VOSA: Dokud o nás bude zájem, pojedeme dál

Proč si myslíte, že je o vás zájem i po 25 letech?
Někdy si sama říkám, jak je možné, že i po tolika letech je náš pořad „VOSA jede“ stále celkem hojně poptávaný. Možná je to tím, že se jedná o poměrně jedinečný koncept, který jednoduše funguje, a nikdo v okolí nic podobného nenabízí. Samozřejmě existují jiné formy zábavy pro děti, ale jedná se spíše o divadla, diskotéky pro děti či soutěžní stanovi- ště. Jedinečnost naší animační show spočívá zejména v zapojení všech přítomných dětí do programu.

Jaká byla první akce, kterou jste pořádali, a co si z ní nejvíce pamatujete?
Tak to si vybavuji navzdory uplynulému čtvrtstoletí celkem detailně. Tatínek Miroslav Vosáhlo již před vznikem „VOSY“ působil jako muzikant na různých akcích, hrával již se svým tatínkem. Byl osloven pořadateli lyžařského plesu, kde pravidelně účinkoval, zda by nebylo možné udělat ne jaký takový ples i pro děti – žáky ZŠ Komenského v Trutnově. Tak posbíral svou rodinu – manželku, dcery, neteře – a během jednoho odpoledne vymyslel program plný soutěží a písniček. Tenkrát jsme mu jen asistovali, on vše moderoval a velice obratně uplatnil své zkušenosti z učitelské dráhy – byl absolventem střední i vysoké školy pedagogické. Tenkrát mi bylo dvanáct, ségře deset. Všichni, co jsme se první akce zúčastnili, působíme dnes jako hlavní pilíře skupiny. Míra si nás všechny postupem času vychoval tak, že jsme mohly později jezdit i bez jeho osobní účasti.

Kolik akcí ročně objedete?
Když počítám čistě akce pro děti, v průměru je to okolo padesáti akcí za rok, zejména v Královéhradeckém kraji. Jedná se o karnevaly, dětské dny, letní slavnosti, mikulášské besídky, akce pro školy i školky a jiné. Nepočítám do toho naše další hudební vystoupení s kapelou Vosa Band a jiné akce pro dospělé.

Jak se váš přístup k pořádání akcí postupem času musel změnit?
Jen bych upřesnila, že my akce většinou nepořádáme, jsme zváni pořadatelem. Nicméně jsme musely v posledních letech trochu ubrat. Zejména s příchodem vlastních dětí a také se smutným odchodem našeho hlavního manažera. Dříve jsme jezdily více i ve všední dny do škol a školek, ale jelikož všechny chodíme v týdnu do běžného zaměstnání, musely jsme akce eliminovat jen na víkendy. Pro nás všechny se jedná o vedlejší činnost, kterou vykonáváme částečně také pro radost, a poptávka začínala převyšovat naše časové možnosti. Proto také již příliš často neúčinkujeme na menších soukromých oslavách. Naštěstí se některé z našich dětí také začínají aktivně zapojovat do programu a budeme věřit, že třeba jednou „vosí“ žezlo převezmou.

Je snazší udělat akci pro děti, nebo pro dospělé?
Děti jsou báječné, ale vcelku náročné publikum. Není snadné udržet jejich pozornost příliš dlouho. Jsou však mnohem bezprostřednější a umí se rychle nadchnout. V dnešní době je to ale čím dál těžší je něčím zaujmout. Pakliže budu srovnávat děti a dospělé jako soutěžící, tak je odpověď jasná – dospělé přimět k soutěžení je velký oříšek, ale i takové akce máme za sebou.

Kdo všechno se stará o program a vymýšlí zábavu ve vaší partě?
Dá se říct, že je to kolektivní práce. Každý přispěje občas troškou do mlýna. V minulosti vymýšlel novinky v soutěžích zejména tatínek a nyní je to převážně na mně. Asi jsem opravdu zdědila některé jeho schopnosti, mnohé jsem odkoukala a strašně moc mě toho naučil. Nejvíce nápadů mívám večer v posteli, když nemůžu usnout. Taťka zase vymýšlel většinou všechno ve vaně. Nejlepší nápady se rodí přímo na akci, často totiž improvizujeme a reagujeme na konkrétní situaci. Jelikož jsem chtěla, abychom neprezentovali neustále jenom přezpívané hity, začala jsem také skládat vlastní autorské písničky pro děti. Můžete je najít na YouTube nebo jsou k dispozici i na Supraphone.

Co vaše vosí oblečky?
Začínali jsme s obyčejnými tričky s logem, postupně se k nim přidaly sukýnky, ty vystřídaly lacláče a následovala dlouhá éra sportovních černo-žlutých dresů v různých provedeních. Až před několika lety jsme se oblékly opravdu jako vosy. Sháněly jsme oblečky na internetu, tenkrát putovaly dokonce z USA, než se dostaly k nám na trh. Na začátku letošního roku jsme poprvé vystoupily v nově ušitých kostýmech, které byly inspirovány těmi předchozími, ale jsou mnohem praktičtější a originálnější. Šila nám je paní Gabriela Zmatlíková z Trutnova. Naše odění musí být hlavně pohodlné, abychom mohly tančit a celkově se neomezeně pohybovat. Mívaly jsme i maskoty, ale jak máte něco přes obličej, je to peklo.

A co písnička VOSA JEDE? Je stále tak populární?
Písnička VOSA JEDE (tenkrát cover hitu Sunshine Reggae) vlastně dala název našemu programu, který se drží dodnes. Postupně jsme ji však nahradily jinými znělkami jako „Hurá, Vosa přijela“ a autorskou písničkou, která se také jmenuje „Vosa jede“.

Jednou z vašich posledních novinek je vokální projekt zpěvaček Včelí královny. Povězte nám více.
Be(e) Queens alias Včelí královny je takové moje vysněné miminko, které nyní slaví roční narozeniny. Nápad pramenil hlavně z toho, že jsem po tatínkovi převzala v kapele místo za klávesami a chtěla jsem být někdy zase „jenom“ zpěvačkou. Navíc se v mém okolí v té době zjevily úžasné kolegyně, se kterými mě začalo zpívání strašně bavit. Praktické je, že se obejdeme bez kapely – pouštíme si připravené hudební základy a do toho živě zpíváme. Nyní je nás už pět a můžeme vystoupit i jako kvintet nebo se různě alternovat. Jedná se spíše o koncertní program, ale zvládneme odzpívat i celou zábavu. Repertoár je velice rozmanitý a zaujme všechny generace. Mám velkou radost z toho, že Včelí královny budou účinkovat i na letošním Trutnovském hudebním létě. Přijaly jsme i pozvání na různé benefiční akce a snažíme se touto formou pomáhat tam, kde je to potřeba.

Už je to přes rok, co zemřel váš tatínek a zakladatel agentury Miroslav Vosáhlo. Prozraďte, o čem vždycky mluvil, když jste jeli někam hrát?
Když taťka nasedl do auta plného žen, moc se ke slovu nedostal. (smích) Většinou jsme však mluvili o soukromých záležitostech, jak se kdo máme, co je nového a tak dále. Potkávali jsme se totiž zejména na akcích a jedině v autě byl vždy prostor všechno probrat. Cestou z akcí se zase řešilo, co budeme zítra nakládat, kam kdo pojede a kdo bude hlídat děti. Snad nikdy se nestalo, že by cestou bylo ticho.

Jaký byl největší „úlet“ nebo nejneobvyklejší požadavek, který jste kdy realizovali?
Za ty roky jsme zažily spoustu bizarností. Vystoupení v tropických vedrech, v krutě mrazivých teplotách, ve stísněných prostorách, uprostřed obchoďáku v Praze, na sjezdovce nebo na bruslích. V tomto vede asi účinkování přímo na vrcholu Stezky korunami stromů Krkonoše, kde jsme byly skoro celý den. Nejhorší na tom bylo, když jsme potřebovaly na WC. Ale vlastně to bylo nakonec hrozně fajn. Zajímavé jsou také každoroční Letní Vánoce v Borové, kde v srpnu zpíváme Rolničky a zdobíme stromečky.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Dá se říct, že vlastně nic neplánujeme. Necháváme vše plynout a ono to nějak dopadne. Kolikrát už jsme přemýšlely o tom, že skončíme a budeme žít tak nějak normálně. Jenže akce jsou mnohdy nasmlouvány rok i více dopředu a přibývají další a další. Takže jsme si řekly, že dokud o nás bude zájem, pojedeme dál! Stále se snažíme program inovovat, vymýšlet nové soutěže i písničky, ale koncept zůstává stejný. Rády bychom natočily videoklipy k několika dalším písním z naší dílny, ale nějak nemůžeme najít vhodného kameramana, který by s námi do toho šel, a také čas, kdy natáčení zrealizovat. Moc nás těší, že VOSA i po dvaceti pěti letech jede dál, a děkujeme všem pořadatelům za přízeň a důvěru.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Jan Bartoš a Barbora Vosáhlová