Festival mě chytil za srdce, kino bylo mým druhým domovem

Jak festival vznikl?
Já u úplného začátku nebyl. Do Trutnova jsem přišel, když se konal třetí ročník. Ale údajně to zpunktoval Karel Němec, šéf kina. Pak se festivalu ujal Karel Rücker. Cílem bylo pořádat festival, který by něco řekl mladým. Nebylo přitom úplně nutné, aby filmy byly přímo jen o mladých lidech. Příkladem je film Všichni dobří rodáci režiséra Vojtěcha Jasného o poválečných osudech vesnických lidí, který se tady s velkým ohlasem při festivalu promítal.

Kde se festival odehrával?
Středem dění bylo trutnovské kino Vesmír. V prvních letech se festival konal i v okolních městech, ve Dvoře Králové nad Labem, Vrchlabí nebo Hostinném. Ale dlouhodobě se téměř všechno odehrávalo tady v Trutnově. Byla zde parta nadšených mladých lidí, panovala tu skvělá atmosféra. Pamatuju se, že jsem jako divák přišel na třetí ročník a festival mě nadchnul a chytil u srdce. Hned po jeho skončení jsem se zapojil do příprav dalšího, čtvrtého ročníku. Pracovat na festivalu se totiž muselo prakticky celý rok, i když pak trval jen týden.

Které filmy na vás tehdy zapůsobily?
Pro mě osobně byli jedním z nejúžasnějších už zmiňovaní Všichni dobří rodáci. Ale skvělých a výjimečných filmů se na festivalu promítala spousta. Měli jsme totiž velmi dobrou spolupráci s důležitými lidmi. Například se nám podařilo skamarádit s šéfem časopisu Kino Františkem Goldscheiderem. Dal nám prostor i v magazínu Kino, dostal nás do Prahy na tiskovky k nově uváděným filmům. Jezdil k nám na celý týden a festivaly nám uváděl. Důležitý byl také Ladislav Janžura, bratr známé herečky Ivy Janžurové a dramaturg Ústřední půjčovny filmů. Na krajském filmovém podniku v Hradci Králové jsme spolupracovali s panem Sedláčkem. Když jsme v průběhu roku pořádali ve Špindlerově Mlýně filmové semináře, jezdil nám přednášet filmový historik Karel Čáslavský.

Kolik filmů se na festivalu promítalo?
Během týdne asi deset filmů. Promítalo se jednou denně pro veřejnost a občas i pro školy. Festival ale nebyl jen o promítání. Součástí byly i besedy, pro školáky i veřejnost. Před projekcí se dělaly i další pořady, například módní přehlídky Kary Trutnov. Festival byl soutěžní, scházela se laická divácká porota a vybírala nejlepší film a nejlepší herce. Předsedou byli například novinář Evžen Štefan, Vlasta Rybářová nebo Vlastimil Šubrt.

Které filmy byly oceněné?
V roce 1963 jako první slovenský film Slunce v síti (režisér Štefan Uher). O rok později Černý Petr (režisér Miloš Forman), v roce 1965 film Neobyčejná třída (režisér Josef Pinkava) a v dalším roce 1966 Sedm zabitých (režisér Pavel Kohout). V roce 1967 byl oceněný Návrat ztraceného syna (režisér Evald Schorm) a za další rok Rozmarné léto (režisér Jiří Menzel). V roce 1969 získal cenu Žert (režisér Jaromil Jireš) a v roce 1970 Adelheid (režisér František Vláčil). Pak jsme byli od festivalu vyhozeni a jeho historie byla na čas přerušená.

Jaké ceny jste za filmy rozdávali?
Sošky, které vyrobil jeden umělec z Prahy. Velké zlaté slunce bylo pro nejlepší film. Malé zlaté slunce pro nejlepší herecký výkon. Někdy to bylo za roli v nejlepším filmu, někdy ne. To nebylo nutností. Ceny se ale rozdávaly až od roku 1967. 

Kteří herci si odvezli z Trutnova Malé zlaté slunce?
Jan Kačer za roli ve filmu Návrat ztraceného syna, Rudolf Hrušínský za roli Antonína Důry v Rozmarném létu a Vladimír Menšík za roli ve filmu Všichni dobří rodáci. Cenu si v roce 1970 odvezl také Pavel Landovský za roli v komedii Utrpení mladého Boháčka. Co jméno, to filmová osobnost. Objevila se jich v Trutnově celá řada. Z režisérů ještě například Otakar Vávra, Věra Plívová-Šimková, Antonín Moskalyk, Jiří Hanibal či Eduard Hofman. Z herců Yvonne Přenosilová, Andrea Čunderlíková a Vladimír Pucholt. S ním mám úsměvný zážitek.

Povídejte!
Pucholt řekl, že přijede rád, když si bude moct zalyžovat ve Špindlu. Tak jsme to zařídili. On lyžoval, my na něj čekali dole v hospodě u Bílého mostu. Pak za námi přišel posedět. Restaurace byla plná Němců a byl v ní taky jukebox. Pucholt z něj pořád dokola pouštěl písničku Waldemara Matušky Mrholí. Pustil ji snad desetkrát. Lidé začali odcházet a za chvíli byla hospoda úplně prázdná. Vrchní se smál a říkal: „Vy jste tak dobrý! Ještě že zaplatili, ale odešli všichni!“

Jaká byla setkání se známými umělci?
Někdo říká, že jsou namyšlení. Není to pravda! Například Rudolf Hrušínský přijel dřív, než bylo potřeba. Byl tu už odpoledne, ale žádné manýry nebo povyšování. Chtěl se projít, tak jsme ho vzali do parku za lesárnou. Byl nadšený, v klidu se s námi bavil a byl moc fajn. Vladimír Menšík chtěl v trutnovské Kaře koupit kožich manželce. Vyjednali jsme mu tam návštěvu, při které ho koupil. Byl to výborný chlap. Předávání cen, slavnostní zakončení a recepce s herci se konaly v hotelu Varšava, s kterým jsme měli dobrou spolupráci i díky tomu, že tamní kuchař pan Trojan byl velký filmový fanda.

Jak jste coby pořadatelé prožívali festivalové dny?
Bylo to náročné. Mnohdy jsme ani nešli domů, tak hodně práce s festivalem bylo. Třeba jsme spali jen hodinu nebo dvě, protože už brzy ráno jsme sháněli film, který měl přijít. Ale bylo to hezké! Nebyli jsme na to jen dva nebo tři, bylo nás asi padesát. Festival se zpočátku konal v květnu, pak v dubnu nebo koncem března. My se ale scházeli celý rok, všechno se postupně dávalo dohromady. Pro mě to byla nádherná životní etapa. Měl jsem to jako práci a koníček dohromady. Festival mě chytil za srdce, kino bylo mým druhým domovem. Však jsem také z té doby měl spoustu fotografií, část z nich je vidět na výstavě o filmovém festivalu v Muzeu Podkrkonoší v Trutnově.

Muzeum ji prodloužilo do konce září.
To je dobře. Aspoň si lidé můžou zavzpomínat na slavné časy. Přál bych si, aby se víc věnovali filmům a chodili do kina častěji. Třeba jako za nás, dvakrát i třikrát týdně. Přál bych nově opravenému kinu Vesmír, aby natěšení diváci stáli fronty na vstupenky, jako to bylo za našich mladých let, a aby mohlo promítat krásné filmy, jako jsme mohli promítat při filmovém festivalu.

KINO VESMÍR NYNÍ PROMÍTÁ
úterý 12. září
17.30  Mluv se mnou!
19.00  Dvě slova jako klíč

středa 13. září
17.30  Strážci Galaxie: Volume 3
19.00  Dvě slova jako klíč

čtvrtek 14. září
15.30  Blue Beetle
18.00  Oppenheimer
18.30  Letní světlo, a pak přijde noc
19.00  Strašidelný dům

pátek 15. září
15.30  Krakenteena Ruby
16.30  Meg 2: Příkop
18.30  Nikdy neříkej nikdy
19.30  Onemanshow - The Movie

sobota 16. září
15.30  Malá mořská víla
16.30  Indiana Jones a nástroj osudu
18.30  Barbie
19.30  Nikdy neříkej nikdy

neděle 17. září
15.30  Krakenteena Ruby
16.30  Onemanshow - The Movie
18.30  #annaismissing
19.30  Vocasy na tripu

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek