Středa

22. května 2024

Nyní

15°

Zítra

12°

Svátek má

Soustředit se na to podstatné, na svoje přicházející miminko

6. 5. 2024

page.Name
Pracovat se svým hlasem a dechem při porodu, využívat hlásek, manter a lidových písní či naslouchat, ladit se na miminko, svou ženskou sílu a živly. To vše se mohou od května ve čtyřech tematických setkáních naučit účastnice ojedinělého podpůrného kruhu pro těhotné ženy, který nese název Porodní zpívání v trutnovském Mateřském centru KAROlínka, který vede lektorka Petra Stypa, zabývající se waldorfskou pedagogikou.

Tato maminka pěti dětí se třemi porody prozpívala, věnuje se práci s hlasem, terapii řečí i osobnostnímu rozvoji. O tom a nejen o tom je rozhovor, který s lektorkou vedla Hana Cinková, koordinátorka Mateřského centra KAROlínka.

Petro, jak bys chtěla být čtenářům představena?
Jsem tvořivou ženou a matkou pěti dětí, z nichž první mi třetí den po porodu zemřelo, což způsobilo zásadní obrat v mém přístupu k mateřství. Dříve jsem byla spíše takovou nezávislou, duchovně zaměřenou intelektuálkou a na mateřství se dívala se směsí odstupu a zvědavosti. To všechno se po smrti naší první dcery proměnilo. Otevřela jsem se skutečnému přijetí a všemu, co mě mateřství a moje děti, které pak přicházely jedno za druhým, chtějí naučit. Byla to cesta hodně do hloubky ženské intuice a poznání skrze tělo a práce se svými vlastními stíny. Také se to všechno obohatilo o další souvislosti z oblasti chirofonetiky, což je terapie zvukem a dotekem a mnoha dalších inspirací a proměn tam, kde mi to dávalo smysl. Považuji se za takovou samorostlou ženu, i když asi v trochu jiném smyslu, než se běžně chápe. Dnes je naštěstí už mnoho žen, které se naučily čerpat ze svého vlastního pramene. Tahle dovednost je nám ženám vlastní, jen ji někdy máme hodně zastřenou zažitými představami a rolemi, které se někdy táhnou po mnoho generací. Pokud se však tato ženská síla uvolní, má obrovský potenciál k léčení všeho. Především sama sebe, své rodiny, prostoru i zátěže předků.

Co tě ve tvém konání obohacuje?
Jsem šťastná za každou ženu, které se podaří na tento svůj pramen navázat. Jsem nesmírně šťastná i za každého muže, možná ještě víc, protože oni to mají dnes těžší. Z mnoha důvodů, ale nemají především mateřství. Do určité míry je k tomu může přivést transformační síla rodičovství, která působí podobně, ale ne však s takovou intenzitou. Nakonec je to však na každém jednotlivci, muži nebo ženě, jak s transformační silou naloží, někomu stačí málo a jiný se neprobere ani velkými šoky. Mateřství je však darováno ženám. Je to mystérium, ve kterém může žena najít sama sebe. Hraniční zážitek porodu, kdy se nedá za nikoho a nic schovat, jen spolehnout se na svou vlastní sílu porodit a důvěřovat vyššímu řádu věcí, který kolem příchodu člověka na svět i odchod z něho funguje, vždy ve zvýšené míře. Pokud se toho odvážíme, je to úžasné. Sama jsem dlouho byla do mnoha představ a rolí pořádně zahryznutá, takže mám pochopení pro ty, kdo je mají a jen jim, kteří skutečně chtějí, pomáhám je uvidět, nejlépe přes vzájemné zrcadlení svých příběhů. Jakmile člověk své role uvidí, má napůl vyhráno. Pak už je možné přetvořit je v něco užitečnějšího.

Jak jsi objevila metodu zpívání v těhotenství a během porodu?
V roce 2010 během prvního těhotenství jsem četla knihu od Lucky Groverové Aby porod nebolel, byla to tehdy ještě taková první skripta. To, co jsem tam četla mi dávalo smysl a řekla jsem si, že až budu rodit, zkusím zpívat. Při porodu jsem to však vyhodnotila jako naprostou utopii, měla jsem co dělat sama se sebou, s intenzitou celého toho procesu a té bolesti, která skutečně tehdy bolest byla a já s ní neuměla pracovat. Při druhém porodu už jsem trochu věděla, do čeho jdu, snažila jsem se otevíráním napomáhat zpíváním hlásek, ale jen v těch měkkých fázích. Když šlo do tuhého, na zpěv jsem zapomněla. Při třetím porodu jsem už dokázala pochopit a sdílet, co potřebuju, vědomě jsem zpívala a chodila, ale kontrakce jsem jen prodýchávala. Při čtvrtém porodu se stalo něco moc zajímavého. Naše Ljuba, co se na svět drala, měla vysoké ozvy, v hodnotách asi 200 jednotek, kterých by ideálně mělo být kolem 140. Doktorům se to nezdálo a nejraději by protrhli porodní vak, což jsem já rozhodně nechtěla. Takže jsme ještě jednou měřili, a ozvy byly při kontrakcích vysoké a tu můj manžel, který podřimoval vedle v křesle, což bylo přesně to, co jsem po něm chtěla, pronesl: „Tak zkus zpívat do těch kontrakcí…“

Co ti v tu chvíli šlo hlavou?
Přiznám se, že v tu chvíli jsem si myslela: „No jo, blbej chlap, nikdy nerodil, tak se mu to radí…“ Ale zkusila jsem to. A ono to šlo! A co bylo mnohem zajímavější, protože jsem stále byla napojena na přístroje, že bylo vidět, jak to funguje. Během deseti vteřin poklesla hodnota srdečních ozev ze 198 na 137. Porodní asistentka stála v úžasu vedle mě, kouká do monitoru a říká: „To je neuvěřitelný! A vidíte, jak se tady ten tep sladil s tím vaším!“ No, já tomu přístroji v tu chvíli moc nedala, ale viděla jsem, jak děťátku můj zpěv dělá dobře. A tak jsem zpívala o sto šest a ony ty kontrakce najednou nebyly tak hrozné. Byla to práce, tlak, ale nenazvala bych to bolestí, bylo to prostě snesitelné a úměrné tomu, když se něco nového dere na svět. Ozvy už se nezvedly a já zpívala až do chvíle, než se Ljubi dostala celá ven a pak i samozřejmě potom, jsem broukala pro ni, aby věděla, že je všechno v pořádku.

Zpívala sis i u dalšího porodu?
U pátého porodu jsem také zpívala, ale už ne tolik, protože jsem rodila v jiné porodnici, s menším prostorem, soukromím a svobodou pohybu. Ale hlavně, Prokop byl hodně velké a velkohlavé miminko, všechny moje děti měly kolem čtyř kilogramů, ale on čtyři a půl. Byla to fakt fuška ho prostě vytlačit. Takže když se Ljubi narodila za písně Moje milá je z Rájova, Prokopovi, když sestupoval, jsem zpívala Kdož jsú boží bojovníci a v závěru už jsem se jen soustředila a dýchala.

Takže tuto metodu jsi objevila praxi při svých četných porodech?
Ano, a později jsem si k tomu našla další souvislosti. Náhodou jsem našla hudební CD Hlas dokořán, což bylo zpívání pro těhotné, kde se tímto způsobem vyzpěvují hlásky. To mi zase dávalo smysl v souvislosti s tím, co vím o působení hlásek z chirofonetiky a eurytmie. Vlastně jsem to tak dělala a později pochopila proč. Ono totiž to naše hrdlo v krku velmi souvisí s hrdlem děložním, jsou určitým jemným způsobem obě propojená. Pánevní dno je totiž opravdu propojeno s ostatními klenbami v těle, jako jsou klenba na noze a v ústech pod jazykem. Ne, a pak mi přišlo, že jsem na to, abych to pochopila, potřebovala pět porodů. Kdybych ale měla předtím někoho, kdo by mě po téhle stránce pomohl se na porod připravit, možná by ty první dva porody proběhly úplně jinak.

Je to novinka, nebo je známá už delší dobu?
Řekla bych, že nová rozhodně není, je tady odpradávna. Občas někde probleskne, že dřív ženy u porodu zpívaly. Některé ženy, ty silné. Třeba Lovisa v Ronje dceři loupežníka si zpívá, když ji rodí. Tenhle obraz na mě vždy hodně působil. A kromě toho je ono biblické „v bolestech svých dětí roditi budeš“. To je zase jiný program, druhá strana mince, že jsme okusili z toho stromu poznání… Protože tu bolest při porodu nám přináší především naše mysl, kterou nejsme schopni vypnout, což je ale pro porod potřeba přesně udělat, napojit se na jiný druh vědomí a k tomu nám zase pomáhá zpěv. Je to mnohem hlubší téma, než by se na první pohled mohlo zdát.

V čem tato metoda spočívá? Co se během uvolnění při zpívání v těle těhotné ženy děje?
Každý zvuk je vibrace, která se promítá do prostoru. My lidé nejsme obdařeni hlasem jen tak nadarmo. Naše řeč je svou podstatou něčím mnohem víc než jen nástrojem komunikace a náš hlas je více tvořivým, než jsme navyklí si myslet. „Na počátku bylo Slovo“, tenhle obraz prvotního zvuku uspořádávajícího hmotu není jen v Bibli, ale najdeme ho třeba i v indiánských a dalších mýtech o stvoření světa. Že zvuk utváří hmotu se vědělo ve starých kulturách a také se to stalo jedním z hlavních principů tajných magických formulí. Dnes je to ale i vědecky přijímaný a poznatelný fakt. Lze se také podívat například na nádherný pokus Chladniho obrazců, kdy zvuk uspořádává rozházené drobné krystalky soli nebo kovové piliny na rovné desce do určitých vzorů. A teď si představte, jak každý takový vnější zvuk vnímá miminko v bříšku. Už dnes víme, že vnímá skutečně cokoli zvnějšku už od prvních dní. Děje se tak jemně na energetické úrovni, a to co slyší prochvívá a má vliv na jeho formující se orgány.

Jak na něho bude působit hlas a zpěv maminky?
Bude to něco úžasného, ​​blahodárného, ​​co zní zevnitř i zvenku, co může přímo léčivě působit na vše rušivé a vytvářet harmonii rovnou napřímo. Pokud se tomu maminka otevře, je to úžasný nástroj nejen k láskyplnému spojení s miminkem, ale i přímo k působení na jeho utvářející se organismus.
Další věcí je, že stejně tak zpěv působí i na maminku. Uvolňuje děložní hrdlo, rytmizuje, pomáhá v těhotenství a při porodu oprostit se od schématu mysli a našich strachů, vytváří euforii, a to zase působí na všechny ty porodní hormony.

Působí zpěv na prostor, ve kterém maminka je?
Při porodu je velmi důležité mít možnost si vytvořit pokud možno nikým nerušenou bublinu, a k tomu zpěv velmi pomáhá. Když při porodu zpíváte, aktivně si vytváříte porodní prostor pro sebe a své miminko, a je jedno jestli rodíte doma nebo v porodnici. Vysíláte tím nejen k miminku, ale k celému okolí a personálu signál, že máte věci ve své režii. Je to práce s energií, ale i prostá psychologie, prostě máte automaticky respekt a nemusíte o něj nijak bojovat.

Jak bys popsala tento prožitek? Dá se vůbec předat, je přenositelný?
Popsala bych to jako napojení se na jiný zdroj síly, která je zároveň naší vlastní silou. Je to nějaká ženská prasíla, která tady je odevzdávána ženám k dispozici. K jejímu čerpání je nutná jiná frekvence vědomí, což při přirozeném porodu navozují porodní hormony, do které nám zpěv velmi pomáhá se dostat. Jsem přesvědčena, že se to předat dá a myslím, že si to ženy ve starých kulturách byly zvyklé mezi sebou předávat. Zážitek porodu přenosný není, ale dá se naučit a trénovat, co žena může dělat a co třeba zpívat, aby si žádoucí stav snadněji navodila. Jak už si potom s tím v ten čas porodu poradí, je na jejím naturelu. Opravdu jsem přesvědčena, že není třeba pěti porodů.

Co pro tebe bylo v této souvislosti důležité?
Pro mě bylo vždy opravdu důležité vytvořit si tu porodní bublinu, pokud možno bez narušování nikým zvnějšku. Jakákoli osoba, která do prostoru vstoupí, jakékoli měření, přizpůsobování se potřebám personálu, je z tohoto pohledu nežádoucí. Ale zase na druhou stranu, i když to není ideální, není potřeba se stresovat, bouřit a hroutit nad tím, že se nenaplňuje moje představa, ale stále se soustředit na to podstatné, totiž na svoje přicházející miminko.

Je tento způsob, metoda, forma úlevy vhodná pro každou ženu?
Myslím si, že je vhodná, ale efekt záleží na tom, jak moc se žena dokáže tomu procesu otevřít. Je potřeba si to dovolit. Mohou tam být různé překážky v podobě rozmanitých názorových předsudků, strachů nebo studu. Porod je nesmírně pravdivá záležitost, odhalí, jak se skutečně věci mají. Někdo je pořád zdánlivě v pohodě a porod odhalí slabost. Jindy zase může být žena ustrašená a při porodu najít svoji sílu. Proto je dobré to napojení na sebe a miminko si trénovat a vědět, kde se ta úleva a síla dají najít.

Komu bys zpívání doporučila? Je vhodné i pro netěhotné ženy?
Zpěv jako takový je vhodný a léčivý pro každého člověka. Jako práce se zvukem, vibrací se objevuje v józe a různých dalších systémech. Pro maminky a obecně rodiče je léčivý, pro děti je to balzám, úžasný nástroj k výchově, vztahu, radosti, uklidnění, uspávání i probouzení, který s rozvojem technologií využíváme čím dál méně. To byla vlastně moje prvotní motivace. Dělám programy pro rodiče a nejmenší děti a poslední léta mi chodí čím dál více maminek, které svým dětem nezpívají. Mají zábrany, někdo jim kdysi řekl, že neumí zpívat a ony s tím prostě žijí a nezpívají. Ale tak to není, neexistuje mluvící člověk, který by nemohl alespoň v nějaké míře zpívat a využívat darů vibrace svého hlasu. Nebo, když maminky dnes zpívat chtějí, často nevědí co, neznají základní dětské písničky, protože když byly ony malé, v těch devadesátých letech jim nikdo nezpíval.

Nastalo něco, co se na této metodě nějak, třeba i negativně podepsalo?
Dost fatálně se na tom podepsala covidová doba. Těch dětí a maminek bez zpěvu mně bylo líto, což mě přirozeně dovedlo k tomu, že je zase nejlepší začít už v prenatálu. Nejenže to má blahodárné účinky, ale stane se to také součástí balíčku „maminka“, který se v raném dětství bere se vším všudy. Někdy se stane, že maminky z „výchovných důvodů“ začnou dítěti zpívat později, až třeba kolem dvou, tři let života dítěte. Ono to ale už pak nechce, protože dobře cítí, že to není pravdivé, že se ta maminka do něčeho nutí. Proto doporučuji každému zpívat v první řadě pro sebe, pro radost a pak pro své okolí. Zpěv je skutečně zázrak. Dalo by se o tom tolik napsat, na to tu není prostor.

Alespoň jeden příklad.
Moje Agáta měla po narození časté apney, zástavy dechu, prostě usnula moc tvrdě a jako kdyby se zapomínala nadechnout. Byla to dost hrůza, vzhledem k tomu, že naše první dcera pravděpodobně zemřela na syndrom náhlého úmrtí, nic moc zkušenost. Postupně jsem se v těchto situacích naučila nepanikařit, zlehka jí poklepat. Někdo mi tehdy poradil, zpívat jí rytmickou písničku, což fungovalo výborně, začala dýchat v rytmu písničky a vydrželo jí to k mé úlevě až do rána.

Vyučuje se tato metoda formou nějakého kurzu?
Dala jsem dohromady koncepci předporodní přípravy, která mně v tomto směru dává smysl. Uplatnila jsem mnohé ze souvislostí, které se ke mně během života dostaly, a zkušeností, jež mi díky těm mnoha těhotenstvím docvakly. Nejde zde o žádné těhotenské cviky nebo výživové rady, to si dnes všechno vygooglíte. Jde o práci s hlasem a ladění se na sebe a miminko, ve společenství žen, které jsou na podobné cestě jako vy. Prožívají v nějaké podobě jiné verze vašeho příběhu a od nich se mimo jiné dozvíte třeba i cviky a výživové rady, ale především získáte mnohem více. Ženskou společnost a vzájemnou podporu v době, kdy ji potřebujete nejvíc. Do budoucna si možná také, protože ty ženy z vašeho života jen tak nezmizí, vytvoříte vztahy. Budete je tady na malém městě potkávat na dětském hřišti, ve školce, vaše děti se budou znát, nemusíte na spoustu věcí být sama. Je to vlastně kurz, který by se mně býval hodně líbil, v době, kdy já byla těhotná, a jedno jestli poprvé nebo popáté, jenže tehdy nic takového nebylo.

Kdy a kde se kurzy konají?
V květnu chystám cyklus čtyř setkání v Mateřském centru KAROlínka. Začínáme 13. května, bude to tematické, lehce v duchu čtyř živlů, které jsou také součástí našeho ženského napojení. Co bude společné každému setkání je kruh sdílení, práce s hlasem. Nejprve s hláskami, pak navážeme písněmi, protože je taky hodně důležité vědět, co zpívat, při porodu se vám nebude chtít to vymýšlet. Skvělé jsou mantry, protože jsou často dlouhé a táhlé, někdo má ale raději naše lidové. Hlavní je však mít z čeho vybírat. A taky miminko bude vybírat s vámi, poznáte, co vám oběma dělá dobře a pak už to zažité jen navážete. Po hlasové části bude následovat část naslouchací, kdy se zklidníte a budete aktivně naslouchat spolu s miminkem. Závěrem nás ještě čeká jedno krátké sdílení. To jsou hlavní nosné části, které by to mělo mít vždy, zároveň je prostor pro neočekávané, pohyb a momentální inspiraci, podle toho, jaká se sejde skupina. Pokud se kurz v této podobě zde v Trutnově osvědčí, najdeme termín pro další cyklus. Chystám také víkendovou variantu, aby se mohla zapojit skutečně každá maminka, kterou kurz zaujme.

Je možné se kdykoliv připojit nebo jde o uzavřené společenství?
V rámci jednoho cyklu čtyř setkání jde o uzavřenou skupinu, do které je třeba se předem přihlásit. Pokud by se však někomu nechtělo po čtyřech setkáních se zpíváním a ženským kruhem končit, může se přihlásit do dalšího cyklu a pokračovat s obměněnou skupinou žen ideálně až do porodu.

Je něco, co bys sama za sebe dodala?
Snad jen to, že my ženy, ač jsme každá úplně jiná, máme jedno společné. Už po mnoho tisíciletí přivádíme na svět své děti. Jsme k tomu přizpůsobené moudrostí našeho těla. Jsme matky a matka, to není žádná utahaná chudinka, i když dnes tak bývá často nahlížena. Matka je možná v současnosti ten nejodvážnější a nejvíce se transformující druh na této planetě. Protože nás naše děti potřebují, z lásky k nim, jsme ochotni přeskládat svůj dosavadní život vzhůru nohama, vzdát se nejen kariéry, volného času, ale i mnoha zažitých představ a dosavadních hodnot. Snažíme se svým dětem naslouchat, zakládáme školky a školy, dáváme si dohromady informace, hledáme nové přístupy, protože leckdy máme pocit, že nemáme na co navázat. Někdy vyléváme s vaničkou i dítě, ale i ta metoda pokus omyl tvoří nový svět v souladu s naším vlastním příběhem. Ono vždy je na co navázat, ale už si to volíme vědomě. V tomto smyslu může být mateřství obrovským obohacujícím darem a cestou k probuzení naší duše a vlastní ženské síly.

Hana Cinková
redakce@trutnovinky.cz
Foto: archiv Petry Stypy