Středa

22. května 2024

Nyní

15°

Zítra

12°

Svátek má

Od zahájení léčby jako by se Viktorovo tělo probouzelo

14. 4. 2024

page.Name
Před rokem a půl potkalo Viktora neštěstí. Při obvyklé procházce do lesa se svým psem Miou ho zavalily klády. Patnáctiletý neposeda a sportovec Viktor utrpěl úraz páteře a zůstal od pasu dolů ochrnutý. Loni v září začal mladík z Děčína navštěvovat Střední školu Olgy Havlové pro žáky s tělesným postižením v Janských Lázních, kde i velká náhoda sehrála roli v tom, že se objevil v ordinaci Petera Olšáka. A stal se zázrak. Rehabilitační lékař z janskolázeňských lázní dokázal Viktora pomocí elektroakupunktury rozpohybovat.

„To, že Viky dokáže sám pohnout nohama, je pro nás zlomové zlepšení a takový zázrak. Od zahájení léčby jsou vidět velké změny a přijde nám, jako by se jeho tělo probouzelo. Když se dnes dotknu jeho nohou, jsou citlivější, reflexy jsou daleko silnější, ta noha se skrčí. Je to teď úplně něco jiného než dřív,“ říká s nadějí Viktorova maminka Petra Lauková.

Po oznámení Viktorovy diagnózy, že má kompletní míšní poškození, tedy zcela přerušenou míchu v oblasti 10. až 11. hrudního obratu, vyslechla jsem od odborníků, že není šance, aby její syn mohl znovu chodit nebo se jeho stav výrazně zlepšil. Pro celou rodinu to bylo velmi těžké období. Navzdory tomu, že Viktor zůstal upoutaný na vozíku, to však nechtěl vzdávat a po sérii operací, pobytech v nemocnici i léčebně v Košumberku věděli, že to bude hlavně jen o nich, jaký bude Viktorův život po úraze. „Viky hodně cvičí a věděli jsme, že v tom musím pokračovat. Začali jsme jezdit i na Slovensku,“ přiblížila Petra Lauková, že se synem navštěvují první slovenské rehabilitační centrum pro vozíčkáře Rewalk v Pezionku. „U nás nic takového není,“ maminka maminka a dodala, že by si přál Viktor, aby tam mohl cvičit. Laukovi na Slovensku strávili například i teď dva týdny v březnu a plánují se zase vrátit na dva měsíce o letních prázdninách.

Z převážně Viktorova rozhodnutí pak také vzešlo, že na střední školu nakonec místo na obchodní akademii v Děčíně od září nastoupil v Janských Lázních. Místní škola je přizpůsobená pro žáky s handicapem, což jim mimo jiné slibuje méně stresové prostředí. A právě při rehabilitaci se školní fyzioterapeutkou se Viktor dozvěděl o elektroakupunktuře.

„To, že jsme se dostali až k panu doktorovi Olšákovi, byla ale docela náhoda,“ přiznala maminka Petra. „Na neurologii Vikymu do zprávy totiž napsali původně paraparéza místo paraplegie a na základě toho i doporučení lékařky jsem psala panu doktorovi. Těsně před návštěvou jsme ale byli v Motole, kde to změnili, že to není žádná paraparéza. Když jsme se pak setkali s panem doktorem a viděl zprávu, tak se divil, ale pak řekl, že to tedy zkusí. Netušila jsem, že kdybych mu hned řekla o paraplegii, tak by nás ani nevzal. To jsem se dozvěděla až později ze článku v médiích,“ popsala Petra Lauková sled událostí, které vedly k nečekanému rozuzlení. „Už při první aplikaci si pamatuji, jak pan doktor říkal: Hmm, zajímavé, to bych nečekal,“ prozradila, že řekl, že vyzkouší ještě další dvě a při třetí se uvidí, jestli to má smysl. „Po druhé aplikaci při tréninku s trenérem ležel Viktor na zádech na podložce, pokrčil nohy v kolenou a malinko je k sobě přitáhl, což nikdo nečekal,“ vyprávěla maminka, jak se pak rozbrečela.

Byl to zlom a lékař Peter Olšák na základě Viktorova případu vzal do dalších pacientů s kompletně přerušenou terapií, že to s nimi zkusí také. Zároveň se tímto stal mediálně velmi sledovanou osobností. S Viktorovou léčbou pomáhá i trutnovský kondiční kouč Filip Tomáš, na kterého Laukovi narazili, když hledali v regionu někoho, kdo by se mohl jejich synovi věnovat. Viktor s ním cvičí třikrát týdně, dvakrát v Janských Lázních a jednou v trutnovském sportovním centru Fitness Horská.

Na platformě Donio.cz také od poloviny února běží sbírka, kterou Viktorovi rodiče zakládají, aby mu mohli domů pořídit tak zvaný exoskelet, který je určen pro nácvik chůze a pomáhá k vertikalizaci nechodících lidí. Stoj je velmi důležitý pro vývoj svalového a kostního aparátu. Část na speciálně konstruovanou rehabilitační pomůcku se už podařilo vybrat, sbírka však poběží až do konce května a zbývající peníze Laukovi použijí na související výdaje se cvičením.

„O budoucnosti se raději moc nebavíme, protože nikdo neví, co bude. Žijeme přítomností, ale vidíme, že tahle cesta nám nějaký smysl dává,“ řekla na závěr Petra Lauková.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Adéla Jiráňová