Neděle

1. srpna 2021

Nyní

15°

Zítra

17°

Svátek má

Jak šel čas aneb Vzestupy a pády trutnovské Kary

5. 7. 2021

page.Name
Uprostřed pandemie zapůsobila únorová zpráva jako blesk z čistého nebe. Kara zkrachovala, hlásaly titulky na zpravodajských webech. Kožešnická společnost z Trutnova, která na trhu působí od roku 1948, se ocitla na dně. Hlavní příčinou měla být pandemická opatření, která uzavřela obchody a výrazně srazila tržby.

Klíčové pro vznik továrny Kara je období těsně po druhé světové válce. Tehdy přivedl Jaroslav Vik kožešnickou výrobu do Trutnova z České Skalice. „Sehnal pro ni uprázdněnou továrnu v Poříčí, kde byl za války koncentrační tábor. Továrna byla značným nákladem přestavěna na velký kožešnický podnik. Během poměrně krátké doby z ní udělal moderní provoz, ale v únoru 1948 mu byla znárodněna,“ uvedl historik Ondřej Vašata.

Příběh samotné Kary se začal psát v roce 1948. Trutnovská továrna k ní byla připojená v roce 1955 a její produkce se záhy stala symbolem kvality. Coby státní podnik velkou část výrobků vyvážela do zahraničí. Před rokem 1989 měla Kara celkem čtrnáct závodů po celém Československu, v nichž pracovalo dva a půl tisíce lidí.



Po sametové revoluci se ale kdysi obří podnik postupně rozpadl na malé části, došlo k privatizaci jednotlivých závodů. Ikonická značka se pomalu začala vytrácet a málem skončila v zapomnění. Vzkřísil ji Zdeněk Rinth. Kdysi v ní začínal jako praktikant na dílně, postupně prošel všemi pozicemi, dlouhé roky byl výrobním a obchodním náměstkem, a dokonce ředitelem. Od devadesátých let úspěšně podnikal s firmou Bohemia Pelli (v italštině České kožešiny) a založil značku Kožešiny Trutnov. V roce 2001 koupil padlou značku Kara od ministerstva průmyslu, oživil ji a vrátil do povědomí zákazníků u nás i ve světě.

V Česku se tou dobou začala stavět velká obchodní centra. Ačkoliv byla novinkou a pro spoustu podnikatelů tak trochu nejistotou, Kara do toho šla. Jednu z prvních prodejen otevřela v ostravském centru Futurum. Vyplatilo se. Postupně vybudovala u nás a na Slovensku síť 47 prodejen. Zvládla i následky všeobecné krize z roku 2008 a stala se lídrem trhu s koženými a kožešinovými výrobky. Rinth k ní pak ještě přikoupil firmu Galex na koženou galanterii.

Před třemi lety se ale trutnovský podnikatel rozhodl úspěšnou firmu prodat, aby se v nových časech posunula dál. V té době ročně prodávala zhruba 80 tisíc kusů oblečení, tržby měla kolem 400 milionů korun. Většinový podíl od Rintha nakonec koupil Michal Mička, vlastník jiné známé módní značky, Pietro Filipi. „Bylo potřeba pro Karu najít nějaké řešení. Spojení s Pietro Filipi se mi líbilo, mělo pro mě hlavu a patu,“ přiznal Zdeněk Rinth.

Letos v únoru ale vyšlo najevo, že Kara má vážné problémy. Pod novým vlastníkem, Mičkovou investiční společností C2H, se jí už tolik nedařilo. Jako hlavní příčinu úpadku uvedla firma protiepidemická omezení a opatření vlády. Dluh Kary se vyšplhal na astronomickou částku 260 milionů korun. Podala na sebe insolvenční návrh. Hrozilo, že firma s ikonickou liškou v logu skončí v propadlišti dějin.

Víte, že...

… ve znaku Kary byl původně medvěd, teprve později se do něj dostala liška, která je jeho součástí dodnes?

… historie zpracování kožešin v Trutnově sahá až do 16. století? Potvrzují to cechovní památky z roku 1567 a 1606.

… na zdařilé propagaci a reklamě Kary měl dlouhá léta zásadní podíl také známý výtvarník Josef Vik z Havlovic?

Kožešnický podnik s více než sedmdesátiletou historií se nyní snaží zachránit jeho dlouholetý vlastník a nejzkušenější manažer v oboru Zdeněk Rinth. Jeho odhodlání je velké. „Nemůžu zůstat klidný, užívat si důchodu a vidět, jak Kara směřuje někam, kde bych ji nechtěl nikdy vidět. Jsem připraven vložit vlastní prostředky, znalosti a zkušenosti a znovu Karu zachránit. Myslím si, že je to reálně možné,“ řekl v jednom z prvních rozhovorů.

Společně s investiční společností Natland přesvědčil věřitele Kary, aby souhlasili s reorganizačním plánem firmy. Ze svého už doplatil zaměstnancům chybějící výplaty, začal postupně znovu otvírat karácké prodejny a nabírá další zaměstnance, aby se firma co nejdřív znovu rozjela na plné obrátky. „Potřebujeme nutně lidi. Některé hned a některé za týden. Sám nic neudělám. Bez party lidí neznamenám vůbec nic,“ dodal sedmdesátiletý Zdeněk Rinth

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Muzeum Podkrkonoší