Škola bude moderní, když v ní budou pracovat moderní lidé

Základní škola Komenského letos slaví 65 let své existence. Jak toto výročí jako ředitel této největší školy v Trutnově vnímáte?
Protože výročí není kulaté, říkáme mu malé. Oslavu jsme pojali jako důvod k tomu, aby se k nám na „Komendu“ zase přišli podívat lidé. Chceme jim ukázat, jak se naše škola proměnila, a pokud jsou její absolventi, mohou zavzpomínat, jaké to tady bylo v době jejich školní docházky.

Kdy se prohlídka školy uskuteční a co návštěvníky čeká?
Události k výročí školy poběží celý týden od pondělí 16. září. Ve všech jejích prostorách, vnitřních i venkovních, chceme nabídnout zajímavý program. Pozveme také současné i bývalé kolegy, abychom měli příležitost se ve škole všichni potkat. Ve středu 18. září máme připravený koncert kapely Bombarďák z Prahy a Jakž Takž z Trutnova. V pátek 20. září návštěvníky čeká den otevřených dveří s komentovanou prohlídkou. Zajímavostí určitě bude, že se nám podařilo z Muzea Podkrkonoší získat pozoruhodné historické materiály včetně fotografií z období založení školy. Pokud se vše podaří podle našich představ, měli bychom mít k dispozici i historický film v digitální podobě z doby otevření školy, který budeme chtít promítat. Jde nám o to, aby při tomto půlkulatém výročí ve škole panovala příjemná a uvolněná atmosféra, aby si to všichni návštěvníci užili.

Od okamžiku, kdy váš předchůdce Josef Špetla přivítal první žáky, uplynula dlouhá doba. V čem byl tento dnes už historický okamžik pro město klíčový?
Tehdy vybudovaná škola musela být rozhodně významným krokem pro vytvoření dalších podmínek ke vzdělávání. Škola, která vznikla na okraji Trutnova, našla velké množství žáků, velmi dobře se zapsala do povědomí veřejnosti a už od konce padesátých let se v ní toho hodně dělo. Proto si myslím, že je třeba si tento historický okamžik stále připomínat z pohledu do minulosti, aby si člověk uvědomil, kam se za ta léta posunula. Otevření této školy, jako důležité vzdělávací instituce, bylo pro město Trutnov podle dobových snímků velkou událostí.

Které etapy školy v jejím vývoji považujete za zásadní?
V každém jejím období určitě došlo k nějaké významné události a je těžké vypíchnout něco konkrétního. Mohu mluvit za třináctileté období, kdy jsem na pozici ředitele školy. Je to především její modernizace, kterou považuji za jednu z nejzásadnějších. To, že se z ní v rámci města Trutnova stala tak velká škola, je určitě zásluha mnoha předchozích generací. Chtěl bych v této souvislosti připomenout její velkou rekonstrukci, od níž už uplynulo dvacet let.

Kam se tedy vaše vzdělávací zařízení ve zmíněné modernizaci posunulo?
Škola bude moderní, když v ní budou pracovat moderní lidé, kteří nechtějí konzervovat současný stav a hledají pořád nové cesty a možnosti. Modernita této školy je založená právě na tom. Má výborné materiální prostředí, podmínky, které spoustu lidí, co do ní vstoupí, nadchnou. Máme tady skvělý sportovní areál, vynikající počítačové vybavení a velkorysé prostory. To vše umocňují lidé, kteří tady pracují a všemu, co je pro školu důležité, pomáhají. Předností naší školy je schopnost a její ochota se neustále dívat na věci moderně i v nepříznivých situacích, jako bylo například covidové období, které jsme však ustáli. Zásadním prvkem naší školy jsou lidé, kteří v ní aktivně pracují a mají zájem o to, aby se neustále vyvíjela a šla kupředu.

Na co jako ředitel kladete důraz a co je pro její další vývoj v současné době podstatné?
Jako ředitel školy nestojím mimo pedagogický sbor nebo dokonce direktivně nad ním, ale stojím mezi pedagogy a školou samotnou. Nechci být nadřízeným, ale v první řadě kolegou. Pro další vývoj školy považuji za podstatné a hlavní téma neustálou práci na kultivaci jejího vnitřního duševního prostředí, protože vztahy a hodnoty se často velmi rychle kazí a dlouho se pak zase budují. Nejdůležitější tedy je, aby všichni účastníci vzdělávání pochopili, že jde o stejnou věc: dbát o to, aby z dětí vyrostli slušní občané našeho města, aby kantoři pochopili, že se celý život učí, a rodiče, že základem vzájemného vztahu je respekt k práci učitelů. Jsem rád, že většina rodičů chápe a vnímá pozitivně, že výuka u nás má smysl a je to naše společná cesta. Důležitá je tedy vzájemná komunikace a hledání řešení případných problémů a nedorozumění.

Jak je to na „Komendě“ s výukou cizích jazyků, jejichž znalost je v dnešní době důležitá?
Máme zde velmi dobře fungující metodické sdružení cizích jazyků, které se snaží stále pečovat o kvalitu. Základním cizím jazykem je samozřejmě angličtina, kterou ovlivňují anglicky namluvené filmy, sociální sítě, kde je v pohybu velké množství informací. Je to velmi náročné a kantoři v oblasti cizích jazyků na sobě stále pracují. Pro nás je však kromě angličtiny zásadní také němčina a jsem rád, že je doplněna francouzštinou. Jazyková příprava u nás má návaznost na střední školy.

Před pěti lety při šedesátiletém jubileu jste řekl, že se vaše činnost neomezuje pouze na vzdělávací aktivity. Co jste měl na mysli?
Nabízíme činnosti, které ve škole nejsou běžné. Hledáme cesty, jak děti oslovit i mimo vzdělávací programy. Chceme, aby klasickou výuku doplňovaly svými pozorováními a zažily věci například na technologické, zážitkové či sportovní bázi a své další aktivity nacházely v jiných souvislostech, které vedou k dalšímu poznání a objevování. To stejné platí i pro učitele. Máme tady, a toho si velmi vážím, spoustu dalších projektů, kdy se děti vydávají do přírody, protože šetrné chování k přírodě je hodně důležité. Naše škola je v tomto směru velice aktivní. Kromě toho využíváme fotovoltaiku, snažíme se třídit odpady, máme v plánu jímat dešťovou vodu, sázíme stromy, vytváříme takové prostředí, aby děti do přírody chodily rády a s pokorou.

Kolik máte v současné době žáků a pedagogů?
Máme necelých 650 žáků a 66 pedagogů včetně vychovatelek školní družiny, pedagogických asistentů, speciální pedagožky, školního psychologa a trenérů. Celkově je ve škole, která zahrnuje i nepedagogický personál, 95 pracovníků.

Které významné úspěchy z vaší éry byste rád zmínil?
Domnívám se, že máme skvělé úspěchy na sportovním poli nejen v oblasti běžeckého lyžování, ale také atletiky či outdoorového sportu. Kromě toho se můžeme pochlubit velkými úspěchy ve vědomostních soutěžích, což není samozřejmé, ale je to dané tím, že se učitelé žákům v tomto ohledu věnují i ​​po vyučování. Máme v historii skvělé řešitele matematických, dějepisných, přírodovědných olympiád nebo recitátory či zpěvačku, která se zúčastnila republikového kola v Karlových Varech, a třeba absolventa, jenž se sám naučil za rok hrát na klavír. To jsou takové drobnosti, ale pro školu příznačné.

Které významné osobnosti prošly vaším vzdělávacím zařízením?
Určitě to byla atletka a běžkyně na lyžích Eva Vrabcová Nývltová, která startovala na několika olympiádách, běžec na lyžích Ondřej Horyna a také třeba starosta města Ivan Adamec, který byl v minulosti ředitelem školy stejně jako Roman Hásek, současný úspěšný ředitel Střední zdravotnické školy a Obchodní akademie Trutnov, a mnozí další.

Jak probíhá spolupráce mezi školou a rodiči žáků?
Dobrou komunikací se daří nacházet ta správná cesta školy a řešit případná počáteční nedorozumění. Protože jsme velká škola, nemůžeme se potkat se všemi, proto často volíme elektronickou cestu. Máme moderní informační systém a jako jedna z prvních škol v Trutnově jsme zvolili úplně jiný systém, než používá většina republiky. Těší nás, když rodiče ocení, že mají dostatek informací. To vše doplňujeme osobními setkáními na rodičovských schůzkách a při besedách s rodiči, které jim předcházejí. Tam je možné mluvit i o věcech z oblasti psychologie. Otevřeli jsme při nich například témata sebepoškozování, digitálních sítí, vztahů mezi vrstevníky či emoce ve škole, s tím, že besedy s rodiči vede externí psycholožka, která má patřičný odstup.

Máte nějaké představy a vize, kam by se měla škola ubírat do budoucna?
Zapracovali jsme na koncepci rozvoje školy. Je to materiál, který pojmenovává hlavní oblasti, z nichž jednou z důležitých je sociální oblast zahrnující vztahy a hodnoty. Budeme rovněž pokračovat i ve sportovním směřování. Uvědomujeme si rovněž, jak důležité jsou technologie a globální problémy, o nichž je třeba se bavit nedogmatickým, lidským způsobem. Koncepce, kterou v této souvislosti zveřejňujeme v měsíci září, je společným dílem pedagogů naší školy.

Čeká ji do budoucna nějaká další modernizace?
Po dvaceti letech potřebujeme, aby došlo k osvěžení sportovišť používaných každý den, hlavně venkovního atletického a tenisového areálu. Pomoc potřebuje také gymnastická tělocvična využívaná skvělými gymnastkami. Pokud bude dostatek finančních prostředků, rád bych nechal vybudovat moderní prostory typu aula pro rozmanité slavnosti. To je jeden sen a druhý je vytvořit multifunkční prostor pro digitální technologie. Je to ale samozřejmě otázka velkých investic. Určitě by stálo za to využít i krásný prostor před školou a vytvořit tam odpočinkovou zónu. Po osmi letech chceme opět také výtvarně vyzdobit podchod směřující ke škole.

Je pro vás řízení největší školy v Trutnově srdeční záležitosti?
Není možné odpovědět jinak než ano. Nechal jsem tady kus sebe a jsem za to velmi vděčný, protože mi škola dala možnost zažívat situace, v nichž bych se asi normálně neocitl a zůstával ve své komfortní zóně. Být třináct let ředitelem školy považuji za velkou souhru pozitivních okolností doprovázenou značnou podporou kolegů. Po tak dlouhé době jsem se začal postupně orientovat na to, že to nedělám pro sebe, ale také pro lidi kolem mě, aby byli spokojeni a cítili se ve škole dobře. Je to srdeční záležitost i v tom smyslu, že ta práce je pořád rozdělaná, cesta je stále otevřená a možnosti toho, kam by se škola mohla ještě vyvíjet, tady pořád jsou. Obrovskou šťávu tomu dává ve škole se neustále proměňující děti, které jsou téměř neustále pozitivně naladěné, mají mezi sebou povětšinou dobré vztahy a to je pro mě dobrá zpráva.

Co byste k pětašedesátiletému výročí chtěl prokázat pedagogům, žákům a rodičům?
Pedagogům a také nepedagogům děkuji za všechno, co pro školu udělali a dělají. Není toho málo, právě naopak. Žákům chci vzkázat, aby se nebáli, šli do toho, experimentovali a zkoušeli nové možnosti. Nemusí to vždy vycházet a bude třeba delší dobu trvat, než se dostaví úspěch, ale určitě to stojí za to. Rodičům bych řekl, aby nám věřili, což je podle mého základu dobré vzájemné spolupráce.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: archiv ZŠ Komenského