V pátek 17. listopadu 1989 byl Petr Dohnálek v Praze na sněmu evangelické církve. Tam se dozvěděl o mlácení lidí na Národní třídě. „Hned jsme k tomu sepsali prohlášení a poslali telegram předsedovi vlády,“ vzpomínal na začátek konce komunistického režimu.

Po návratu domů patřil k prvním lidem, kteří měli informace o dění v hlavním městě a odvážili se demonstrovat v Trutnově. „Začínali jsme u kašny na náměstí. Bylo nás nejdřív jen pár, asi třicet. Ale časem se lidé přestali bát, přibývalo jich, z ulic pak najednou zmizeli policajti. Bylo to nádherné,“ hlásil.

Že je nad komunisty vyhráno pochopil při generální stávce v pondělí 27. listopadu. Předstoupil před lidmi narvané náměstí a přečetl připravené prohlášení. „Tam jsem poznal, že v ten den skončil strach a že je vymalováno. Bylo to poprvé a naposled, co jsem hovořil před tak velkým davem,“ vyprávěl o mimořádné životní zkušenosti.

Petr Dohnálek hovoří před studenty trutnovského gymnázia 27. listopadu 1989.

Patřil mezi první zdejší živnostníky. Hned v lednu 1990 se pustil do podnikání v oboru ochrany pro energetiku, se kterým měl zkušenosti ze ZPA Trutnov, kde pracoval coby inženýr ve vývoji a výzkumu. Každoročně se v listopadu scházel s přáteli z revoluce u kašny na Krakonošově náměstí. Při porovnávání života před rokem 1989 a po něm byl stručný. „Největší rozdíl se dá shrnout do jedné věty: Svoboda, svoboda a ještě stokrát svoboda! Tím je to řečený. Cokoliv se řekne dál, je jen rozmělňování faktů.“

Pro účastníky Sametové revoluce byl Petr Dohnálek významnou postavou, mimo jiné také církevním kurátorem, vědcem a fyzikem, žil ale na venkově, kde choval zvířata. A také byl skvělým řečníkem. „Utkvěla mi v paměti jeho vysvětlivka, proč je socialismus nereformovatelný. Tvrdil, že je to jako s mlýnským kolem. Buď je na spodní vodu, nebo na horní vodu. Jinými slovy, socialismus se nedá kombinovat se svobodnou společností,“ říká farář Pavel Pokorný, který se s Petrem Dohnálkem poznal během revoluce, ale později společně působili v církvi.

„Vyprávěl mi, že se mockrát ocitnul v situaci, kdy po něm chtěli, aby podepsal něco, co nechtěl. A říkal k tomu: Nikdy podepsat nemusím! Tohle je moje ruka, a ta podepíše jen to, co já chci. Člověk musí mít sílu odolat tlak,“ zdůrazňuje Pokorný.

Pro řadu Trutnovanů byl Petr Dohnálek nejen symbolem revoluce. "Pro mě byl a zůstane rádcem odborným i lidským v mých prvních krocích v ZPA v Trutnově, rádcem v mnohých mých životních situacích, no a přítelem dobrým a nedocenitelným. Petrův klid, nezištnost, víra, pokora a moudrost byly a jsou vše a všechny objímajícími. Rozdával se pro dobro, leč nevyhořel, anžto jeho lidskost neměla a nemá hranic," dodává Libor Novák, další z přímých účastníků Sametové revoluce v Trutnově.

Poslední rozloučení s Petrem Dohnálkem se uskuteční v úterý 26. září ve smuteční obřadní síni v Trutnově.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: archiv Petra Dohnálka