Úterý

23. dubna 2024

Nyní

Zítra

Svátek má

Automechanici: Dřív to byla kovařina, dnes jsme i ajťáci a elektrikáři

23. 3. 2024

page.Name
V dnešní době, kdy se mění technologie i povolání, existují řemesla, která si zachovávají svou podstatu a význam. Automechanik je jedním z nich. Jiří Hrůza, Roman Kašpar a Vladislav Perný se „vrtají“ v autech celý život. Už od dětství, kdy vyrůstali na vesnicích. A společné mají dnes i to, že všichni tři pracují už přes třicet let ve škodováckém servisu v trutnovském Autostylu.

„Já jsem už v osmé třídě, kdy jsem si hledal učňák s automechanikem, musel na přihlášku vyplnit servis, pro který mě bude škola připravovat. Tenkrát to byla podmínka. Táta se znal s tehdejším ředitelem panem Ferklem, tak jsme sem zašli a dopadlo to,“ vzpomíná Vladislav Perný, jak se vlastně ještě jako kluk „upsal“ bývalému autodružstvu Náchod, které v Trutnově provozovalo opravy vozů Škoda od roku 1975.

Podobně to měl i Jiří Hrůza. Po vyučení si nejprve musel odpracovat tři roky ve vrchlabské automobilce. „Jinak bych musel zaplatit 30 tisíc odstupné,“ vysvětluje muž, který je zaměstnaný v Autostylu již 37 let. Vladislav Perný dokonce ještě o rok déle a Roman Kašpar bude mít v červenci pracovní výročí 32 let. „Když jsme začínali, byl to koníček. Teď už je to samozřejmě jiné. Tenkrát mě ani nenapadlo, co to obnáší za práci přes zimu či ve špatném počasí, kdy všude z aut teče špína. Možná bych tu práci zvažoval, kdybych to věděl,“ usmívá se Roman Kašpar. Podle něj se tento fakt odráží také v dnešní situaci, kdy se mladá generace do oprav aut zrovna moc nehrne.

Všichni tři jsou stará škola. Začínali na tisícovkách, stovkách, dvanáctsettrojkách. „Občas jsme tady ještě dělali polské Fiaty. Dřív to byla taková kovařina. Kladivo, šroubovák, pár klíčů a stačilo to,“ vypraví Vladislav Perný. „To dnes abychom už byli pomalu ajťákem i elektrikářem, když nastává ta doba elektrických aut,“ doplňuje Roman Kašpar. „Být automechanikem a spravovat auta je dnes také o neustálém vzdělávání se, protože stále přicházejí nové verze a nové technologie. Když přijdete ke mně na dílnu, uvidíte, že mám naproti sobě dva počítače. A první, co musím vždycky udělat, je diagnostika, protože bez diagnostiky už člověk na autě neudělá nic,“ přibližuje Jiří Hrůza.

Podle Vladislava Perného ale spoustu věcí člověk zjistí a naučí se až praxí. „Samozřejmě, že si nastudujete nějaký manuál, ale až praxe vás vyškolí. Když to pak děláte znovu, už si to pamatujete,“ přidává postřeh ze své práce, kterou obecně považuje za fyzicky náročnou. „Dřív třeba měly převodovky 30 kilo, teď mají 120. Víte, kolik za den nazvedáte kol? A když se potřebujete například dostat k něčemu na motoru, to pak děláte takhle osm hodin s rukama nahoře,“ ukazuje automechanik a k tomu ještě dodává, že opravy v současné době trvají déle. „Dřív jsme byli zvyklí, že za půl hodiny to bylo hotové. Dnes si půl hodiny děláte pomalu jenom přípravu.“ Jiří Hrůza jeho slova potvrzuje s tím, že například vyměnit jednu součástku v motoru není žádná legrace. „To dvě a půl hodiny odděláváte věci, abyste se k té součástce dostal, pak na ní pět minut pracujete a dvě a půl hodiny to všechno zase dáváte zpátky,“ líčí.

Naučit se novými věcmi a vyrovnat se se změnami v automobilovém průmyslu však pro vás byla výzva. Na druhou stranu jim ani nic jiného nezbývalo, pokud chtěli pokračovat v tom, co umí. „Jsou dvě možnosti. Buď skončíte a už nenavážete, nebo se přizpůsobíte a pojedete dál,“ tvrdí Jiří Hrůza. Kolega Roman Kašpar vidí v tom, že když jste zaměstnán v takové službě, jako je Autostyl, máte ve světě aut přístup k těm nejnovějším a plnohodnotným informacím, což osobně považujem za určitý druh motivace. „Víte, o autorizovaných servisech se v minulosti nemluvilo vždycky dobře. Myslím, že ale právě teď zase nastává doba, kdy se do nich lidé začnou vracet. Tým, jak se všechno rychle mění, jsou autorizované služby jediné vhodné kvalitní služby, které jsou založené na nejaktuálnějších datech,“ muž specializující se na nastavování geometrie.

„Já nic jiného ani neumím, ale furt mě to docela baví. Jsou samozřejmě dny, kdy byste to nejradši zabalil, ale pak zase přijde den, kdy se začne dařit, a hned máte do práce větší chuť,“ vykládá Vladislav Perný. „Práce máme tolik, že bychom tady mohli být pořád, od rána do večera. Posoudit naši práci musí hlavně zákazníci, ale myslím si, že to neděláme špatně, protože se k nám vracejí,“ tvrdí Roman Kašpar. V oddělení škodováckého servisu pracuje celkem sedm automechaniků. O budoucnosti Autostylu strach nemá a odvislá podle něj bude od toho, jaká budou auta. „Myslím, že můžeme očekávat, že do toho silně zasáhnou elektrickou auta. A je otázka, co s tím ještě udělá vodík, jestli ten pak nebude priorita,“ uzavírá.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek