo také pěkné. V televizi jste viděli reklamu na e-shop a věděli jste, že je to váš e-shop.
Pavel: Co se týká BScomu, tam je to spíš rozmělněné. Spoustu malých firem, několik velkých. Že by tam někdo převyšoval, tak to snad ani ne.

Jak se stavíte k rychlému vývoji a zastarávání jednak elektronických výrobků, ale také IT světa? Zrovna vy si asi nemůžete dovolit přešlapovat na místě...
Petr: Člověk nemůže zaspat a musí se pořád snažit jít s dobou, která se zrychluje. Je to neustálé učení se, sledování trendů a přizpůsobování. Bez toho to nejde. Člověk by mohl zastavit a ještě by to klidně třeba deset let vydrželo, ale pak by byl konec. Ale není to jen o technologiích, že by přestaly fungovat, ale vy pak nenajdete lidi, kteří by to znali. Mladí lidé nebudou znát staré technologie. Mladí programátoři se učí to nejnovější. To je jeden z důvodů, proč se musíte snažit používat moderní věci.
Jan: Díky tomu, že to Petr sleduje, se nám podařilo už v některých situacích předhonit konkurenci. Je to důležité. Když zvolíte špatnou technologii, vývoj pak můžete zahodit. Takže teď to třeba Petr zkouší s umělou inteligencí a já se nestačím divit.

To by mě zajímalo, co si o umělé inteligenci (AI) myslíte?
Petr: Kdyby mi někdo před dvěma roky řekl, co bude možné dělat dnes s umělou inteligencí, tak si řeknu, že je to nesmysl a je to budoucnost na příštích deset dvacet let. Ale najednou je to tady. Z pohledu programátora je to fascinující a otevírají se neskutečné možnosti. Ty věci, co jdou teď, před pár lety nebylo možné v jednotlivci udělat. Samozřejmě si to také osaháváme, zkoušíme limity, co to umí, neumí. Snažíme se to zakomponovat do nějakých částí, ale zatím to jsou spíš jen experimenty. Myslím si, že je důležité naučit se to používat, používat to správně a pak to dokáže hodně pomoct. V médiích je to samozřejmě přehnané. Slýcháváme, že lidé budou nahrazeni umělou inteligencí, ale já to vnímám jinak a nejsou to moje slova. Správně bych to formuloval tak, že lidé budou nahrazeni lidmi, kteří používají umělou inteligenci.

Jak hodláte oslavit kulaté firemní výročí?
Pavel: Když jsme slavili deset let, udělali jsme takový menší dětský den s Trutnovinkami před Uffem a večer jsme měli party v kavárně. Teď, když je to dvacet let, jsme si řekli, že je potřeba něco většího. V pátek 3. listopadu bude v Uffu ples. Je to docela sousto, ale doufejme, že to dopadne dobře.
Jan: To nemůže dopadnou jinak než dobře.
Pavel: Program už máme vymyšlený. Ples bude samozřejmě pro lidi z naší firmy, respektive pro všechny, kteří jsou s ní za celou její historii nějak spojení nebo nám jejich pozvání aspoň trochu dávalo smysl. Velkou část budou tvořit naši partneři. Zbytek lístků dáme veřejnosti.

A co za dalších deset let? Budou tady BScom a BSSHOP? Máte představu, jak budou vypadat?
Pavel: Jestli to takhle půjde dál, tak tady nad námi budou muset vyrůst ještě další dvě patra, protože nebudeme mít kam dát lidi. (smích)
Jan: To ne. Já jsem Petrovi slíbil, že už nás o moc víc nebude. (smích) Každopádně bych si přál, ať to tady za deset let ještě je. To už by se tady mohly objevovat i naše děti. Všichni tři je máme tak nějak plus minus stejně věkově, navíc každý po dvou. Třeba to tady za deset let začnou objevovat a my si budeme moct říct, že jim to pak předáme a něco po nás zůstane.
Pavel: Brzdit určitě nechceme a doufáme, že to neustále poroste tak, jak to roste. A za deset let si tady znovu takhle sedneme a nebudeme se třeba bavit o plese, ale... Teď ještě nevím o čem. (smích)

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Jan Kopřiva