CZirkidz mezi cirkusovou špičkou. Letní Letná i Jatka78 skončily bouřlivými ovacemi

Dvě pražská vystoupení během několika týdnů, dvě prestižní adresy českého nového cirkusu a v obou případech skutečně mimořádná odezva publika. Myslím, že stojí za to se na chvíli zastavit a říct si, co se vlastně podařilo.

Na Letní Letné, největším českém festivalu nového cirkusu, vystoupila CZirkidz Dance Company letos už podruhé. Loňské přijetí bylo skvělé, letošní Perfect Moment ale posunul laťku ještě o kus výš. Vyprodané šapitó a bouřlivá závěrečná děkovačka byly potvrzením, že soubor z Trutnova může bez jakýchkoliv úlev obstát i před publikem, které na Letní Letnou chodí sledovat špičkový nový cirkus z celého světa.

A pak přišla pražská Jatka78.

Tam jsme se vydali s úplně jiným projektem. It’s Never Late to See the Light propojuje hudbu skladatele a multiinstrumentalisty Karla Havlíčka, živý orchestr a akrobaticko-taneční svět CZirkidz Dance Company. Už když mi tohle propojení před téměř dvěma lety přišlo do hlavy, věřil jsem v jeho sílu. Ta se ukázala na prvním uvedení loni na Trutnovském podzimu a její jednoznačné potvrzení přišlo teď v Praze.

Velký sál Jatek78 byl prakticky vyprodaný, přestože divadelní sezona se teprve rozjížděla. Podle informací z Jatek patřilo představení dokonce k aktuálně nejprodávanějším titulům. A je zřejmé, že díky propojení výrazné osobnosti současné české hudební scény, Karela Havlíčka, s unikátním trutnovským projektem CZirkidz.

Právě na Jatkách jsem si znovu a jasně uvědomil, jak velký kus cesty jsme za poměrně krátkou dobu urazili. Když jsem před dvěma a půl lety zakládal australsko-českou cirkusovou školu CZirkidz, vycházel jsem z jednoduché myšlenky. Díky Cirk-UFFu máme dlouholeté vztahy s australským novým cirkusem, který považuji za jeden z nejlepších na světě. Tak proč této výjimečné vazby nevyužít k něčemu, co bude fungovat celý rok? Proč by se děti a mladí lidé z Trutnova nemohli od australských profesionálů učit kontinuálně?

Dnes už začínáme vidět, co taková kontinuita dokáže.

To, co členky CZirkidz Dance Company během dvou a půl roku práce s australskými lektory zvládly, je obrovský posun. Nejde přitom jen o jednotlivé akrobatické dovednosti. Postupně vzniká svébytný jevištní jazyk, ve kterém se propojuje tanec, akrobacie, emoce a schopnost vyprávět příběh.

A je tu ještě jeden zásadní člověk. Kátika Talavašková.

Když jsme ji k CZirkidz přizvali, věděli jsme, že je skvělá taneční pedagožka a choreografka. Znal jsem i její režijní potenciál. Postupem času je ale stále zřetelnější, že její talent je v tomto ohledu mimořádný. To, co se svými svěřenkyněmi, australskými akrobaty a dalšími spolupracovníky vytváří, obstojí v konkurenci velmi kvalitní mezinárodní produkce. Pražská vystoupení na Letní Letné a v Jatkách78 to ukázala možná nejzřetelněji.

Když se dnes ohlížím zpátky, vlastně mě baví, jak na sebe jednotlivé věci navazují. Nejdřív vzniklo Uffo, záhy Cirk-UFF, no a s ním vztahy s australskými soubory. Z workshopů s australskými akrobaty se zrodil nápad založit v Trutnově stálou školu CZirkidz, z níž vyrostla CZirkidz Dance Company. Pak tak trochu náhodou propojení ji s hudbou Karla Havlíčka... A o dva roky později stojí mladí lidé z Trutnova společně s australskými profesionály a špičkovými českými hudebníky na scéně Jatek78 před téměř vyprodaným hledištěm a zažívají bouřlivý aplaus.

Je málo hezčích pocitů, než když vidíte, že má něco opravdu smysl.

Libor Kasík, ředitel Uffa a zakladatel cirkusové školy CZirkidz
Foto: David Šiška