Neděle

1. srpna 2021

Nyní

15°

Zítra

17°

Svátek má

Pronájem jsem filmařům nezvýšila, ohradila se majitelka Luční boudy

27. 3. 2021

page.Name
Majitelka Luční boudy Klára Sovová se ohradila proti vyjádření režiséra filmu Poslední závod Tomáše Hodana, který už přes měsíc se svým štábem natáčí v Krkonoších tragický příběh Hanče a Vrbaty, že by jim na jedné z nejstarších chat na hřebenech zvýšila cenu pronájmu pro účely natáčení.

„Není to pravda. Náš jediný spor, který byl nakonec nejdůležitější, spočíval v tom, že jsem chtěla záruky, aby Luční boudu po natáčení filmaři vrátili do původního stavu,“ sdělila Klára Sovová.

Režisér Tomáš Hodan ve čtvrtečním rozhovoru pro Trutnovinky uvedl, že filmaři museli změnit lokaci a místo Luční boudy budou pokračovat v natáčení na Brádlerových boudách. „Na Luční boudě se bohužel nešlo domluvit s majitelkou, která nám řekla, že za to chce dvakrát víc peněz, než jsme byli dohodnutí, což jsme ji nemohli dát. Luční boudu jsme museli zrušit a přesunout se jinam,“ řekl. Filmaři našli azyl na Brádlerových boudách.

S tímto nařčením však Klára Sovová nesouhlasí. „Od začátku jsem tvrdila, že za ubytování a jídlo jim nic neslevím. Luční bouda má zavřeno, takže bychom museli vytopit pokoje, zajistit jídlo a kuchaře, navíc mi vůbec nebyli schopni říct, kolik jich bude, jestli šedesát, osmdesát nebo sto dvacet?“ divila se.

Filmaři za ní přišli s nabídkou, jestli by Luční boudu nemohla poskytnout jako sponzorský dar, ale na to nechtěla kývnout. „My na tom teď nejsme úplně dobře a sponzorské dary, že bychom jako dali pobyt za půl milionu, to neděláme,“ konstatovala a dodala, že filmaři Posledního závodu mají asi za to, že soukromé vlastnictví je vlastně veřejné a že sponzoring je povinnost, protože dělají kulturu.

Větší neshodu ale při jednání vyvolal fakt, že chtěli poměrně významně upravit fasádu budovy - natřít ji světle hnědou barvou. „V podstatě od začátku mi nabízeli pouze případné pojistné krytí, což mě příliš neuspokojilo. Naší výjimečné stavby si totiž vážím a bála jsem se, že vnější plášť Luční boudy dojde k úhoně,“ přiblížila Sovová. A tak se dožadovala uzavření smlouvy, že v okamžiku, kdy budou filmaři odjíždět, předají Luční boudu v původním stavu. Odpověď byla, že by to šlo, až sleze sníh, na to ovšem v žádném případě majitelka nechtěla přistoupit.

„Nabídla jsem dva prsty, ale přišla bych o obě ruce. Řešit tohle den před natáčením prostě už nebylo možné. Je mi líto, že se filmaři uchýlili ke lži, zřejmě proto, že jsem jim nedala sponzorský dar,“ nechala se slyšet Klára Sovová.

Zajímavostí je, že čtyřiapadesátiletá právnička je také spolumajitelkou Labské boudy, kde štáb a herci Posledního závodu strávili natáčením skoro tři týdny. „Vyšla jsem ji téměř ve všem vstříc, i když se mi potvrdilo, že filmaři jsou něco jako stádo kobylek. Dohodnuté mantinely příliš nedodržují a nezůstane po nich eufemisticky řečeno přílišný pořádek,“ poznamenala.

Luční bouda do drama z počátků lyžařského sportu u nás zapadá z historického hlediska postavou Hančova německého přítele Emericha Ratha, který se však po válce do příběhu nehodil komunistům a ti ho z něj vymazali.

Emerich Rath na Luční boudě v roce 1959 topil a připravoval se na olympiádu do Říma, kam měl v roce 1960 jet jako čestný host. Chtěl tam dojet na kole a cestou přednášet o sportu, ale komunisti ho tam nepustili. Režisér Tomáš Hodan a spol. ve filmu paralelně sledují poslední závod Bohumila Hanče v roce 1913 a zároveň poslední závod Emericha Ratha, který se ještě jednou snaží poprat s režimem a něco dokázat. Stejně jako Hanč však i on ten závod nakonec prohraje.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek