Vítání prvňáků? Nejprve velký stres, ale nakonec příjemné setkání

Mluvíme spolu v první den nového školního roku, krátce po úvodním setkání s prvňáky. Jak to proběhlo?
Traxlerová: Myslím, že hladce.
Dušková: Děti byly milé a připravené, rodiče byli šťastní, babičky na nás mávaly. Bylo to příjemné setkání.

Překvapil mě chlapec, který se jako jediný přihlásil, když jste se ptala v 1. C, jestli se někdo netěšil do školy.
Traxlerová: I to se může stát, protože má asi strach, obavy, podobně jako my se bojíme, zda všechno proběhne hladce. Myslím ale, že se to brzy změní.
Dušková: Podle mě to byla výjimka. Děti se těší do školy. Jsou už natolik zralé, že touží být ve škole, jsou na to připravené, těší se a my se také těšíme.
Traxlerová: Spíš mě překvapila odvaha, že to řekl. Většinou se nepřihlásí nikdo.

Jste při vítání prvňáků nervózní?
Traxlerová: Je to velký stres. Možná bych řekla, největší ze všech je právě pro nás. Pak asi následují rodiče, a nejmenší stres mají děti.
Dušková: Bojíme se. Chceme, abychom nic nezkazily, měly nachystané všechny dokumenty, nepřehlédly nějaké dítě, aby nám to kromě učení také slušelo. Je to velký stres.

Učitelka 1. B Jana Dušková.

Na čem si dáváte nejvíc záležet?
Dušková: Myslím, že to máme ve škole dobře připravené. Před školou děti slavnostně nastoupí, přivítá je náš pan ředitel, letos tu byl také trutnovský starosta, a pak teprve přecházejí do tříd. Připadají si důležití, že vstupují do prostředí, které bude jejich a oni konečně budou těmi školáky.

Bývá zvykem nejprve rodiče pustit do učebny s dětmi, ale pak rodiče třídu opustí a prvňáci jsou s vámi sami. Nastane v tu chvíli změna v jejich chování?
Traxlerová: Myslím, že první den to poznat není. Mohly jsme to poznat, když jsme se s nimi setkaly už v květnu, bez rodičů. Bylo vidět, že děti, které sem tehdy přišly, se do školy těší. Takže to zvládly bez problémů i bez rodičů.

Poznali jste už dnes, jestli ve třídě máte zlobivce nebo darebáky jakými byli například Horáček s Pažoutem v kresleném seriálu Mach a Šebestová?
Dušková: Doufáme, že žádného Horáčka ani Pažouta mít ve třídách nebudeme. Věříme, že všechny děti budou hodné. Ale i kdyby ve třídě byl nějaký Horáček, tak první den ho tam neuvidíme.

Kolik dětí máte ve třídě? Je to hodně nebo málo?
Traxlerová: Mám ve třídě dvaadvacet dětí. Je to méně, než kdysi, ale ideální počet.

Kolikátí vaši prvňáci vlastně ti dnešní jsou?
Dušková: Už je jich hodně. Dokonce jsem tu měla už i rodiče, kteří kdysi byli mými prvňáky, a nyní přivedli do školy svého prvňáka. Asi deset tříd prvňáků mi tady prošlo, možná i víc.
Traxlerová: Myslím, že patery nebo šestery prvňáky už jsem měla.
Dušková: Dokonce i tady ve škole učí mé žačky. Jsem pyšná, že jsem jim byla vzorem.

To máte hodně zkušeností, ale předpokládám, že i hodně úsměvných momentů. Koukám, že jste si i nějaké sepsaly. Co tam máte zajímavého?
Dušková: Připravili jsme seznam některých našich výroků, aby bylo vidět, že učitelky nejsou stroje, ale lidi jako každý jiný. Snažíme se učit co nejlépe, ale občas se prostě stane, že nám z pusy vypadne něco, co není správně. Například: Ze tří příkladů máš čtyři špatně!
Traxlerová: Můj oblíbený z první třídy zní: A princezna sežrala draka!
Dušková: Kdo bude hotový, zvedne nohu! Anebo: Snad vím víc, než já!
Traxlerová: Mé oblíbené je: Úplně mi to vhání slzy do uší!
Dušková: Po takových velkých zrníčkách by se kuřátko uškrtilo!

Jak reagují děti?
Dušková: Smějou se a my se smějeme s nimi!
Traxlerová: Děti mají rády, když přiznáme chybu.


Učitelka 1. C Alena Traxlerová (ve žlutém).

Co vás na učení nejmenších dětí baví?
Traxlerová: Radost z poznávání. Děti jsou bezprostřední, na všechno reagují dobře, rády se smějí a hrají si, je u nich vidět největší pokrok v tom, co se naučily.
Dušková: Je velmi znát rozdíl mezi prvňákem, který přijde v září a který odchází v červnu na prázdniny. To je úplně jiný člověk.

Jak dlouho se chystáte na prvňáky?
Traxlerová: Hodně dlouho!
Dušková: První třída je náročnější. Musíme do toho dát i osobní vklad. Chystáme věci přímo pro ně, učíme se jejich jména a tak dále, a tím pádem tomu musíme dát třeba dva týdny, pokud to chceme dělat poctivě.
Traxlerová: K tomu ještě spousta administrativních záležitostí, které si musíme nachystat, na které nesmíme zapomenout, což je pro nás další stres.

Měl jsem za to, že kantoři nastupují do práce týden před prvním školním dnem.
Dušková: Týden nám na první třídu nestačí. Potřebujeme aspoň dva.

Co s prvňáky děláte během prvních dnů, aby hned zkraje nebyli znudění z toho, že se ve škole jen sedí v lavicích?
Dušková: Prvňáci určitě nesedí jen v lavicích, to by ani nevydrželi! Děláme hodně aktivit, aby měli něco zajímavého, první týden děláme prohlídky školy, ukážeme jim například náš krásný stadion, venkovní učebnu nebo park. Hodně chodíme ven. Ale v lavicích taky budeme, děti se těší na to, až budou sedět ve třídě a hlásit se. A až dostanou jedničku, kterou přinesou domů.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová
Video: Pavel Cajthaml